Uloveno na síti: Jazz vykvétá se sněženkami

Omar Thomas Large Ensemble – Griot Songs

Hudba griotů, západoafrické privilegované kasty královských hudebníků-vypravěčů-letopisců, musí logicky spočívat i v kořenech jazzu. Uznávaný skladatel a aranžér Omar Thomas, mimo jiné student Marie Schneider, oblíbenec Herbieho Hancocka („slibný nový hlas tvůrce jazzové budoucnosti,“ pravil o Omarovi) a dnes profesor skladby na The University Of Texas, složil mýty opředené griotské tradici nádherně sofistikovanou poctu. Rozhodně jde o jedno z nejvýraznějších bigbandových děl poslední doby.

The New York Second – Room For Other People

Inspirace výtvarným uměním jsou v hudbě vlastně docela časté. Nizozemského, v NYC působícího skladatele a pianistu Haralda Walkateho natolik oslovilo nejen dílo, ale i život fotografky Vivian Maier (stala se slavnou posmrtně, svoje geniální snímky lidí a všedního života ulic Chicaga a New Yorku pořizovala jako amatérka, když pracovala jako chůva), že se rozhodl věnovat mu celé páté album svého okteta The New York Second. Každá ze skladeb je hudební odpovědí na snímek, na osobitou imaginaci umělkyně, se kterou dokázala prostřednictvím fotoaparátu přistupovat k „pouhé“ realitě.

Prepared – Module

Možná také patříte k posluchačům, co při zaslechnutí charakteristiky „jazz inspirovaný transovní taneční scénou“ zacpávají uši a prchají. Z kombinace klubových groovů a jazzu se tak nějak stalo klišé. Ale pro mnichovské trio Prepared ve zvukově nevšední sestavě preparované piano – basklarinet – bicí nástroje tohle naštěstí úplně neplatí. Nejde tu jen o levné, „populistické“ koketování s chytlavostí tanečních beatů. Zapojení špetky nervního, syrovějšího minimalismu činí hudbu zajímavou.

Sylvie Courvoisier & Mary Halvorson – Bone Bell

Dopřejme si výhled do budoucnosti. Na síti je zatím pouhý jeden kus, ale opět mohu s čistým svědomím dle předběžné novinářské kopie kompletního alba odpřisáhnout, že je výtečné od začátku do konce. Však se spojily jedny z nejtalentovanějších bytostí současné newyorské scény.

„Ačkoliv pocházíme z různých míst (Sylvie ze Švýcarska, pozn. aut.), jsme skutečné hudební příbuzné,“ pochvaluje si Mary. Sylvie jí přizvukuje: Stále více znám a miluji Maryin jazyk, náš zvuk se vyvinul. Mohu teď psát melodie nikoliv pro kytaru a klavír, ale pro Mary a mě.“ A kdo zažil koncert těchto dvou úchvatných improvizátorek v roce 2023 v Jazz Docku, nebo zná předchozí dva tituly dua, ví svoje.

Noah Preminger – Ballads

Noah Preminger je vlastně dost konzervativní hráč, také název nového alba neslibuje zrovna novátorskou hudbu. Jenže když Premingera v anketě Downbeatu už dvakrát zvolili „Největší nastupující hvězdou tenorového saxofonu“, věděli, proč pro něj hlasují. Tenhle v Brooklynu usazený chlapík hraje prostě… vzorově krásně. S jeho muzikou přichází pohoda, což vůbec není málo.

A název Ballads vlastně vůbec není banální. „Vždy jsem miloval hraní balad, a jedny z mých nejoblíbenějších natočil John Coltrane,“ vysvětluje Noah. Ano, titul je odkazem na stejnojmenné legendární „Traneovo“ album z roku 1963.

Mathias Eick - Lullaby

Zdálo by se to logické. Na závěr, pokud posloucháte večer, co jiného než ukolébavka. Ostatně lyrika norského trumpetisty Mathiase Eicka vždy patřila k těm konejšivým… Jenže ne, ono to tak tentokrát vůbec není. Eick se naopak snaží vymanit ze snivého světa. Jistě, na desce jsou něžné balady, třeba My Love, kterou Eick napsal pro svoji ženu. Zároveň ho však při komponování smutně inspirovala tragédie jak Izraele, tak těch nevinných z Gazy: „Byla výzva vystoupit z pastorálních, folklorně zvonivých zvukových krajin směrem k větší expresivitě.“ A také ke smutku.