Zahrady imaginace aneb Plzeň výtvarná
Do dvouhodinového pořadu Zahrady imaginace o výtvarnících spjatých s Plzní jsme s Miroslavem Buriánkem (na pořadu ještě spolupracovali Tamara Salcmanová a Jiří Kamen) vybrali osobnosti minulého a současného století, jejichž dílo považujeme – a určitě nejenom my dva – za významně nadregionální a nadčasové. Postavy plzeňského výtvarného světa ještě doplňuje Západočeského galerie reprezentovaná svým ředitelem Romanem Musilem.
Jiřího Trnku, malíře, ilustrátora, loutkáře a jednoho ze zakladatelů českého animovaného filmu není třeba obšírně představovat. Jako motto našeho uvažování o Trnkovi nám posloužil úryvek z jeho textu „Nejvýraznějším projevem českého umění je lyričnost. Tato lyričnost není ale rozcitlivělá ani uplakaná, má svoji velikost a rozhodnost na pravém místě, má svého Nerudu s Havlíčkem a hlavně má též humor – zná úsměv i smích i posměch.“ Řeč bude ovšem především o premiéře digitalizované verze Trnkova filmu s malířovým synem Janem Trnkou, skladatelem Vladimírem Franzem a emeritním ředitelem Galerie města Plzně Václavem Malinou.
Z Plzně pochází také Ladislav Sutnar – designér, typograf, avantgardní umělec a řečeno s mírnou nadsázkou „genius kompozice“. Sutnar významně zasáhl do světového kulturního dění. Působil v USA. Vedle El Lisického a dalších průkopníků avantgardního umění stál u zrodu grafického designu a vizuální komunikace. Novátorsky si počínal v oboru výstavní tvorby. Jeho práce přesahují hranice klasického designu a vstupují do prostoru volného umění. Sutnarův odkaz připomene docent Josef Mištera z plzeňské Fakulty designu a umění.
O Jiřím Kovaříkovi lze uvažovat jako o magickém realistovi ze západních Čech. Kovařík je malíř výrazného, osobitého, virtuózního stylu. Jeho obrazy vyjadřují témata erótu i smrti. Charakteristickými Kovaříkovými náměty jsou snové motivy antické architektury, ženský akt, šelmy, moře, býk a toreador z tzv. Španělského cyklu. O malíři v pořadu pohovoří akademický malíř Vladivoj Kotyza z Fakulty designu a umění.
Po bakalářském studiu v tehdejším Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni Roman Štětina pokračoval v magisterském studiu na AVU a rok na výtvarné škole ve Frankfurtu nad Mohanem. Vystavuje v Čechách, Německu, Anglii, Rakousku a New Yorku. V listopadu 2014 se Štětina stal 25. laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Cenu získal za film o poručíku Colombovi. Sestříhal všech 69 dílů seriálu s Colombem do vlastní osobité nové epizody. Štětina je talentovaný mladý umělec, který pracuje na hranicích klasických výtvarných technik, žánrů, a nejen výtvarných. Našel zalíbení v rozhlase, je tematizován zvukem, zvukem mluveného slova, které rozvíjí svou imaginací. Právě o rozhlase, Plzni, New Yorku se Štětinou rozmlouvá Miroslav Buriánek.
Představení Plzně výtvarné ve Víkendové příloze uzavře naše rozprava s ředitelem Západočeské galerie Romanem Musilem o historii a plánech galerie a také o jejích letošních výstavách, především o představení Gottfrieda Lindauera, plzeňském malíři Maorů.
Charakterizuje naše „plzeňské“ výtvarníky nějaký společný rys? Domníváme se, že ano, že „atakují“ hranice uměleckých disciplín, oborů, žánrů a stylů. S oblibou balancují na hranách umělecké tradice a moderny, a nezřídka i života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
