Top pět desek v přehrávači Mammal Hands

Pražská návštěva tria, které má cit pro hypnotické, meditativní, či dokonce elektronické experimenty, bude již několikátá, a proto neuškodí se dozvědět něco více o jejich nejoblíbenějších stabilních inspiracích, včetně post rocku. Vystoupení Mammal Hands v pražském klubu Palác Akropolis proběhne v rámci 13. ročníku audiovizuálního festivalu Spectaculare.

Steve Reich – Music for 18 Musicians

Nick: Tohle je neuvěřitelně inspirativní věc a ani se na ni nedá dívat jako na normální nahrávku, spíš působí jako živý dýchající organismus. Pulzující rytmy a vlny opakovaných krátkých tónů přicházejí a mizí jako kruhy na hladině obrovského oceánu a celé to má v sobě prvky elektronické, skoro až industriální hudby.

Zároveň si vše po celou dobu zachovává organickou atmosféru. Je v tom obrovský tah vpřed, a i když se dá spousta motivů rozebrat na drobné, pravidelné rytmy, výsledný dojem dokáže pokřivit naše vnímání času. Najednou máte pocit, že jste se napojili na něco nekonečného, na něco přesahující naše běžné chápání plynutí času v hudbě.    

Milkweed – Remscala

Nick: Myslel jsem, že by bylo pěkné zahrnout něco nového a toto je opravdu nový objev, který v poslední době hodně posloucháme. Je to skutečně záhadná nahrávka, která míchá prvky tradičního irského folku s modernější skromnou produkcí a nepředvídatelnými rytmy. Ačkoliv je to neobvyklá směs, hudba je velmi syrová, ale zároveň autentická.

Je skutečně originální, skoro až z nějakého prvopočátku, ať už v rámci podvědomí nebo zemského jádra. Vokály jsou někdy velice truchlivé, skoro až kňouravé, viz skladba Milk Fed Calf. Zdá se jako by byla stará sto let, ale i tak zní stále čerstvě. To, že nahrávka zní tak trochu poničeně, jako by ji někdo nedávno nalezl v krabici na půdě, dělá poslech tohoto alba tak občerstvujícím a strhujícím. Vřele toto album doporučuju. 

Mammal Hands|foto:Tania Blanco

Four Tet – Rounds

Nick: Toto byla jedna z prvních elektronických nahrávek, u které si pamatuju, že mě totálně uhranula a nebudu přehánět, když řeknu, že jí milujeme v kapele všichni. Zahrnuje fascinující prolnutí elektronických a akustických elementů. V žádné chvílí není předvídatelná. Vždy hravá a překvapivá, plná sotva postřehnutelných textur v pozadí, doslova na podvědomé úrovni.

Bylo zajímavé se dozvědět, že téměř každý zvuk na desce je samplem. Jejich původ je zároveň rozmanitý. Nepodařilo se nám zatím rozklíčovat všechny a musím teda uznat, že některé jsou z hodně podivných zdrojů. Je to obecně hřejivá, nostalgická nahrávka, která se jeví jako perfektní hudba k podzimu.

The Bad Plus – These Are the Vistas

Rob: Toto bylo poprvé, kdy jsem slyšel takto unikátní přístup k jazzu a prolínání žánrů. Kromě diskografie Esbjörn Svensson Trio bylo toto album zlomovým v tom, jak jsem začal vnímat přístup k jazzu. Dave King je velice kreativní bubeník a to, že se Tchad Blake ujal produkce, posunulo album v rámci jazzové estetiky nečekaným směrem. Způsob nahrávání byl navíc zcela neortodoxní. Standartní „čistý“ zvuk zmizel a vše bylo rázem syrovější a osobitější.

Mogwai – Central Belters

Jordan: Tohle je tak trochu podvod, protože se jedná o kompilaci. Pokud ale ještě dostatečně neznáte tvorbu formace Mogwai, jedná se o dobrý způsob, jak zmapovat většinu jejich tvorby na jednom místě. Naživo lidem dochází, jak velkou je pro nás post-rock inspirací. Především v rámci intenzity a zaměření se na pomalé, postupné budování energie, skrz repetici a práci s dynamikou. Domnívám se, že písně typu Rano Pano, The Lord is Out of Control a I’m Jim Morrison I’m Dead jsou skladby, které mě nikdy neomrzí a vždy si v tom najdu nějaký nový pocit nebo detail.