Video: Aaron Parks obstaral zlatý hřeb ČRo Jazz Festu

Spolu s kvartetem Little Big se Aaron Parks po letech preference akustického zvuku vrátil v roce 2018 k „elektrickému“ obsazení a inspiracím např. indie rockovou scénou. Neznamenalo to ovšem odklon od jisté jemnosti a rozjímavosti, od důrazu na klenuté melodie. Ačkoliv původem novozélandský kytarista Greg Tuohey, od počátku člen Little Big, s gustem využívá i hutné rockové zkreslení a spolu s přímočařejší rytmikou občas posílá kapelu až do jazzrockových hájemství.

Vypjaté momenty ovšem vyvažují pasáže křehčí a tiché, včetně snivých kapelníkových sólových vstupů. Na druhé straně sound kapely zpestřuje a „zostřuje“ také Parksova příležitostná hra na syntezátor, slyšme třeba sólovou linku ve skladbě Little Beginnings.

SLEDUJTE KOMPLTNÍ ZÁZNAM:

Do Prahy tentokrát Parks dorazil s přesně stejnou sestavou, s jakou natočil aktuální album Little Big III (2024). (Ačkoliv předtím uváděl web klubu odlišné, starší obsazení.) I to byl jednoznačný přínos. Nejen, že jde o muzikanty již sehrané, kdy americký basista David Ginyard Jr. hraje v Little Big od počátku. A jihokorejský bubeník Jongkuk Kim je sice služebně mladší, ale také on se již zapracoval. Podílel se i na koncertním titulu Live In Berlin (2023).

Ale především, právě na desce Little Big III dostali Parksovi spoluhráči volnější ruku než kdy dříve a podstatně se podíleli na repertoáru a soundu. Jak tím, že donesli i vlastní skladby, tak tvorbou aranžmá. Do značné míry se vyhladil rozdíl mezi „leaderem“ a „sidemeny“ a pianistovi spoluhráči se stali hůře nahraditelnou částí celku.

Americký pianista a skladatel Aaron Parks a projekt Little Big v Jazz Docku|foto:Libor Makrlík

Na palubě je dobrá nálada

Ještě jeden fakt přispěl k výbornému dojmu z muziky. Sestava si totiž sedla nejen muzikantsky, ale hlavně lidsky.

Čtěte také

Parksovo album slibuje nadmíru autentický a přístupný jazz

„Na turné jsme už tři týdny, slavíme vydání našeho třetího alba, prvního na labelu Blue Note. A je pro mě radost být den co den na cestě a na pódiu s těmito kluky. To se nepodaří vždycky,“ pochvaloval si Parks, když v Jazz Docku představoval členy kvarteta. Přátelská pohoda byla ze souhry cítit. Když Parks uváděl Jongkuka Kima, prozradil také, že bubeník je v Praze vůbec poprvé.

Během současných koncertů už se stalo málem pravidlem, že si interpret udělá reklamu na merchandising. Obvykle vtipnou. Parks zažertoval, že rád věnuje zájemcům LP, jen od nich také očekává „výměnu“ za nějaký peněžní dárek. A v době, kdy se desky prakticky neprodávají, nabídl ještě plátěné tašky. Třeba tu s nápisem „The Machines Say No“, názvem skladby, která také během večera zazní.

Důraz na na „merč“ může působit až trochu rušivě. Jenže dnes jde bohužel o nutnou součást obživy hudebníků, i těch známých. Z finančních nanočástek za streaming alb se tvorba financovat nedá. Takže nic proti.

Americký pianista a skladatel Aaron Parks a projekt Little Big v Jazz Docku|foto:Libor Makrlík

Nejsilnější momenty koncertu? Těžko vybírat, každý si může vytipovat svoje, zvláště když má možnost vracet se k záznamu dle nálady. Ale „zabral“ hned úvod vystoupení, kdy Parks připomněl skladbu Rising Mind z prvního titulu Little Big z roku 2018. Určitě bylo velmi působivé také provedení bluesrockově přitvrzené skladby Locked Down. Nebo poslední dva přídavky. Melodický, ve shodě s názvem skutečně vzletný kus Flyways a balada Willamina, uvedená Tuoheyovou hříčkou s rozloženými akordy a filigránskými vyhrávkami.

Dobrá nálada samozřejmě nevládla jen na pódiu, přenesla se i na publikum. O jeho nadšení svědčí třeba právě to, s jakým nadšením si opakovaně vytleskalo přídavky.