Uloveno na síti: Esperanza léčí, Norah dává naději

Esperanza Spalding – Triangle (Formwela 1,2,3)

Už na předchozím titulu, cenou Grammy ověnčeném albu 12 Little Spells (2018), zkoumala Esperanza Spalding propojení hudby s fyzičnem. Konkrétně se zaměřila na harmonizující působení tónů a rytmů na jednotlivé části těla i celý organismus. Ve třívěté suitě Triangle (Formwela 1 až tři) se pustila hlouběji do oblasti muzikoterapie a přesměrovala na psychiku.

„Suita inspirovaná meditací a léčivými postupy má za cíl zmírnit stres a chaos pandemického roku,“ uvádí o přibližně sedmnáctiminutovém dílku. Ale i kdyby na nás léčebné vibrace nezapůsobily, jde rozhodně o kvalitní muziku.

Marius Neset – A New Dawn

Také Marius Neset reviduje dobu covidovou a snaží se o pozitivní vnímání situace. O čemž svědčí už název alba „Nový úsvit“. Symbolicky i zcela prakticky naplnil karanténní opatření tím, že poprvé zvolil formu zcela sólové nahrávky. Utáhnout stopáž alba jen sám pomocí meditujícího saxofonu, toť výzva. Neset ovšem hraje natolik zajímavě, že i v tak náročné disciplíně obstál.

OTOOTO – This Love Is For You

Dopřejme si ještě jeden výlet do Skandinávie. V roce 2019 založená dánská kapela OTOOTO na albovém debutu sází na podmanivé groovy i melodie směřující k popu a R&B. Koncepce? Žádné experimenty, ale pohoda: „Prostřednictvím našeho soundu chceme vysílat pozitivní vibrace, lásku a potěšení.“ Samotný sound, konejšivý a uhlazovaný syntezátory, je pro kvinteto důležitý, o čemž svědčí i zvláštní název. Slovo oto prý v japonštině znamená zvuk. Takže kapela si říká „Zvukzvuk“.

Přímočaré vykřesávání radostných a chytlavých momentů by mohlo působit až povrchně. Jenže ono to není málo. Zvláště v dnešních dobách. Oba zakladatelé spolku, trumpetista Jonas Due a saxofonista Oilly Wallace (který stihl vydat už i dvě profilová alba) navíc přesvědčují jak výrazem, tak skladatelskými schopnostmi.

Serendip Quartet – Queen Of Fire

Pro pozitivní hudbu nezapomeňme na díla obsahově závažná. Inspirace bruselského saxofonisty Arnauda Guicharda (známého též spoluprací s výraznou postavou mladé londýnské jazzové scény Mosesem Boydem) a jeho projektu Serendip Quartet patří k těm děsivým, vybízejícím k solidaritě a snaze pomoci.

„Album je věnováno všem obětem sexuálního násilí v Konžské demokratické republice (Kongo-Kinshasa, bývalý Zair). A také Dr. Denisovi Mukwegemu a jeho týmu, který s maximálním vypětím pracuje na tom, aby vrátil pocit hrdosti a duchovní zdraví obětem těchto zvěrstev. Doufáme, že válka, která zabila miliony lidí a další miliony životů zničila, konečně dospěje ke konci,“ vysvětluje autor.

Alfa Mist – Bring Backs

Producent, rapper a pianový samouk pokračuje v invenčním míchání jazzových postupů a hip hopu. Podle vlastních slov nás „bere na sonický výlet do svojí minulosti, kdy vytvářel beaty v ulicích východního Londýna“. Výsledek zní vytříbeně a většinou relaxovaně. V takové ulici by bylo příjemné bydlet.

Vijay Iyer – Uneasy

Americký pianista představuje nové trio. Skladatele soudobé hudby (včetně oper), významného pedagoga a multiinstumentalistu (zde bubeníka) Tyshawna Soreyho, který s Vijayem příležitostně spolupracuje už po dvě dekády, tentokrát doplnila virtuózní basistka Linda May Han Oh.

Repertoár vybral Iyer ze skladeb napsaných v průběhu dvaceti let tak, aby odrážely „sociální a politické turbulence, dominující současné Americe“. Samotnou Vijayovu hudbu ovšem žádné turbulence nenarušují. Na rozdíl od sfér politických a sociálních ctí vnitřní řád.

Norah Jones – ‘Til We Meet Again

Stejně jako většina kumštýřů, ikona najazzlého kvalitního popu cítí stesk po pódiu. Tak alespoň shrnula koncertní snímky z let 2017 až 2019, pořízené na pódiích USA, Brazílie, Argentiny, Itálie a Francie, na koncertní album. Optimisticky ho pojmenovala „Než se zase potkáme“. Už aby to bylo.