Vincent van Gogh: Miluji přírodu, která téměř hoří
Tak nazval svůj imaginární rozhovor Petr Kotyk s malířem Vincentem van Goghem. Rozhovor uvádíme k 130. výročí malířova nástupu k hospitalizaci v Psychiatrickém ústavu Saint-Paul-de-Mausole. Malíře skvěle představuje Lukáš Hlavica.
V únoru 1888 přijel Vincent van Gogh z Paříže do provensálského města Arles, v regionu Provence-Alpes-Côte d´Azur na řece Rhône. Město bylo založeno Galy v místě ligurského sídla Theline. Gaius Iulius Caesar jej v roce 46 před naším letopočtem povýšil na římskou vojenskou kolonii Colonia Julia Paterna Arelate Sextanorum. Město brzy dosáhlo velkého významu a soutěžilo s Massilií, dnes Marseille, o prestiž v obchodu. Největšího rozmachu dosáhlo město za císaře Konstantina, který Arles zvětšil a zkrášlil a do jména města přidal označení Constantina. Od roku 395 se stalo hlavním městem Galie.
Roku 402 pak byla Praefectura Galliarum, nejvyšší úřad západořímské říše, přesunuta z Trevíru do Arles. Ve 3. století se Arles stalo sídlem biskupa, v roce 400 arcibiskupa. Jako významné obchodní centrum bylo město několikrát dobyto a zničeno Vizigóty a Saracény. Od roku 536 patřilo město Franské říši, od roku 879 bylo Arles hlavním městem Burgundského království.
V době pobytu Vincenta van Gogha ve městě byly kasárny elitních bojových jednotek alžírských žoldnéřů z Atlasu sloužících Francii – zuávů, kteří chodili po Arles oblečeni do orientálních uniforem a navštěvovali nevěstky určené zvláště pro ně. Zuávové sloužili při potlačování povstání domorodých obyvatel francouzských koloniálních držav, nebrali prý zajatce. Vincent van Gogh se považoval za vyvržence společnosti stojícího na společenském žebříčku ještě pod nimi, chodil do stejných bordelů jako zuávové, portrétoval je. Poté, co si v noci z 23. na 24. prosince 1888 po hádce s Paulem Gauguinem Vincent van Gogh v Arles při ataku šílenství uřízl levé ucho, byl hospitalizován několik neděl v nemocnici v Arles. Později byl po petici mužů a žen z Arles „jako nebezpečný šílenec“ na příkaz starosty zatčen v podnájmu ve „Žlutém domě“ a uvězněn v policejní cele. Ošetřující lékař Filip Rey si vymohl přístup do vězení. Se souhlasem bratra Thea van Gogha převezl Vincenta van Gogha v květnu 1889 vlakem přes Tarascon do třicet kilometrů vzdáleného Saint-Rémy k hospitalizaci v Psychiatrickém ústavu Saint-Paul-de-Mausole.
Saint-Rémy-de-Provence je bránou do pohoří Alpilles, narodil se zde Nostradamus, je plné kaváren, starobylých kašen, klášterů a kaplí. Krásu města a jeho okolí dokazuje i fakt, že v posledním roce svého života zde Vincent van Gogh namaloval přes 150 pláten. Vedle ústavu Saint-Paul-de-Mausole se nachází antický Augustův oblouk postavený roku 20 před Kristem, který je zdobený reliéfy zobrazujícími dobytí Galie Césarem. Kousek od něho maloval Vincent van Gogh olivovníky. Naproti oblouku se rozkládají trosky důležitého původně řeckého a později římského města Glanum, které leželo u vodního pramene na starověké cestě Via Domitia, která spojovala starověký Řím s Pyrenejským poloostrovem.
Zhruba hodinový rozhovor Petra Kotyka s Vincentem van Goghem probíhal odpoledne 4. července 2011 v ateliéru, který si v ústavu mohl zřídit, v přilehlé místnosti s vanou, ve které Vincenta van Gogha na dlouhé hodiny namáčejí pod dřevěný poklop do studené vody, a v klášterní zahradě. Střídá se u něho spousta návštěv z celého světa. Letos v květnu je tomu 130 let, co byl Vincent van Gogh rodinou v ústavu hospitalizován.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
