Vertigo – Taj
Taj, novinku skupiny Vertigo, předcházela pověst jedné z nejočekávanějších nahrávek na české jazzové scéně. Šestice výrazných osobností se stylově posouvá a přitom v nových skladbách navazuje i na to nejlepší, co značka Vertigo vyprodukovala v minulých letech. Taj jsme zvolili Albem týdne.
Skupina Vertigo (do roku 2010 Vertigo Quintet) zazářila už svým prvním albem v roce 2005. Právem sbírala ocenění, nicméně její talentovaní členové se postupně rozprchli za jinými svými projekty a v současné době se k Vertigu coby výstavní značce českého jazzu vracejí pouze příležitostně. Kdo nesleduje vývoj kapely v poslední dekádě, mohl by mít dokonce pocit, že jde o jakousi jazzovou supergroup. Vždyť jednotliví členové působí v kapelách různých žánrů a také v různých zemích, v Česku i za hranicemi (Slovensko, Polsko, Norsko).
Ona příležitostná setkání členů Vertiga jsou naštěstí tak intenzivní a plodná, že jednou za několik let je jejich výsledkem další povedené album. Novinka Taj navazuje na zatím poslední nahrávku Metamorphosis, kterou v roce 2011 vyvrcholila cesta skupiny od pevnějších kompozičních struktur k téměř absolutní svobodě. Obsah nového alba lze zjednodušeně shrnout takto:
1. Volnosti ve způsobu vyprávění hudebních příběhů neubylo. 2. Navzdory této volnosti se Vertigo nevzdává silné melodické a harmonické složky. 3. Poučeni svými dalšími projekty, vnesli někteří muzikanti do dosud převážně akustického Vertiga více prvků elektrické a elektronické hudby.
Ano, na rozdíl od Metamorphosis hraje Rasťo Uhrík na albu Taj vedle kontrabasu i na baskytaru. Vojta Procházka, podobně jako ve svém česko-norském triu Bergljot, přibral k akustickému pianu syntezátory. Oskar Török, který elektronické klávesy přinesl už na minulé album, sice tentokrát zůstal věrný trubce, nicméně lze předpokládat, že jeho zkušenosti s rytmickým doprovodem v kapele Sato-San To ovlivnily i jeho současné fungování ve Vertigu. Ostatně Procházka hraje v současném Sato-San To také.
Autorem šesti skladeb na novém albu (z celkových devíti) je saxofonista Marcel Bárta. Úvodní Limonada Electrica je skvělým uvedením do současného repertoáru Vertiga. Je dostatečně free a přitom se v ní stihne představit vše, na čem Vertigo stojí: krásný a přitom drásavý souzvuk obou dechů, nervní rytmika, pasáže expresivní i tišší. Výlet do krajin kapelou donedávna neprobádaných přijde s dvojkou Dudu, postavenou na elektrických klávesách a rytmu pravidelnějším, než jsme z koncertů a nahrávek Vertiga zvyklí.
Vokály a náznaky melodie (včetně klavírní pasáže) podporují nenucenou hru bicích a perkusí v pomalejší skladbě For Motian, kterou Bárta věnoval Paulu Motianovi, americkému bubeníkovi zesnulému krátce po vydání předchozí desky Vertiga. Typický rukopis Marcela Bárty rozpoznáme v gradující „instrumentální písni“ Příběh č. 1, na niž naváže přibližně stejně dlouhý autorský příspěvek Dorky Barové, jediná skladba s textem a především další číslo s jasnou gradací. Mimochodem právě v této písni Kiedy przyjdziesz můžeme sledovat zajímavou práci Dana Šoltise s perkusemi.
Následují dvě skladby Vojty Procházky, jehož Rozprávka z prvního alba byla svého času největším hitem skupiny. Na Taj přispěl norsky nazvanými skladbami Jul i galhus (Vánoce v blázinci – věnovaná Ivanu Blatnému) a Hvit på hvit (Bílá na bílé). V první z nich, svižnější, se představují jednotliví členové skupiny, přičemž výrazný prostor dostávají oba hráči na dechové nástroje společně s autorem pianistou. Druhá je seversky zasněná až zasněžená. Po obou „norských“ příspěvcích přichází ještě jednou Marcel Bárta jako autor, v takřka nevertigovské rytmické hře Computer Child, okořeněné však typicky naléhavými vstupy dechových nástrojů.
Naléhavost je vůbec charakteristickým znakem hudby Vertiga od prvních nahrávek skupiny. Přidáme-li k ní několikrát zdůrazňovanou volnost a také poučenost dalšími projekty jednotlivých členů, výsledek musí stát za to. A přestože se hudební život Vertiga skládá pouze z občasných intenzivních setkání, album zní, jako by je natočila kapela, která koncertuje a zkouší s železnou pravidelností.
Pozn. Křest alba Taj proběhne 10. 5. v pražském klubu Jazz Dock.
Vertigo – Taj Marcel Bárta – saxofony, basklarinet, klarinetOskar Török – trubka Dorota Barová – violoncello, loops, hlasVojtěch Procházka – piano, syntezátory, elektronikaRastislav Uhrík – kontrabas, baskytaraDaniel Šoltis – bicí, perkuse Label: Animal Music, 2014
Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
