Zdeněk „Wimpy“ Tichota: Po basistech se free hra obvykle nevyžaduje

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

Jazzotéka vždy probíhá v duchu velmi pozitivním, ale tentokrát to platí dvojnásob. Baskytarista Zdeněk „Wimpy“ Tichota, známý hraním se Zdeňkem Fišerem a kapelou Impuls, Michalem Prokopem, Janou Koubkovou či Romanem Pokorným, uvedl nejen muziku, která ho inspirovala. Hned v úvodu ohlásil také šťastnou rodinnou událost. Jakoby uvedení „malého Wimpyho“ na scénu celé povídání prozářilo.

„Začínal jsem jako kytarista a mým směrem byl hard rock, zajímali mě třeba Van Halen. Chodil jsem na lekce kytary ke Zdeňku Fišerovi a chtěl jsem, aby mě tyhle písničky naučil. Těmi Van Halen jsem mu dost zamotal hlavu,“ jako bychom slyšeli Zdeňka Tichotu usmívat se.

„Na base se mi líbila technika hry palcem, tedy slap,“ vysvětluje Tichota, co na něm zaujalo právě učitele Fišera a proč ho „Krysa“ přizval nejprve do své kapely Fišergang, zaměřené na latinskoamerickou hudbu. „Začínat na basu těmito ne zrovna jednoduchými písněmi a rytmy bylo docela složité.“

SONY DSC |foto: Petr Vidomus

Jako podkres k úvodu povídání samozřejmě nehraje tvrdý rock, ale brazilská pianistka Tania Maria, jejíž skladba Funky Tamborim (resp. Funky Tambourine, jak bývá název přepisován v anglofonních vydáních alb) z alba Wild! zaujme právě bublavým baskytarovým slapem, za který je zodpovědný John Peña.

Následující angažmá zavedlo Zdeňka Tichotu do Fišerovy formace Impuls, „kde vznikly zase jiné nároky“. Jaké? Hodně napoví, že tuto etapu Tichotovy hudební cesty a „muzikantské školy“ doprovázela třeba skladba Israel od Johna Carisiho, a to v podání tria Billa Evanse.

Dále už „Wimpy“ mluví například o „okouzlení hrou Marcuse Millera, Marka Kinga... na to se později nabalovala další slavná jména jako Victor Wooten“. Co Jaco Pastorius, vzor řady baskytaristů? „Velká pokora před jeho hraním, líbil se mi, ale nešlo o můj vzor. Zaobíral jsem se spíše zvukem té slapové basy.“

Přišla řeč i na nepočetné basisty, hrající „free“, jako byl Jack Bruce, připomenutý moderátorem pořadu, nebo Anthony Jackson, vzpomenutý hostem. „Ale většinou, má-li mít muzika groove, stejně nakonec basa sklouzne do nějakého ostinátního doprovodu. Ona by takových basistů (hrajících volně) mohla být asi spousta, ale mám pocit, že se to od nich nechce,“ konstatoval Tichota.

I v další vybrané nahrávce, konkrétně skladbě Savanna z alba Hearsay od Davida Sanborna, zůstává Tichota „věrný“ slapu a „roztančené“ basové figuře. V tomto případě ji pomohl Sanbornovi zkomponovat Richard Patterson, ale na albu ji hraje Marcus Miller.

Jinou muzikantskou pěšinku pomohl Tichotovi ukázat třeba John Patitucci. „Šlo o impuls rozvinout se, pokračovat novým směrem. Patitucci měl nový zvuk, inspiroval k basovým sólům, která byla jakoby lyričtější, melodičtější. Nechal jsem si dokonce udělat totožnou baskytaru, jakou používal... Tuhle písničku jsem dokonce hrával,“ pokračuje baskytarista ve vyprávění, než nechá zaznít Our Family z Patitucciho sólového debutu z roku 1987.

V souvislosti s Patituccim dojde i na zábavnou diskusi o módě vícestrunných baskytar, které nejen „dobře vypadají“, jak vtipkuje „Wimpy“, ale baskytarista se nemusí tolik honit po hmatníku. „A může zajít i do sklepa“ – čímž je pochopitelně míněno rozšíření rozsahu nástroje.

Tím baskytaristovo muzikantské putování, rámované památnými nahrávkami, ani zdaleka nekončí. Následuje píseň z alba, které nadchlo Zdeňka Tichotu natolik, že kdyby si s sebou mohl vzít na pustý ostrov jen jediný titul, bude to tenhle. Dozvíme se, jaká kapela je pro baskytaristu momentálně č. 1. Ale více neprozradíme, raději si nalaďte celý rozhovor, jehož premiéra proběhne pátek 20. ledna ve 14.00.