Uloveno na síti: jazzové novinky pro náročnější kanoisty

Christian Sands – Be Water

Americký pianista si vybral zdánlivě všední, ale vlastně zajímavou inspiraci. Vodu. „Element nutný k přežití, ale občas devastující“, se vší jeho „tekutostí a plasticitou“. Točil se svým stabilním triem, ale neváhal přizvat další zajímavé „plavce“, třeba saxofonistu Marcuse Stricklanda či kytaristu Marvina Sewella. A do jednoho kousku si napsal i smyčcový kvartet.

Těžko říci, jak do vodního světa zapadá přepracování rockové klasiky Can’t Find My Way Home z repertoáru Claptonovy a Winwoodovy superskupiny Blind Faith, ale oslí můstek přes potok se určitě najde. Výsledkem Christianova „ponoru“ je každopádně nápaditá, pohodová, byť dramatické pasáže nepostrádající deska, jako stvořená… ehm, třeba k vodě nebo na vodu. Tedy pro přemýšlivější plavce a posluchačsky náročnější kanoisty.

Omar Sosa & Stracho Temelkovski – Live In Seynod

Spolupráci kubánského klávesisty a ve Francii narozeného multiinstrumentalisty (kytaristy, mandolinisty, perkusisty, vokalisty) s makedonskými kořeny se podařilo zachytit na vystoupení v savojském Seynodu těsně před koronavirovou polízanicí. Sosa si souhru velmi pochvaluje, označuje ji za „nový zvukový kontinent“ a „rezonanci tradiční hudby Kuby i Balkánu s jazzem“. Půlhodinový koncertní snímek potvrzuje, že jde o spojení zajímavé a nevšední. Pokud to okolnosti dovolí, měli by se pánové začátkem příštího roku zase setkat na pódiích.

Jon Hassell – Seeing Through Sound (Pentimento Volume Two)

Zření prostřednictvím zvuku. Název alba neúnavného průzkumníka hranic mezi jazzem, ambientem, elektronikou, minimalismem a world music zní stejně tajemně jako samotná hudba. Ne nadarmo uvádí trumpetista tiskovou zprávu k desce citátem z Felliniho: „Poslouchejte, jako kdyby vám bylo sděleno tajemství.“

Seeing Through Sound je druhým albem cyklu, který v roce 2018 zahájil titul Listening To Pictures (Pentimento Volume One). A vidět skrz zvuk je stejně zábavné jako naslouchat obrazům. S trubkou, laptopem a spoustou invence Jon Hassell i ve svých třiaosmdesáti (!) letech stále nalézá nové, fascinující hudební cesty.

Tenderlonious – Tender In Lahore

Cesta na východ, na indický subkontinent, inspiruje jazzmany už po dekády. Také jeden z výrazných představitelů londýnského jazzového boomu, Ed „Tenderlonious“ Cawthorne, se nadchl pro hudbu i duchovno orientu. Konkrétně ho zaujala hudba pákistánské kapely Jaubi. Usmyslel si, že vyrazí do Láhaur a zkusí s ní něco natočit, i když ho před cestou zrazovala rodina, známí, a dokonce ambasáda.

Tenderlonious se odradit nedal, do Pákistánu vyrazil a navzdory „kulturním předsudkům“ a propagandě se setkal jen s přátelským přijetím, až extrémní pohostinností, pochopením (pisatel může potvrdit, měl z návštěvy Láhaur stejné pocity). A z nahrávání s Jaubi v láhaurských Riot Studios vzniklo EP, na kterém si „meditující“ Edova flétna či sopránový saxofon příkladně rozumí s orientálními nástroji a estetikou rág.

Rez Abbasi – Django-shift

Dopřejme si ještě jednu volnou asociaci na Pákistán. Kytarista Rez Abbasi, narozený v Karáčí, ovšem od čtyř let žijící v USA, u nás známý například z koncertů se zpěvačkou Kiran Ahluwalia, dostal od pořadatelů kalifornského Django Reinhardt Festivalu zajímavé zadání. Posunout stereotypní obrázek Djanga jako geniálního instrumentalisty a tvůrce „slovníku“ romské jazzové kytary k Djangovi – skladateli.

Abbasi se pustil do práce s vervou a udělal z pěti Djangových kompozic a dvou kusů, které Django výrazně připodobnil obrazu svému, zcela současnou muziku. Komplikovaně rytmizovanou a frázovanou, hranou často na bezpražcovou kytaru, v aranžmá funkčně využívajícím syntezátory a elektroniku. Nechybí ani odkazy na hudbu indického subkontinentu. Ostatně Django i Rez mají společné indoevropské kořeny, byť Djangovi předci odešli z domoviny o pár století dříve... Reinhardtova melodická nápaditost přitom zůstala zachována, úpravy Djangův skladatelský potenciál skutečně oslavují.

Tahle deska bude na síti celá k poslechu až 28. srpna. Ale už první ukázka stojí za poslech.

SHA3K – Winning Isn’t Everything, It Is The Only Thing!

Harfa není zrovna běžný jazzový nástroj, ze slavnějších hráčů asi vytane na mysli jen Edmar Castaneda, známý i z našich pódií. O to příjemnějším překvapením je trio SHA3K, vedené švédskou harfenistkou Stinou Hellberg Agbackovou, známou předtím i sólovými nahrávkami či projektem Trilobit. Křehký, zvonivý, ale občas také záměrně zkreslený zvuk harfy si tu překvapivě dobře rozumí i s hybnými, místy docela „ostrými“ groovy.

Netradiční je také harfenistčina inspirace, která se vůbec nedá označit za křehkou. Totiž „americký fotbal, výkony sportovních velikánů a myšlenka soutěže“. Přiznám se, že americký fotbal jde totálně mimo mě, ale tahle muzika je skvělá.