World jazzové fúze zahoří v Divadle u hasičů

Představovat Oregon by bylo příslovečným nošením sov do Athén. Vždyť právě oni patřili k zásadním tvůrcům, kterým se na přelomu 60. a 70. let podařilo opravdu harmonicky propojit komorní jazz s etnickými vlivy, zprvu především indickými, s prvky klasické hudby a zároveň i folku.

I po pětačtyřiceti letech existence jsou Oregon stále invenčním seskupením. Zatím poslední album Family Tree (2012) si vysloužilo ovace kritiky, stejně jako koncertní prezentace skupiny. Publikum akceptovalo i posun kapely od původně charakteristických snivých, „meditativních“ poloh k mnohem razantnějšímu zvuku, ke kterému došlo – zjednodušeně napsáno – s příchodem bubeníka Marka Walkera v roce 1996. Stále beze zbytku platí charakteristika, kterou publikoval Jeff McLaughlin v The Boston Globe:

„Jádrem koncertů Oregonu je radostné, všeobjímající dobrodružství, ochota čtyř virtuózních improvizátorů odhalit svoje tvůrčí postupy publiku. S kořeny v jazzu, čerpajíc ze všech léčivých pramenů hudby na celém světě, snaží se každým vystoupením překonat svoje zdroje a vytvořit novou, přesvědčivou hudbu.“

Hledačem obohacujících přesahů z jazzu do „sousedních“ žánrů byl vždy i americký kytarista Larry Coryell. Proslavil se na přelomu 60. a 70. let jako jeden ze zásadních průkopníků fusion. Mimochodem, jeho cesty se protnuly i s hudebním putováním členů Oregonu, společně natočili vynikající album The Restful Mind (1975).

A nebýt drog, mohla hudební historie vypadat trochu jinak. Jméno Coryell by stálo na jedné z nejdůležitějších koncertních desek 80. let minulého století Friday Night In San Francisco (1981). Vždyť právě Coryell významně přispěl k plodnému sňatku jazzu a flamenka, právě on, John McLaughlin a Paco de Lucía založili v roce 1979 The Guitar Trio. Vinou tehdejší drogové závislosti pokulhávající Coryell však musel být nahrazen Alem Di Meolou a slávy tria už se nedočkal.

Nepřekvapí tudíž, že se v současnosti sedmdesátiletý Coryell s chutí vrací ke spolupráci s flamenkovými hráči. Konkrétně s andaluským, ve francouzské emigraci narozeným virtuózem Juanem Carmonou (1963) a jeho skupinou.

Carmona bývá právem považován za možného budoucího krále flamenka. Přirozeně se pohybuje mezi tradicí i novátorstvím. Hrál s Alem Di Meolou, napsal ceněnou kompozici Sinfonía Flamenca, na jejímž provedení participoval se symfonickými orchestry po celém světě, pracoval s indickými hudebníky nebo třeba s uzbeckým zpěvákem Matlubethem, podílel se na řadě soundtracků. Dočkal se i tří nominací na Latin Grammy.

Nepochybujme, že oba večery v Divadle u hasičů budou patřičně žhavé.

Jazz Meets World: 25. 3. Oregon

Ralph Towner – kytara, klávesové nástrojeGlen Moore – kontrabas, housle, klavír, flétnaPaul McCandless – altový saxofon, hoboj, basklarinetMark Walker – bicí nástroje

26. 3. Larry Coryell & Juan Carmona Quintet

Larry Coryell – kytaraJuan Carmona – kytaraPaco Carmona – kytaraDidier del Aguila – kontrabasEl Bandolero – perkuse