Uloveno na síti: Jazz si z vás nevystřelí ani na Apríla

Bill Frisell – In My Dreams

„Velká“ jména obvykle do Uloveno nezařazuji, jejich počiny najdete snadno jinde, jenže výjimka z pravidla je zároveň gratulace. Částečně živé, částečně studiové album In My Dreams vychází jako součást oslav pětasedmdesátin, které kytarista oslavil 18. března.

Vedle basisty Thomase Morgana a bubeníka Rodyho Roystona se na nahrávce podíleli i ti samí hráči na smyčcové nástroje jako na Frisellově majstrštyku Richter 858 (2005). Vlastně si touhle deskou Frisell doslova splnil sen. Živý sen o „krystalicky čiré hudbě“, který se mu zdál před třiceti lety.

Alain Métrailler – Heights Prospection

Debut švýcarského, v New Yorku působícího saxofonisty a skladatele spojuje, jak uvádí tisková zpráva, „americké a evropské jazzové idiomy, což je dáno Métraillerovou transatlantickou perspektivou“. Ale hlavně působí na poli akustického straight ahead jazzu autorsky svěže. Jako úlitbu si saxofonista upravil jediný standard Crazy He Calls Me, jinak sype zajímavé nápady doslova z rukávu.

Ve skladbě Flight Of The Humble Being, mimochodem krásná slovní hříčka s názvem jisté klasické kompozice, vypomohl Métraillerovi slavný krajan. Virtuóz na foukací harmoniku Grégoire Maret (mj. Pat Metheny, Bill Frisell, Kurt Elling), u nás známý i díky koncertu dua s harfeníkem Edmarem Castañedou.

Dave Adewumi - The Flame Beneath The Silence

Nepřehlédněme ještě jeden výtečný debut. Na trumpetistu a skladatele Davea Adewumiho se právem snáší chvála kritiků i kolegů. Mary Halvorson, se kterou hraje v projektu Canis Major, o něm prohlásila: „Když jsem Davea poprvé slyšela hrát, úplně mě to porazilo. Jsem šťastná, že ho mohu považovat za spoluhráče. Síla jeho zvuku a virtuozita spolu s hloubkou a promyšleností přístupu z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností své generace.“

Adewumi také patří k těm, kteří v jazzu vnímají zdravou angažovanost. Myšlenkovou koncepci debutového alba a atmosféru skladeb popsal docela jednoznačně: „Hudba odráží obavy z autoritářské americké politiky, krizi smyslu pro pravdu… Ale písně o tvoření a kráse se odehrávají ve stejném kontextu jako politická úzkost.“

Durman / Posejpal / Kodym – Forgotten Memories

Mimořádná trojalbová kolekce vychází jako oslava 40. výročí vydání alba Hidden Voices (1985) stylotvorných českých improvizátorů v UK. Pamětníkům dob totalitních netřeba vysvětlovat, jak mimořádná událost to pro zdejší scénu byla. A jaké problémy paradoxně přinesla režimem nechtěným hudebníkům.

Komplet Forgotten Memories se neomezuje na reedici. Obsahuje záznam vystoupení z Žatce z roku 1984, použitý na památném britském albu, ovšem jde o jiný střih, sevřenější. Navíc přidává další dva koncertní záznamy z let 1983 a 1984, z Prahy a Kladna. Je přínosné připomenout si silné okamžiky hudební volnosti, vzniklé nesvobodě navzdory.

Claire Dickson - Balance

Nahrávání třetího alba momentálně v Berlíně usazené zpěvačky a skladatelky, proplétající improvizovanou hudbu, písničkářství a elektroniku, proběhlo za dramatických okolností. Když Claire Dickson bydlela v roce 2024 v Brooklynu, přerušil práci požár v jejím bytě. Vybavení domácího studia vzalo za své, ale hudba samotná, na které autorka pracovala tři roky, se zachránila.

„Díky mimořádné štědrosti brooklynské komunity jsem mohla desku dokončit ve studiu Shahzada Ismailyho (spoluhráč avantgardistů jako Marc Ribot či Fred Frith, pozn. aut.) a pozvat řadu přátel,“ děkovala zpěvačka.

Vijay Iyer poděkoval zase jí, za muziku: „Claire je odvážná skladatelka okouzlujících zvukových krajin, která se nebojí porušovat konvence rytmu a harmonie, aby objevila nové pravdy.“

Andrew MacKelvie's Many Worlds

Kanadský saxofonista, skladatel a improvizátor se rád vydává do neprobádaných končin. Tentokrát sestavil poprvé oktet, rozšířený navíc o hosty, a zkoumá halucinogenní průniky jazzu s psychedelií. Zároveň jmenuje i řadu dalších vlivů, „free jazzu i R&B, amerického minimalismu, fusion ve stylu Milese Davise, folku i avantgardního rocku.“

V „Mnoha světech“ opravdu můžete objevit leccos, nejde však o chaos, ale o promyšlenou hudební reflexi pestrosti světa: „V roce 2012 jsem jel na kole z koncertu a srazil mě opilý řidič. Jak jsem letěl vzduchem, zažil jsem dilataci času… Málem jsem zemřel, musel jsem se znovu učit chodit, stále cítím bolest. Ale ta událost vtiskla mému pohledu na svět jedinečnou perspektivu. Od té doby přemýšlím o nekonečném množství možností, odvíjejících se od každého okamžiku života, každého rozhodnutí.“