Tomáš Zikmund: Ani folklór pro mě nebyl úkrokem stranou

20. září 2018

Jsou lidé, jejichž jména z ohlášení a odhlášení rozhlasových pořadů sice znáte, ale málokdy jste se dozvěděli cokoliv víc o jejich práci a také o jejich podílu na desítkách, stovkách odvysílaných pořadů, tím spíše od nich samých. Jičínský rodák, emeritní zvukový mistr Českého rozhlasu Tomáš Zikmund k nim bezpochyby patří.

Docent katedry zvukové tvorby pražské Hudební akademie múzických umění, zvukový mistr Tomáš Zikmund, si mnohokrát vyzkoušel i mluvené slovo a lehčí žánry, brzy se však v Československém rozhlase prosadil jako specialista na vážnou hudbu, k níž se dostal zejména díky svému zaujetí pro technickou stránku věci. Z natáčecího technika se už krátce po svém nástupu do Československého rozhlasu (1967) rychle propracoval do pozice špičkového mistra zvuku.

Měl jsem štěstí, že jsem do rozhlasu přišel v době, kdy nastal rychlý rozvoj stereofonie: tehdejší zvukoví mistři už se novou technologií nechtěli zabývat…

Jako hudební režisér nebo zvukový mistr je Tomáš Zikmund podepsán pod mnoha rozhlasovými pořady a cykly, od náročných studiových nahrávek až po experimenty s natáčením mimo rozhlasová studia, v koncertních sálech, na zámcích a v kostelních a klášterních prostorách.

Některá díla, zejména to platí u komorní hudby, vycházejí mimo studia jinak a mnohem zajímavěji. Přinést posluchači takový zážitek domů je zjevným obohacením.

Spolu s hudebním režisérem Radkem Rejškem v rámci projektu „Památné varhany Čech a Moravy“ zaznamenali zvuk téměř dvou stovek nástrojů. Obdobně úspěšnými a posluchači oceňovanými cykly byly záznamy zvonů, anebo návštěvy synagog. Bezpochyby budou patřit k osobitému obohacení zvukového dědictví, uchovávaného v archivních fondech Českého rozhlasu.   

V každém kostele jsou jiné podmínky, ale nejenom to, ono to jinak zní na jaře, na podzim. A úplně nejlíp pak v zimě, když jsou kruté mrazy – to pak ten zvuk jiskří! Chudáci varhaníci…

Docent Tomáš Zikmund v současné době vyučuje na katedře zvukové tvorby HAMU, současně působí jako jeden z lektorů Tvůrčí skupiny elévů Českého rozhlasu. Na obou „postech“ se tak aktivně snaží - řečeno současným jazykem - o přísun nových lidských zdrojů veřejnoprávní rozhlasové instituci. Činí tak vskutku nezištně, u vědomí své vlastní, přes půlstoletí trvající profesní dráhy, díky níž má Český rozhlas - obrazně i doslova -  dobrý zvuk. V jakémkoliv ročním období.                  

autor: Václav Flegl
Spustit audio