Uloveno na síti: Nový rok s novým jazzem

6. leden 2022

Před obdobím vydavatelského „posvátečního“ zimního spánku se objevila řada alb, která by byla škoda přehlédnout. Jeff Parker těší kytarovou barevností. Jacqueline Kerrod zaujme harfou „zborcenou“ i lahodnou. A Trijntje Oosterhuis ukonejší zamilovaným duetem s Gregorym Porterem.

Andrea Motis - Colors And Shadows

Španělské zpěvačce a trumpetistce je teprve šestadvacet, ale už má za sebou úctyhodnou muzikantskou dráhu. Vždyť první profilovou desku točila v patnácti. Na dvanáctém sólovém albu se spojila s věhlasným WDR Big Bandem z Kolína nad Rýnem a zároveň s jeho americkým kapelníkem a aranžérem Michaelem Philipem Mossmanem (Anthony Braxton, Lionel Hampton, Art Blakey) a v žádném případě se nenechala partou profíků zastínit.

Album může na první poslech působit jako ohlédnutí za latin jazzovou tradicí, ale nenechejme se zmást. Nadpoloviční většinu skladeb, působících jako z nějakého nepochopitelného důvodu zapomenuté někdejší „standardy“, si napsala Andrea. Nijak si nezadají s kusy Horace Silvera nebo brazilského klasika samby Adonirana Barbosy. Závěrečnou kompozici, vtipně pojmenovanou Motis Operandi, složil na počest talentované hudebnice samotný Mossman.

Jeff Parker – Forfolks

S elektronikou experimentující multiinstrumentalista Jeff Parker, v tom nejlepším smyslu slova řádící na losangeleské scéně, vydal decentní album pro sólovou kytaru. Decentní, ale díky subtilním smyčkám, dozvukům či efektům typu freeze (umožňujícím vytváření „nekonečného“ sustainu kytarového tónu či akordu) zvukově plné a záživné.

„Je zvláštní slyšet hrát Jeffa sólově. Patří k těm vzácně nezištným improvizátorům, kteří rádi vypichují nejlepší chvilky svých spoluhráčů v kapele. Nikdy nezahraje tři noty tam, kde by stačila jedna. Když však hraje sám za sebe, dokáže zhmotnit hudbu, kterou slyší jen ve svojí mysli. Díky sólové nahrávce můžeme vnímat, jak vytváří celé zvukové světy a jak mistrovsky kontroluje sound,“ popsal album Forkfolks Jeffův někdejší spoluhráč, basista Matthew Lux.

Jacqueline Kerrod – 17 Days In December

Jiný nástroj, podobná originalita. Původem jihoafrická, v NYC působící harfenistka se rozhodla zaimprovizovat či zakomponovat náladu sedmnácti vybraných prosincových dnů (data, kdy ji nenapadlo nic, prostě s klidným srdcem vynechala) do sedmnácti sólových kusů. Symbolicky pojmenovaných podle inspirativních pocitů či prožitků např. Screwed, Broken In 3 nebo Sweet Dreams.

I ona si podobně jako Jeff Parker pohrála s elektronikou. Slyšme třeba „zborcené harfy fón“ v Chatterbox (v překladu „tlachal“…asi ji zrovna někdo naštval). Účelně tak vyvážila příjemné až idylické pocity s těmi… ehm, méně idylickými až nervujícími. Hudba jako ze života. Každopádně můžeme podle nahrávek usoudit, že prožila pestrý, tvůrčí a nápady nabitý prosinec.

Adam Rudolph’s Go: Organic Guitar Orchestra – Resonant Bodies

Tomu se říká kytarové setkání na nejvyšší úrovni. Summit dal dohromady nikoliv kytarista, ale perkusista Adam Rudolph (též Yusef Lateef, Don Cherry, Wadada Leo Smith atd.) a spojil v něm devět strunných mistrů. Nechybí mezi nimi esa Nels Cline, Liberty Ellman (Joe Lovano, John Zorn, Vijay Iyer, Omar Sosa) nebo Jerome Harris (Sonny Rollins, Paul Motian či Jack DeJohnette). A všichni naplňují koncepci, kdy ony Resonant Bodies mohou představovat jak vnímající lidské bytosti, tak rezonující korpusy hudebních nástrojů.

Nahrávka vznikla už před relativně dlouhou dobou, ve šťastnějších předcovidových dobách, živě v New Yorku v roce 2015. Čert ví, proč čekala na vydání tak dlouho. Nicméně žádný zub času projektu neuškodil.

Vlčie maky - Horehronie

Nejnápadnější, jenže zdaleka ne jedinou zajímavou položkou druhé desky kapely Vlčie maky, je duet Kážu sa mi ženiť zpěvačky Jany Kozákové s Danem Bártou, vypuštěný do éteru už počátkem podzimu. Nejlepší totiž je, jak dobře si na desce jako celku rozumí jazzové harmonie, aranžmá a chvějivý sound elektrického piana i klavíru mezinárodně uznávaného jazzmana Klaudia Kováče s melodikou slovenských lidových písní.

Za uši netahá ani spojení lidovky Prepeľička, prepeľička s funkem a hybnou basovou linkou Róberta Ragana jr. (mj. PaCoRa Trio). Nebo afrokubánská rytmizace písničky Ej prečo si puakaua. A vlastně žádný z jazzujících či do groovů hozených horehronských tradicionálů. Kdykoliv a kdekoliv se jazz zasvěceně a s citem spojí s místními hudebními kořeny, může vzniknout cosi velmi zajímavého a nevšedního.

Trijntje Oosterhuis & Metropole Orkest – Everchanging Times

Orchestrální nahrávkou jsme začali, můžeme s ní i pro tentokrát končit. Nizozemská interpretka vokálního jazzu a tradičního popu Trijntje Oosterhuis je doslova zamilovaná do písní hitmakera Burta Bacharacha. Věnovala jim už třetí, mile konzervativní album. Natočené navíc s respektovaným Metropole Orkest v zádech a produkované Vincem Mendozou, proslulým aranžérskou prací mj. pro Joni Mitchell, Björk, Roberta Glaspera, Herbieho Hancocka nebo Ala Jarreau.

Nejde ovšem jen o obvyklou sbírku evergreenů. Nejzajímavější je, že kolekce obsahuje i několik nových kusů stále skladatelsky aktivního maestra Bacharacha (*1928). A aby toho nebylo málo, duet Making Love si tu s Trijntje střihl Gregory Porter.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.