„U Koubkové jsem udělal konkurz na kýble a kastroly,“ vzpomíná Imran Musa Zangi
Jakou hudbou se inspiroval špičkový oční lékař a také vynikající hráč na perkuse Imran Musa Zangi, známý spoluprací s Janou Koubkovou, Yo Yo Bandem, Martinem Kratochvílem, nebo třeba Laurou a jejími tygry? Vše se dozvíte v aktuální Jazzotéce.
Jako vizitku si host vybral skladbu Vlčí pecka ze svého sólového alba Dárek (2022), které skutečně vzniklo jako dárek k perkusistovým šedesátinám od syna Filipa Zangiho, mj. taktéž hráče na perkuse.
Imran Musa Zangi poté připomene i okolnosti vzniku alba, jehož přípravu sice zbrzdil covid, ale díky onomu covidu měli alespoň muzikanti víc času na natáčení. Na Dárku se vedle oslavence a jeho syna podíleli basista Matěj Belko, klávesista Jan Aleš, kytarista Matěj Morávek a hráč na dřevěné dechové nástroje Michal Žáček. Na desce také zpívá Annamária d’Almeida či rapuje Michael Viktořík.
Samozřejmě se hudebník pochlubí i vlastní fusion-funkovou kapelou Aqua Congas, která na repertoár alba koncertně navazuje a přidává další kousky, i když už v pozměněné sestavě. Neb ta albová je permanentně vytížená svými „chlebodárci“.
„Když jsme u mých začátků, pustil bych moji ‚objevitelku‘ Janu Koubkovou, kapelu Horký dech a píseň Funkuj, funkuj, vykrúcaj,“ uvede Musa první ukázku ze svojí „jazzotéky“.
Konkurs na kastroly
Nemůže chybět připomínka, že ještě před spoluprací s Janou Koubkovou Imran Musa Zangi hrál na bicí s rock’n’rollovým průkopníkem Miki Volkem. Ovšem nejzábavnější je historka, jak se dostal Musa k Janě Koubkové. Nevadí, že už ji možná znáte ze starších rozhovorů:
„Eda Tomas hrál na kytaru v jakési hospodě, kde jsme zrovna už asi pátý den se spolustudenty z medicíny slavili úspěšné státnice z gynekologie. A já jsem ho začal doprovázet na kufřík plný skript, tedy pěkně ‚vytuněný‘. Eda si mě všiml a povídá: ‚Hele, Koubková shání perkusistu.‘ Myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, ale vzal si na mě telefonní číslo a Jana mi pak opravdu zavolala.“
Musa neváhal: „Šel jsem k Janě domů na jakýsi konkurz, který jsem splnil hrou na kýble a kastroly. Právě tam mi Jana dala desku, ze které jsem pouštěl tu skvělou písničku…“ Kýbly a kastroly, protože ještě neměl ani vlastní perkuse, vlastně začala Zangiho dráha jazzového perkusisty.
Jako slepý k houslím
Imran Zangi a Martin Brunner poté proberou svoje setkávání na štacích v první polovině 80. let. A host, mimořádně talentovaný muzikantský samouk, vyjmenuje některé svoje oblíbené perkusisty. Ovšem až z pozdější doby, protože žádné formativní vzory vlastně neměl.
„Protože jsem předtím hrál na bicí a dostal se k perkusím jako slepej k houslím,“ vysvětluje Zangi. „Ale pokud chceš ty dnešní, tak v současné době mě z perkusistů hodně baví Karl Perazzo od Santany, nebo Fausto Cuevas, kterého jsem slyšel se Steviem Wonderem. A bohužel už nebožtík Raul Rekow, co hrál také se Santanou. A samozřejmě známá jména jako Manolo Badrena z Weather Report.“
Musa vzpomene i Giovanniho Hidalga a konstatuje, že „těch jmen je dost“. „Když přejdeme k bubeníkům, tak nemohu zapomenout na úžasný bratislavský koncert Billyho Cobhama. Pak mě baví Steve Gadd, Steve Ferrone, který hrál s Georgem Dukem i třeba s Claptonem na Unplugged, Dave Weckl… A z místních Jirka Hrubeš, se kterým jsem zkoušel, teď se podrž, jako patnáctiletý se Štěpánem Markovičem. Také Pepek Vejvoda…“
Po návrhu pustit nahrávku někoho ze jmenovaných navrhl Musa Billyho Cobhama. Konkrétně zazní skladba Stratus z bubeníkova kapelnického debutu Spectrum (1973).
Ale v nejlepším volný přepis rozhovoru ukončeme. Raději si příjemné a vtipné povídání s Imranem Musou Zangim i proud perkusemi nesené hudby poslechněte v prosincové premiéře Jazzotéky nebo ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
