Uloveno na síti: Stáhněte si jazz do podzimních plískanic

Brian Blade & The Fellowship Band – Body and Shadow

Fellowship Band slaví dvacet let existence. Při té příležitosti nabízejí Brian Blade a spol. suitu, nebo jak sami říkají „hudební meditaci na téma světla a stínu“, a taky těla a duše. Povznášející, opravdu oduševnělá nahrávka!

Purple is the Color – Unmasked

Česko-rakouská čtyřka vznikla na podzim roku 2015 a brzy stihla vytříbit originální fúzi jazzu a současných tanečních groovů, rockových postupů, experimentů se zvukem i inspirací hudby klasické. Debut patří k těm naprosto zralým a dotaženým. A že mají pianista Simon Raab a spol. cit také pro chytlavé melodie dokazuje nejen nádherný nápěv skladby Just Kiddin’.

Chlorine Free – Free Speech

Francouzská jazz-funková kapela navázala na zdařilé album Le Fish (2014, v příslušné době jsme ho zvolili Albem týdne), potažmo loňské kratší EP Flexible neméně povedeným titulem. Současný jazz se tu potkává s downtempovým sněním, hip hopem i záměrně nostalgickým jazzrockovým retro soundem v naprosté shodě.

Louis Cato – Starting Now

Louis Cato je nejen uznaný multiinstrumentalista, který hrál na bicí a perkuse s Marcusem Millerem (alba Renaissance, 2012 a Afrodeezia, 2015) či Johnem Scofieldem (Überjam Deux, 2013), na kytaru a bicí s Bobbym McFerrnem a na basu třeba když si ho pozval zpěvák John Legend. Po dvaceti letech práce pro jiné se rozhodl představit sólovým albem – a to jako přesvědčivý písničkář a zpěvák na rozhraní soulu, popu, folku, funky i jazzu.

Noya Rao – Icaros

Noya Rao z anglického Leedsu, původně projekt producenta Toma Henryho, který se rozrostl na pravidelnou kapelu, patří do stejné stáje jako Portico či GoGo Penguin. I když kladou větší důraz na elektroniku, ambient či vliv trip-hopu a podstatnou část barev určuje soulová zpěvačka Olivia Bhattacharjee, pořád zapadnou do přibližně „post-jazzového“ ranku. Jejich debut je každopádně pozoruhodný.

Anouar Brahem – Blue Maquams

Virtuóz na oud původem z Tunisu už udělal pro fúzi arabské hudby s jazzem neuvěřitelně hodně, ale na Blue Maquams jde ještě dál. „Blue“ a „maquam“ (název pro soubor tradičních modů arabské hudby, základ improvizační techniky muzikantů Předního východu) tu souzní s příkladně hlubokou harmonií a krásou. K šedesátým narozeninám totiž dal Manfred Eicher z ECM Anouaru Brahemovi velkorysý dar. Vyslal ho natáčet do New Yorku nejen s Davem Hollandem, se kterým už se potkali na albu Thimar (1998), ale také s Hollandovým bratrem v rytmu Jackem DeJohnettem. Globální jazzové kvarteto snů doplňuje britský pianista Django Bates.