Už jako malá jsem tančila na africkou hudbu, vzpomíná Annamária d'Almeida
Pozvání do Jazzotéky přijala Annamária d'Almeida, zpěvačka s dokonalým nadžánrovým nadhledem. Prošla slovenským folklorním souborem, studovala klasický zpěv a zamilovala se do latin jazzu, funky či soulu. Nyní máme možnost nahlédnout či spíš „naslechnout“ do seznamu její oblíbené muziky.
„Slyšeli jste ještě nevydanou nahrávku nového uskupení, které ještě nemá jméno. Pravděpodobně to bude moje jméno. Jde o píseň Ako láva, kterou jsem napsala společně s Robertem Fischmannem. Text jsem napsala ve svém rodném jazyce, což je slovenština. Poměrně nedávno se k nám přidal Jakub Eben, jsme tedy trio,“ představí se Annamária d'Almeida hudbou.
„Hudba mě provází od dětství a vlivy na mě působily hodně různorodé. Což prozradí už moje jméno. Kromě slovenského folkloru je to i africká muzika (tatínek Annamárie pochází z Beninu, maminka je Slovenka, pozn. aut.). U nás se poslouchalo hodně hudby,“ vzpomíná Annamária.
„Určitě mě nějaká hudba zaujala i předtím, ale jako první zásadní vzpomínkou vždy uvádím hit 7 Seconds, který nazpívali Youssou N’Dour a Neneh Cherry,“ rozpovídá se zpěvačka o svých formativních posluchačských zážitcích. Zmíněná píseň samozřejmě zazní i v Jazzotéce.
Muzikanti často pocházejí z muzikantských rodin, ale pokud ne, „mají rodiče doma dobrou hudbu“, vysloví teorii hostitel. Annamária souhlasí: „Přesně to byl náš případ.“
„Oba dva moji rodiče vystudovali ekonomii, babička a dědeček z maminčiny strany byli stavební inženýři, ale dědeček zpíval ve folklorním souboru. A společně jsme také zpívali lidové písně. Po příchodu do Prahy jsem nastoupila do zdejšího slovenského folklorního souboru Limbora, respektive Limborka,“ upřesňuje Annamária.
Dětství v rytmu zouku
„Slovenský folklor mě hodně ovlivnil. A z tatínkovy strany to bylo reggae, zouk, různá africká a taneční muzika. Zouk je směs karibských rytmů, v Africe ovšem velmi populární. Hrál se i na vysokoškolských večírcích mých rodičů. A protože jsem se narodila během studií rodičů na vysoké škole, studentský život jsem si s nimi už tehdy trochu vyzkoušela a muzika na jejich diskotékách mě moc bavila.“
Ukázka zouku pochopitelně nemůže mezi Annamáriinými formativními nahrávkami chybět. Stejně jako reggae, přesněji jeho africká podoba v písni Amagni, jak ji nazpíval malijský zpěvák Koko Dembélé.
Pokud si ale myslíme, že teď máme inspirace Annamárie d'Almeida přečtené, jsme úplně vedle. „Měli jsme období, kdy máma hodně poslouchala Led Zeppelin a také jsme si pouštěli Michala Prokopa,“ překvapí zpěvačka dalším kvalitním zdrojem.
„Maminka měla široký hudební záběr, myslím, že ho mám po ní. A také má máma strašně ráda Sade,“ jmenuje zpěvačka další jméno, které bychom asi čekali. Jenže zase je vše jinak:
„K Sade jsem si hledala cestu dlouho. Nejdříve mě její hudba vůbec nebavila, v pubertě jsem poslouchala úplně jiné věci. Pak jsem ale Sade úplně propadla, zažila jsem i její pražský koncert. Fascinuje mě, jak procítí texty, jak do hudby proniká její africký původ,“ uvede s obdivem baladu Pearls z alba Love Deluxe (1992).
„Bude i nějaký jazz?“ táže se Martin Brunner, a samozřejmě se mu dostane kladné odpovědi. Nehledě na fakt, že jazzové prvky jsou přítomny v celé pop music, ostatně proto se jí říká populární hudba jazzového okruhu.
„Dlouho jsem se věnovala folklóru, pak poslouchala všechno možné a kolem patnáctého roku se přihlásila do nejmenované pěvecké soutěže, kterou jsem nevyhrála… Ale na jejímž základě mě oslovil Happy Big Band Kladno, jestli bych si s ním zazpívala na Slánských jazzových dnech,“ vykresluje Annamária významný zlom.
„Určitě jsem už předtím slyšela spoustu jazzových nahrávek, ale tohle byl první zásadní kontakt s jazzem, kdy jsem ho i zpívala,“ vzpomíná Annamária.
V repertoáru tehdy měla i písně jako Lady Is A Tramp nebo Georgia On My Mind, které se Annamária učila třeba podle nahrávek Elly Fitzgerald. Leccos ovšem naposlouchala také z uchopení Evy Olmerové. Proto jako „soundtrack“ tehdejší životní etapy vybrala právě Evu Olmerovou a její verzi Little Boat, tedy bossa novy O barquinho od brazilského skladatele Roberta Menescala.
Ale dál už ani písmeno z poutavého rozhovoru a výčtu neméně poutavého Annamáriina osobního playlistu. Ať máte co objevovat v květnové premiéře Jazzotéky nebo z jejího záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.