Zdeněk Mácal - narozen 8. ledna
Na návštěvu se tento víkend (13. a 14. ledna) vydáme za mimořádným umělcem a charismatickým člověkem, dirigentem Zdeňkem Mácalem. Na jeho výraznou osobnost by se nemělo zapomínat - přestože 25. října 2023 zemřel a taktovku držel naposledy v ruce před řadou let.
Narodil se 8.1.1936 v Brně, kde studoval konzervatoř a Janáčkovu akademii múzických umění. Jeho prvním působištěm byla Moravská filharmonie Olomouc; v té době také zvítězil na proslulé soutěži ve francouzském Besançonu, a v New Yorku se stal laureátem soutěže Dmitri Mitropoulose. Předsedou poroty tam tehdy byl Leonard Bernstein.
Jako třicetiletý se stal dirigentem České filharmonie, v koncertní sezóně 1967/68 nastoupil jako hlavní dirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Po srpnu 1968 se rozhodl pro emigraci a působil v zahraničí: v Kolíně nad Rýnem, v Chicagu, od r. 1982 byl hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra, poté šéfdirigentem symfonického orchestru v Sydney a před svým návratem do Prahy deset let hudebním ředitelem orchestru v New Jersey.
Za svou pětapadesátiletou kariéru dirigoval více než 170 významných orchestrů: řídil Berlínské filharmoniky, Královskou filharmonii v Londýně, Vídeňské symfoniky a přední symfonické orchestry ve Spojených státech. Spolupracoval se špičkovými orchestry čtyř světadílů, s předními operními domy. Podílel se na realizaci nesčetných zvukových záznamů, mimo jiné nahrál Smetanovu Mou vlast a kompletní Dvořákovy symfonie - dvě v pořadech s komentářem pana dirigenta také zazní. V cizině, stejně jako na tuzemských pódiích, prosazoval českou hudbu.
Pro českou hudební veřejnost se ale na téměř 30 let „ztratil“, protože pro minulý režim byl tabu. Do vlasti se poprvé vrátil v roce 1996. Dirigoval tehdy na Pražském jaru Českou filharmonii. Do Prahy se pak vracel pravidelně a roku 2001 se stal šéfdirigentem orchestru FOK. Poté působil do roku 2007 jako šéfdirigent České filharmonie.
Během dlouhých let emigrace postupně žil v Ženevě, New Yorku, Kalifornii či na Floridě - měl americké státní občanství, ale silné vazby nejen na Prahu, ale také na rodnou Moravu. Mj. byl prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj a od brněnské JAMU obdržel čestný doktorát. V rozhlase se zachovalo pár pořadů, které jsme spolu připravovali z jeho nahrávek, a také záznamy několika rozhovorů a živého vysílání.
Uslyšíme první pořad, který jsem s ním natáčela - v roce 1996, při jeho první návštěvě Prahy. Pak také první z několika živě vysílaných pořadů Telefonotéka, do kterých přišel jako host. Řadu svých nahrávek také pro rozhlas uváděl - uslyšíme Musorgského, Janáčka, suitu Poručík Kiže Sergeje Prokofjeva, už zmíněného Dvořáka. A pak také pořad, kde jsme s panem dirigentem uváděli jeho nahrávky s Českou filharmonií ze 60. let, ceněné i v cizině, které vznikly před rokem 1968, před Mácalovou emigraci - díla Mozarta, Dvořáka, Brahmse a Suka. Sukův Asrael také závěrem zazní - tak jako ho Zdeněk Mácal uváděl s Českou filharmonií na Pražském jaru 2005.
Na D-dur 13. a 14. ledna 2024 08:00-12:00
