Uloveno na síti: Za kamna s dobrým jazzem

Wadada Leo Smith & Orange Wave Electric – Fire Illuminations

„Oranžová je tak vitální barva! Souvisí s vitalitou elektřiny, se kterou pracuji v téhle kapele,“ vysvětlil legendární trumpetista název nového projektu, ve kterém figurují hvězdná jména jako Bill Laswell či Nels Cline. Žánrově jde o důkaz, že fusion má co říci i dnes. Jako inspiraci uvádí trumpetista mimo jiné Bitches Brew a tvorbu jamajského dub/reggae inovátora, předloni zesnulého producenta Leea „Scratch“ Perryho.

Nejlepší na albu je ovšem ona „oranžová“ a „ohnivá“ (název desky Fire Illuminations vážně sedí) hráčská vitalita, s trubkou řádící napříč albem. Vážně se nechce věřit, že Wadada Leo Smith je již osmdesátník.

Lars Danielsson – Symphonized

Švédský basista a cellista neodolal výzvě orchestrálních aranžmá. A je to dobře, protože symfonické ztvárnění skladeb z Danielssonova bohatého katalogu vypichuje hudebníkovu mimořádnou skladatelskou invenci. Cit pro „velké“ a přitom neotřelé melodie. Mezi hosty, kteří spolu s autorem stanuli před Gothenburgským symfonickým orchestrem, nechybí spoluhráči ze sestavy projektu Liberetto, pianista Grégory Privat, kytarista John Parricelli, bubeník Magnus Öström a trumpetista Arve Henriksen. Navíc dorazil i další génius evropské trubky, Paolo Fresu.

MultiTraction Orchestra – Reactor One

Mimochodem, Arve Henriksen se podílí také na dlouhohrajícím debutu experimentujícího ansámblu MultiTraction Orchestra. Ten vede kytarista a skladatel Alex Roth (původem z Detroitu, s ostruhami vyslouženými na londýnské scéně, momentálně žijící v Krakově) a „potkali“ se v něm členové GoGo Penguin, Supersilent či Melt Yourself Down.

Improvizační, komunikativní album přitom vzniklo zdánlivě „nekomunikativním“ způsobem. Z donucení na dálku, se základy položenými v době lockdownu. Proto je slovo „potkali“ v předchozím odstavci v uvozovkách. „Prostě jsem nahrál kytarové party a poslal je dalším muzikantům, ať na ně zareagují,“ vysvětluje Alex. Zareagovali empaticky a „vícestopý orchestr“ zní stejně soudržně, jako kdyby se důkladně sehrával naživo.

Tomas Fujiwara’s Triple Double – March

Bubeník Tomas Fujiwara je znám jako dvorní člen projektů avantgardní kytaristky a „nejméně předvídatelné improvizátorky Downtownu“ Mary Halvorson. Tentokrát se ovšem role otočily a Mary je v Tomasově projektu za – velmi důležitou – sidewoman. Jak napovídá název Triple Double, vynalézavý bubeník a vibrafonista se pustil do odvážného improvizačního alba v neobvyklé sestavě „zdvojeného tria“ s dalším bubeníkem (Gerald Cleaver), dalším kytaristou (Brandon Seabrook), trumpetistou Ralphem Alessim a kornetistou Taylorem Ho Bynum.

Inspirace? Mimo jiné rytmus protestních pochodů. Pokyny kapelníka? „Cítil jsem sebevědomí, že nemusím dávat spoluhráčům vůbec žádné instrukce. Tahle kapela dokonale ovládá umění nejen toho, kdy má co zahrát, ale také kdy prostor opustit, což je velmi podceňovaná dovednost. Nahrávka zachycuje chemii a propojení kapely, která společně koncertuje už několik let,“ děl Fujiwara. Z toho je jasné, že musíme čekat nečekané. „Brilantně šílené,“ napsali o albu v JazzTimes.

Ralph Alessi Quartet – It’s Always Now

Také od Tomase Fujiwary si dopřejme personální oslí můstek. Americký trumpetista Ralph Alessi, jeho spoluhráč z March, totiž zrovna vydává svoje čtvrté album pro label ECM. Na rozdíl od Fujiwary ovšem nevsadil na kapelu sehranou, právě naopak. „Vyrazil jsem točit do Švýcarska, což mi dalo příležitost spolupracovat s úplně novou partou muzikantů, se kterou jsem dříve neměl tu čest hrát. A pevně jsem věřil, že změna přinese benefit.“

Víra hory přenáší a dostavil se i kýžený výsledek. Svěží a zase trochu „jiný“ Alessi. Ale upřesněme to. Spolupráce s německým pianistou Florianem Weberem není nová. Alessi hostoval na Weberově albu Lucent Waters (2017). Ale je pravda, že tentokrát se obrátily role. A zkušený švýcarský basista Bänz Oester i americký bubeník Gerry Hemingway (též Anthony Braxton, Fred Hersch i legendární John Cale z Velvet Underground) se Alessimu postarali o zamýšlený neokoukaný a neoposlouchaný kontakt.

Ingrid Laubrock – The Last Quiet Place

Na závěr snad něco závažnějšího k zamyšlení. Německá, v New Yorku působící avantgardní saxofonistka využila jako myšlenkovou předlohu k improvizacím šestičlenného ansámblu mj. s houslistkou Mazz Swift a s violoncellistkou Tomekou Reid knihy vědecké novinářky Elizabeth Kolbert. Tedy závažná, a hlavně výzkumy podložená svědectví, jak homo tzv. sapiens likviduje planetu, na které žije, a usilovně řeže větev, na které sedí. V dnešní době oprávněných klimatických obav jde o velmi aktuální „soundtrack“.