Tomeka Reid a Mary Halvorson lákají na velké improvizační dobrodružství

Obdivné charakteristiky opakované v souvislosti s Tomekou Reid a Mary Halvorson, „virtuózka, jež přenesla cello z vedlejší role do centra pozornosti soudobé jazzové scény“ resp. „nejméně předvídatelná improvizátorka celého Downtownu“, vypadají jen jako okřídlené novinářské fráze. Jenže tentokrát vystihují skutečnost.

Stejně jako další časté označení Tomeka Reid Quartet coby „summitu chicagské a newyorské improvizační scény“. V jednom kvartetu se skutečně sešli současní vrcholní představitelé dvou „epicenter“ volné hudby.

A nejen to. Navzdory prognózám, že čtveřice tak výjimečných a také vytížených osobností nemůže vydržet pohromadě déle než jedno turné, kapela v nezměněné sestavě funguje už od února 2014 a vydala už tři alba. Každé jiné, všechna výtečná.

Mimochodem, Tomeka Reid dokonale bourá představu o free jazzu jako o hudbě „jen pro úzký okruh publika“. Vedle komplikovaných struktur se totiž nebrání ani zklidněným pasážím a vyloženě lahodným – ač neprvoplánovým – motivům. Jednou lakonicky prohlásila: „Když improvizuji, neznamená to, že zároveň nekomponuji.“ Dokonale tak naplňuje definici „kompozice v reálném čase“ a melodické nápady dokáže sypat z rukávu.

Sestavu, kterou bychom mohli opět okřídleně popsat jako „čtyři kapelníci v jednom bandu“, tvoří chicagská cellistka, kapelnice a autorka většiny témat Tomeka Reid, též „historicky nejmladší členka Art Ensemble Of Chicago“ i oblíbená instrumentalistka Anthonyho Braxtona. Chicagský kontrabasista Jason Roebke, šéf vlastního okteta, vystupující i v sólových recitálech či s tanečnicí Ayako Kato. A v Brooklynu usazený bubeník a skladatel Tomas Fujiwara, leader Tomas Fujiwara Trio, sexteta Triple Double s mj. Ralphem Alessim a spolukapelník skupiny Thumbscrew s Mary Halvorson.

Ovšem nejzásadnější partnerkou cellistky je právě newyorská kytaristka Mary Halvorson. Vedle čtrnácti profilových alb, na kterých hostovali Ambrose Akinmusire či legendární performerka Laurie Anderson, také interpretka děl Johna Zorna (viděli jsme ji v rámci pražského Bagatelles Marathonu), spoluhráčka Elliota Sharpa a Marka Ribota (výtečné společné album Err Guitar) či Petera Evanse. A také instrumentalistka, jež rovnou třikrát po sobě (2017 až 2019) zvítězila v anketě DownBeatu v kategorii Kytarista roku.

„Je zajímavé, jak se moje a Maryino hraní doplňuje, přitom každá máme úplně jiná východiska. Miluju kontrast, který vytváříme,“ pochvaluje i cellistka, tvořící originální sound čistě akustickými prostředky, souhru s kytaristkou, osobitě kombinující „čistou“ hru s plejádou digitálních i analogových efektů.

Improvizační „jazzperanto“

Další hosté festivalu ovšem nezůstanou ve stínu. Japonská, v Berlíně usazená pianistka Aki Takase je dávno uznávanou veličinou, se spoluprací s Fredem Frithem či Evanem Parkerem v bohatém profesním životopise. Zdejší jazzoví fanoušci ji navíc znají i díky spolupráci s Janou Koubkovou na desce Jazzperanto. V Praze tentokrát zahraje paní Takase v duu s německým saxofonistou Danielem Erdmannem, se kterým působila i v projektu Japanic.

Aki Takase & Daniel Erdmann, ostatně podobně jako Tomeka Reid Quartet, rádi v rámci freejazzového kánonu sázejí na nosné melodie. Působivé právě v kontrastu k nevázaným improvizačním explozím. Jejich velkou zálibou a také prostředkem komunikace s posluchači je uchopování notoricky známých motivů např. Ellingtonových a jejich modifikace do naprosto nečekaných podob.

Oba festivalové večery zahájí nadnárodní projekty zdejších hudebníků. Saxofonista Michal Wróblevski představí trio Lisk-Janje-Wróblewski. O americké hráčce na perkuse Tracy Lisk prozradil, že je „aktivní také jako malířka, což ovlivňuje podstatu jejích improvizací“. Trio doplní chorvatský kontrabasista Boris Janje.

Pod názvem Kvadrata Supro se skrývá projekt hráčů na dřeva Michala Hrubého a Zdeňka Závodného s italským, v Praze usazeným perkusistou Eliou Mrettim. Protože k free jazzu patří i hudební humor, Hrubý rád pábí, že trio navazuje na „obsazení nejstarších kapel na světě, buben a píšťalky“. Tentokrát se ovšem sestava rozroste na kvarteto a „pravěký“ příměr nabourá maďarský kontrabasista Ernö Hock. Koncepce stanovená jako „průnik hlubokých lidových kořenů, ambientu a volné improvizace“ ovšem zůstane zachována.

V kuloárech se proslýchá neveselá informace, že letošní jubilejní ročník Free Jazz Fest by mohl být zároveň ročníkem posledním. Nezmeškejme tuhle objevnou zvukovou výpravu.