Z pohádky do pohádky s Humperdinckem

Město Boppard na Rýně, v zemi Porýní-Falc, které leží 14 kilometrů jižně od Koblenze, je pro nás dvojnásob přitažlivé. Jednak můžeme být na ně hrdi a jednak ho můžeme mít rádi. Za prvé je toto místo navždy zapsáno do historie Českého království. V září 1198 zde římský král Filip Švábský, v očekávání vojenské pomoci proti Otovi Brunšvickému, nechal korunovat králem svého spojence českého panovníka Přemysla Otakara I. To opravdu není všední událost. A za druhé zde v letech 1897 až 1901 působil hudební skladatel Engelbert Humperdinck, poté co ho císař Wilhelm II. jmenoval profesorem. A to je jistě radostné zjištění. Neboť se navíc můžeme potěšit tamním  bronzovým sousoším skladatele s Jeníčkem a Mařenkou. Stvořila ho místní sochařka Jutta Reissová inspirována Humperdinckou společností v Boppardu, které na pomník věnovala finanční podporu Kreissparkasse Rhein-Hunsrück! Sousoší stojí v přednádraží na spojnici ulic Bahnhofstrasse a Heerstrasse čelem k nádraží. Engelbert Humperdinck odešel po čtyřech letech života v Boppardu do Berlína, kde byl jmenován vedoucím Mistrovské školy hudební kompozice při Královské akademii umění a komponoval scénickou hudbu pro Německé divadlo.         

Pověst Engelberta Humperdincka, německého hudebního skladatele konce 19. a počátku 20. století, těží z pohádkové opery Jeníček a Mařenka. Měla premiéru ve Dvorním divadle ve Výmaru dne 23. prosince 1893 pod vedením Richarda Strausse. Skladatel byl tehdy už na slávu kompozičně připraven. Začal dvěma singspiely, které složil ve třinácti letech – Harzipere a Perla. Pak přišla opera na libreto Johanna Wolfganga von Goetha s názvem Claudine von Villa Bella. Dokončil ji v roce 1872 a téhož roku nastoupil na konzervatoř v Kolíně nad Rýnem. Po čtyřech letech získal  Mozartovu cenu města Frankfurt nad Mohanem a stipendium mu umožnilo odejít na studie do Mnichova. Po dvacátém roce života složil sborové balady Pouť do Kevlaaru na slova Heinricha Heineho, Štěstí z Edenhallu, slova Ludwig Uhland a Rybářka, opět na Goethův text, která zůstala nedokončena. Pro orchestr napsal Humoresku. Jeho hudební rozvoj posunovala stipendia a další získal v roce 1879 v podobě Mendelssohnovy ceny berlínské nadace s kterou bylo spojeno 1500 marek.

 Humperdinck se pak vydal na studijní cestu do Itálie, kde se v Neapoli setkal s Richardem Wagnerem,  který ho pozval do Bayreuthu. Během následujících dvou let se tam podílel na přípravě premiéry opery Parsifal. Tehdy se stal  wagneriánem v kompozici a členem společnosti blízké Wagnerovi a také učitelem jeho syna Siegfrieda. V roce 1881 mu byla v Berlíně udělena cena Giacomo Meyerbeera. O dva roky později se pustil do opery Fedelma na libreto Ernsta von Wolzogena, ze které zůstal jenom fragment. Pak zkomponoval hru se zpěvy Sněhurka na texty své sestry Adelheid Wetteové. Ta byla také libretistkou dalších kompozic, včetně Jeníčka a Mařenky, kdy psala libreto se svým manželem Hermannem Wettem. Napsala také text také k pohádkové hry Sedm malých dětí z roku 1895. V té době dostává Humperdinck žádost o zhudebnění libreta Šípkové Růženky od básnířky a spisovatelky dětských knih Elisabeth Ebelingové, na kterém se podílela spisovatelka Bertha Lehmanová – Filhésová. Opera měla premiéru 12. listopadu 1902 ve Frankfurtu.

V letech 1895 až 1919 Humperdinck napsal vedle Šípkové Růženky dalších šest scénických kompozic – Královské děti, Sňatek proti své vůli, Chlapcův vánoční sen, baletní pantomimu Zázrak, opery Markytánka a Gaudeamus. Napsal také scénickou hudbu pro hry od Aristofana, Williama Shakespeara a Maurice Maeterlincka. V kompozici, v níž se snažil vymanit z vlivu Wagnera, se v jednom ohledu stal objevitelem. Jako první  skladatel vepsal do partitury opery vokální složku provozovanou způsobem „sprechgesangu“  zpola jako mluvu a napůl jako zpěv, pro který použil speciální záznam. Je to opera - melodram Královské děti.    

Je možná podivné, že Humperdinck podepsal v roce1914 Manifest devadesáti tří, v němž vyjádřil podporu německým vojenským akcím během první světové války. Snad proto, že byl zřejmě státem podporovaným umělcem, což dokládá udělení čestného doktorátu Univerzity umění v Berlíně. V roce 1914 ho také zvolila čestným členem Akademie svaté Cecilie v Římě.

Engelbert Humperdinck zemřel na následky infarktu, který ho stihl při představení opery Čarostřelec Carl Maria von Webera v Neustrelitzu, kterou režíroval jeho syn Wolfram. Bylo to 27. září 1921.

Opera Jeníček a Mařenka zůstává stále na repertoáru operních divadel.  V roce 1923 si ji Královská opera v Londýně vybrala pro své první kompletní rozhlasové operní vysílání. O osm let později byla také první operou přenášenou živě z Metropolitní opery v New Yorku.

Uslyšíte ji v našem vysílání spolu s méně známou Humperdinckovou operou Šípková Růženka.