Uloveno na síti: Kvetou louky i jazz

Joe Lovano & Marcin Wasilewski Trio  – Homage

Americký saxofonista a polské trio navazují na zdařilé album Arctic Riff (2020) druhým společným titulem. A jsou s ním ještě spokojenější.

„S Joem jsme se napojili hned od začátku. Bylo to naprosto přirozené. On patří k těm hudebníkům, co prostě skočí do muziky a hned hrají, co slyší. Jenže nyní, po letech společného koncertování, je naše propojení ještě silnější,“ pochvaluje si Wasilewski.

Szymon Mika – Agma

Polský kytarista a skladatel sestavil novou nadnárodní kapelu. Přizval do ní jihokorejskou zpěvačku Song Yi Jeon (má za sebou i spolupráci s Ambrosem Akinmusirem), maďarského (v Berlíně působícího) bubeníka Pétera Somose či trumpetistu Oskara Töröka, jenž je ostatně na polské scéně jako doma.

„Spíše, než jen kapelu reprezentuje Agma symbol mezinárodní spolupráce a umělecké synergie,“ uvádí Szymon a přesně tak nahrávka i působí. Pracuje s kosmopolitními inspiracemi, ovšem natolik soudržně, že nemá smysl pitvat původ. Vše spojuje atmosféra, často snivá či lehce melancholická, a souznění muzikantů se Szymonovými autorskými skladbami.

Pitch, Rhythm And Consciousness – Sextet

Pitch, Rhythm And Consciousness je lehce proměnlivý brooklynský all-stars band a funguje už déle než dekádu. Na nové desce se rozrostl do sestavy sextetu a excelují v něm saxofonista Tony Jones (Cecil Taylor, Don Cherry….), houslista Charlie Burnham (James Blood Ulmer, Cassandra Wilson) či bubeník Kenny Wollesen (Sexmob, John Zorn, Tom Waits, Norah Jones, Bill Frisell…). „Nováčkem“ i mladou krví v sestavě je např. basista Rashaan Carter (Jure Pukl, Takuya Kuroda a žák, ač nikoliv potomek Rona Cartera).

Inspiraci si tentokrát hudebníci vzali z nejrůznějších, jak sami říkají, „tradic moudrosti, buddhismu, křesťanství, židovství, taoismu, hinduismu a tak dál“. Nenašli v nich rozpor. Proč také.

Ledley

Svěžích debutů z Británie není nikdy dost. Bristolské trio Ledley si zvolilo název k poctě svému hrdinovi. Tím ovšem není jiný hudebník, ale fotbalista Ledley King. Ale bez obav, hudba nezní „fotbalově“ ani náhodou. Nečekejte jednoduché skandování, ani silový tlak na branku. To spíš rafinované kličkování. Spojením altového saxofonu, trombonu a elektroniky, a hlavně improvizační nápaditosti, vznikla hudba sofistikovaná. Nicméně proč by si hudebníci nemohli prostřednictvím tónů „intelektuálně začutat“?

Manuel Pasquinelli – Heartbeat Drumming / Bellmund Session

Někteří hudebníci s AI spolupracují, pár příkladů už jsme uvedli i v Uloveno. Jiní naopak cítí potřebu zdůraznit, že AI nikdy nenahradí lidský faktor, byť vše lze jistě k nepoznání dobře simulovat.

„AI se může naučit vytvářet hudbu a růst rychleji než my, ale nikdy nebude hrát s rytmem vlastního srdce! Můj nápad byl jednoduchý. Použil jsem vlastní srdce jako nepravidelný, rozkolísaný, přirozený metronom,“ popisuje svoji inspiraci švýcarský bubeník. A aby nahrávka měnlivých rytmických vln sólových bicích zněla záživněji, připojil navíc trochu ambientní elektroniky.

Phil Haynes – Transition(s) / Return To Electric

Na závěr si dopřejme hudbu ještě jednoho bubeníka – a rovnou dvojitý přídavek. Americký bubeník a skladatel Phil Haynes vydal v jediném dni (25. dubna) hned dvě alba najednou. Spojuje je rozhodnutí vrátit se k sestavě s elektrickou kytarou.

Jedno z alb, Transition(s), natočil v duu s jazzrockovým virtuózem Benem Monderem (vedle vlastní tvorby sideman Donnyho McCaslina či Marie Schneider) a jak můžeme hádat už podle formátu, staví především na volné improvizaci a experimentech se zvukem. Byť tu najdeme např. i hříčku s motivem Johna Coltranea, který dal desce jméno.

Další z alb, symbolicky pojmenované Return To Electric, je triové. Vedle leadera na něm exceluje kytarista Steve Salerno, oba samozřejmě s podporou basisty Drewa Gresse. A vychází jak z převládajících Haynesových autorských kusů, tak z přepracovaných kompozic Johna McLaughlina či Chicka Corey.