TokDat hraje „post-ironic jazz“, na desce 2000 zaujmou humorem a hravostí

Ty někdy při natáčení vznikly zcela nezáměrně. „Ladění piana trvalo přes čtyři hodiny, a i tak se při stisknutí klapky e2 se ozývá jakési lupnutí, mikrofon v kopáku byl nedopatřením nastaven tak, že při každém úderu jemně zavadil o blánu, čímž buben získal naprosto unikátní nádech slapové baskytary,“ vypráví kytarista Tomáš Mika.

„Dále se ukázalo, že na zakázku stavěná kytara po zapojení do komba lehce probíjí a dodává tak celé desce teplo podprahového elektrického šumu. Já tyhle věci ale vnímám jako bonus, přispívá to ke zvukové unikátnosti desky.“ 

Hudba na desce 2000 je minimalistická a výrazně zaměřená na rytmickou stránku, ale nikoliv přehnaně repetitivní, struktury a rytmy se rapidně a nápaditě obměňují a prolínají, občas hudba výrazně vygraduje a to i pomocí „vokálních projevů zvířecího charakteru“ a disonantních souher. Hudebníci se místy snaží napodobovat elektronickou hudbu akustickými hudebními prostředky, ve všech skladbách je ale patrná hudební nadsázka a hravost, nikoliv počítačová odlidštěnost. 

Pianista Martin Konvička vymyslel pro tvorbu TokDatu úplně nový žánrový termín „post-ironic jazz“, druhým dechem ale dodává, že v zápasu o autentické vyjádření v jazzové hudbě u něj TokDat představuje oázu, ve které se cítí doma a za kterou se dokáže sebevědomě a neironicky postavit. 

TokDat|foto:Prokop Jelínek

Všechny skladby na desce 2000 složil kytarista Tomáš Mika, který přiznává, že je zapisuje rovnou do počítače v programu Sibelius a všechny skladby jsou do detailu prokomponované, pro improvizaci ani sóla při natáčení příliš místa nezbylo. 

Samotného ho překvapilo, že posluchači nalézají v hudbě TokDatu také vlivy progresivního rocku. „Je to zvláštní, prog-rock jsem nikdy neposlouchal, ani bych ho neuvedl jako žádný významný vliv,“ diví se. 

Poslechněte si celý rozhovor se členy kapely i ukázku z desky v záznamu pořadu Jazzové novinky!