V N.O.H.A. jsem dělník groovů, říká „Játra“ Kovařík

Host se představí aktuálním singlem Papi Rico mezinárodního spolku N.O.H.A., natočeným s novou zpěvačkou Dorou Bondy. Vlny jazzového rádia tudíž rozhoupe netradiční směs bujarého balkánského tanečku, latiny a d’n‘b.

„Takový žánr jsem ještě v Jazzotéce nezažil, ale samozřejmě to nevadí,“ odtuší s tušeným úsměvem Martin Brunner. A dodá, že sám poslouchá hudbu nejrůznějších žánrů.

„Tu písničku jsme ladili docela dlouho. Zní na první poslech docela jednoduše, rychle se dostane do ucha i do nohou, ale dlouho jsme dávali pryč všechno, co je v ní zbytečné. Jen basovou linku jsem předělával asi šestkrát. Teď je to tak, jak to má být. Je to jiná práce než v jazzu. Tam něco člověka v danou chvíli napadne a buď to vyjde, nebo ne. Ale v téhle hudbě člověk funguje spíše jako producent,“ objasňuje basista tvůrčí proces.

Načež se rozproudí zajímavá diskuse na téma rolí jednotlivých nástrojů a hraní či nehraní sól:

„V N.O.H.A. jsem dělník, jsem tam od hraní groovů. I kdyby padali čerti, musíme s bubeníkem udržet groove, to je naše role. Od sólování máme saxofonistu Filipa Nohu a pak tam je brazilský kytarista Felipe Machado a to je fakt sólista. Je to jako u Cimrmanů, jen si stoupne na pódium a má potlesk. Má v sobě sólistického čertíčka, umí to prodat.“

Původně jsem trumpeťák

Po dotazu na hudební začátky Kovařík překvapí. A není divu:

„Původně jsem trumpeťák. I moje manželka to zjistila asi až po patnácti letech vztahu, když jsem na ni jednou vybalil, že bych si zase rád pořídil trumpetu. Moje manželka je kontrabasistka a zpěvačka, poznali jsme se na konzervatoři v kapele Tomáše Sýkory. Divila se, jak je možné, že se mnou takovou dobu žije a neví to,“ směje se host.

K base se dostal Kovařík díky poptávce. „Hrával jsem v Hradci v dechovce, kde jsem se potkal s bubeníkem Petrem Strachem. Jednou mi říkal, že shání basistu do rockové kapely, a jestli o někom nevím. Řekl jsem ‚jasně, hraju na basu‘. Samozřejmě jsem na ni do té doby ani nebrnkl, ale táta hrál po hospodách na kontrabas, basu jsme měli doma, tak jsem s tím začal.“

Při výběru první formativní nahrávky opět dojde k žánrovému přemetu: „Tohle byla první písnička, která mi otevřela oči a přivedla mě k jazzu. Hraje ji Oscar Peterson a jmenuje se Carioca. Vůbec jsem nechápal, že někdo může hrát takhle virtuózně a s takovou lehkostí. Fascinuje mě to dodnes.“

Baskytaristy se hostitel, známý ctitel Jacka Bruce, samozřejmě musí zeptat na svého oblíbeného muzikanta. Tentokrát ovšem na shodu nedojde: „Ten mě asi úplně minul.“

Logicky následuje dotaz, kteří basisté naopak Kovaříka ovlivnili:

„V začátcích určitě Terry Brown a pak basisté od Jamiroquaie. Dost se tam střídali, ale byl jsem úplně u vytržení, jak v Jamiroquai funguje rytmika.“

Baskytarista Jaroslav „Játra“ Kovařík|foto:Petr Vidomus

Další hostem vybraný snímek ilustruje jeho zálibu v latině. Od kubánského saxofonisty Paquita D’Rivery si vybere skladbu Basstronaut. Asi není třeba vysvětlovat proč.

„Tu písničku mi přinesl trumpetista Franta Schejbal, když jsem hrával s kapelou Pragasón, zaměřenou na kubánskou muziku. Zaranžoval mi ji, protože jsem se tehdy učil i na kontrabas, a byla to pro mě docela kláda.“

Po doznění famózního kontrabasového sóla zrekapituluje Kovařík svoje vzdělání: „Vychodil jsem normálně ZUŠku, šel na Konzervatoř Jaroslava Ježka, a na stará kolena jsem se ještě zbláznil a studuji jazzovou interpretaci na HAMU.“

Také uvede na pravou míru, ve kterých kapelách už nehraje:

„V současnosti je moje kmenová kapela akorát N.O.H.A., všechno ostatní je minulost. Ale stále jsem řemeslník na telefonu. Když někdo potřebuje basu, hraji cokoliv a hostuju všude možně. Jak říká Laco Déczi, ‚kati jdou a setnou hlavu‘, tak to dělám taky,“ směje se.

Následující nahrávkou skočí basista opět do žánru, ve kterém je doma. Zazní Jaga Jazzist a skladba Animal Chin. „Oslovila mě v období, kdy jsme založili s bubeníkem Tomášem Herianem a saxofonistou Šimonem Ornestem kapelu Segundo. Hráli jsme lomené beaty, kontrabasové groovy, Šimon do toho skučel všechno možné na saxofony a měli jsme ještě počítačový podklad.“

Ale stop vyzrazování dalšího obsahu Jazzotéky. Poslechněte si celý pořad v dubnové premiéře nebo ze záznamu, dočkáte se dalších překvapení.