Uloveno na síti: Užijme si jazzový lockdown

Robert Glasper - R+R=Now Live (Blue Note Club New York 2018)

Závěrečné koncerty Glasperovy rezidence v Blue Note NYC v říjnu 2018 poskytly materiál pro koncertní album projektu R+R=Now, který toho roku vydal desku Collagically Speaking. Z živého snímku je zvláště dobře cítit, jak přirozeně dokázali muzikanti skloubit hip-hopové postupy, R&B, soul a jazz.

Excelují všichni, nejen kapelník za klávesovými nástroji či hvězdný trumpetista Christian Scott aTunde Adjuah. Celý měsíc nepřetržitého sdílení pódia musí být na souhře znát. Ať už kapela hraje vlastní kompozice, nebo si pohraje s coververzí How Much A Dollar Cost rappera Kendricka Lamara.

Mats Eilertsen – Solitude Central

Další nově vydaný živý záznam nás zavede do klubu Sentralen v Oslu. Píše se 30. března 2020 a v Norsku probíhá první lockdown. Odtud název, spojující jméno sálu a slovo Samota. Kontrabasista a skladatel Mats Eilertsen ovšem snadno dokáže sám za pomoci „krabiček“ neboli zvukových smyček či v reálném čase generovaných elektronických zvuků utáhnout celou improvizovanou suitu. Suitu poněkud seversky tesknou. Ovšem i ten smutek v tónech je osvobozující a sbližuje.

Thumbsrew – Never Is Enough

Ačkoliv si all-stars trio vetklo do názvu mučící nástroj a možná si v krkolomných postupech opravdu trochu „drtí prsty“ (samozřejmě že ne, to je fór), o žádné mučení hudbou nejde. Thumbsrew se neváží pravidly a pro disonanci nejdou daleko, ale nedělají naschvály.

Fenomenální hráčka na kytaru a improvizátorka Mary Halvorson umí servírovat opravdu nezvyklé harmonie a vymýšlet nečekané „zatáčky“, až se pozornému posluchači roztočí hlava. Bubeník Tomas Fujiwara a basista Michael Formanek jí v tom mihotavém přibíhání snad čtou myšlenky. Ostatně od debutu Thumbscrew z roku 2014 jsou dokonale sehraní a figurují i v dalších projektech kytaristky. Výsledek spolupráce působí jako dotek absolutní tvůrčí svobody. Opravdová radost z nepředvídatelnosti a objevování skrytých pěšinek.

John Patitucci, Vinnie Colaiuta, Bill Cunliffe - Trio

Deska pianového tria postavená na standardech. To nezní moc originálně, že. Jenže když se sejdou tak výteční hráči, stejně jde o velké potěšení. I kdyby jen pro tu chvilku při prvním poslechu.

„Když pracuji s Billem, vždycky mohu čekat úžasné muzikantské dovednosti a profesionalitu, pořádné swingování a taky celý kopec legrace,“ složil pianistovi poklonu bubeník Vinnie Colaiuta. Přesně to samé, co on, mohou čekat i posluchači.

Jakob Bro, Arve Henriksen, Jorge Rossy – Uma Elmo

Respektovaný dánský kytarista Jakob Bro postavil nové trio s norským trumpetistkou Arve Henriksenem a španělským bubeníkem Jorge Rossym. A zároveň na něm skládá poklonu i jednomu ze svých předchozích pravidelných spoluhráčů. Skladba To Stanko je pochopitelně věnována Tomaszi Stańkovi (1942-2018), v jehož kvintetu Jakob hrával.

Trio se poprvé setkalo až při nahrávání alba, ve studiu Švýcarského rozhlasu v Luganu. Na vzájemném napojení muzikantů to však není v negativním smyslu znát ani náhodou.

Koncepci a název desky vysvětluje Jakob následovně: „Uma a Elmo jsou prostřední jména mých dětí, holčičky a právě narozeného chlapečka. Muziku jsem psal doslova mezi plínkami. Jde o velmi zvláštní čas v mém životě, a zároveň o divný čas pro celý svět. Komponoval jsem s neustálou obavou, zda se vůbec budeme s Arvem a Jorgem, každým z jiné země, moci setkat a natáčet.“ Asi proto vnímáme v hudbě jak jisté obavy a odstín temnoty, tak konejšivost a naději.

Larry Coryell & Philip Catherine – Jazz At Berlin Philharmonic XI: The Last Call

Smutný a povznášející poslech zároveň. Podle informací vydavatele je album The Last Call archivním záznamem „posledního vystoupení Larryho Coryella v koncertním sále“ (později ještě odehrál dvě představení v newyorském klubu Iridium). Ikonický americký kytarista zesnul čtyři týdny po berlínském představení.

Na pódiu sálu Berlínské filharmonie 24. ledna 2017 byl Larry Coryell ve výtečné formě. Především připomněl památnou spolupráci s belgickým kytaristou Philipem Catherinem, se kterým natočil alba Twin House (1977), Splendid (1978) či Live! (1980). Nešlo ovšem o jedinou konstelaci v rámci povedeného večera. Krom dua kytaristů si Philip střihl duo se švédským pianistou Janem Lundgrenem, Larry se švédským basistou Larsem Danielssonem. V závěru se přidal italský trumpetista Paolo Fresu. Zkrátka, jde o vzpomínku na krásně kosmopolitní setkání z dob před covidem.