Začínal v chudinské čtvrti s několika spreji. Můžete chtít od života víc, vzkazuje dnes Bmike

Brandan Odums který si říká Bmike, začínal s několika spreji v opuštěném domě v chudinské čtvrti 9. okrsku New Orleans. Po hurikánu Katrina hledal každý smysl, proč ve zničeném městě zůstat. „Namaloval jsem tehdy sérii portrétů osobností z historie, ke kterým jsem vzhlížel. Byl to takový osobní deník,“ vzpomíná. Fotky zveřejňoval na internetu a záhy se z domu stala ilegální výstavní síň. Po půl roku policie umělce vyhnala, a tak Bmike hledal pro své umění další místo.

Po několika projektech oficiálně otevřel první výstavu, a to opět ve velmi originálním prostoru. Jeho pestrobarevné, obrovské portréty zdobí donedávna opuštěný sklad ve čtvrti Bywater, kterou obývají stovky umělců, ale kde zároveň řádí kriminalita.

„Jsou to všechno lidé, kteří mě nějak oslovili. Přemýšlím nad jejich příběhy, jejich výroky. Například bojovníci za práva černochů Martin Luther King nebo Angela Davis. V první řadě dělám umění z pohledu černého muže žijícího v New Orleans. Takže tu visí taky portrét mého kamaráda. Jsou to prostě tváře, které reprezentují moje město, ale nikdy je neuvidíte v žádné opravdové galerii,“ vysvětluje Bmike.

Čtěte také

Když si uvědomíš svou hodnotu, můžeš změnit život

Tento dnes uznávaný umělec přiznává, že na sebe převzal roli a zodpovědnost aktivisty. Prostřednictvím svých obrazů chce otevírat téma rasismu. „Jsme na jihu. A i když je New Orleans velmi progresivní místo, stejně je tu pořád spousta živých předsudků šířích se po generace,“ říká.

Bmike také vede několik projektů na podporu vzdělávání místní mládeže. V New Orleans, jak vysvětluje, není kvalitní veřejné školství a děti z chudších a současně černošských rodin nemají dobré startovací podmínky do života.

V první řadě dělám umění z pohledu černého muže žijícího v New Orleans. Takže tu visí taky portrét mého kamaráda. Jsou to prostě tváře, které reprezentují moje město, ale nikdy je neuvidíte v žádné opravdové galerii, vysvětluje Bmike|foto: Julie Urbišová

„Chci předat silné svědectví a říct, že je tu cesta, o které zřejmě nikdo z vás nepřemýšlel, ale je možná. Všechny ty obrazy mají jeden vzkaz. Když si uvědomíš, že máš hodnotu, můžeš změnit svůj život. Chci ukázat dětem a mladým, že mají cenu a mohou od života požadovat víc,“ zdůrazňuje.

Naše historie je založená na traumatu poloviny obyvatel

Na výstavě jeho Studia BE se střídají školní výpravy, sousedé i turisté. Ariel přijela z Kalifornie a množství příběhů demonstrujících nespravedlnost, nerovnost a často tragédii v podobě smrti mladých aktivistů ji silně oslovilo.

„Je až neuvěřitelné uvědomit si realitu státu, ve kterém žijeme. Vždyť jeho historie je založená na obrovském traumatu poloviny jeho obyvatel. Zároveň ale cítím, kolik je tu prostoru pro zahojení všech křivd,“ dodává pohnutým hlasem. Vypadá to, že své pocity bude ještě dlouho vstřebávat. A o to přesně Bmikovi jde.