Ztracený fanouškovský film o Jacu Pastoriovi nalezen na půdě

27. červenec 2021

Francouzští fanoušci svůj film nazvali The Lost Tapes Documentary a přestože jde o zdánlivě „amatérskou“ práci, je odvedena nejen s láskou, ale i kvalitně a hlavně důkladně. Vedle archivních koncertních záběrů obsahuje původní rozhovory s Joe Zawinulem či Marcusem Millerem.

Vážně docela dobrodružný příběh. Za dokumentárním filmem o legendárním průkopníkovi hry na bezpražcovou baskytaru nestojí žádné produkční firmy a profesionální filmaři, vše opravdu vzniklo z nadšení tří francouzských fandů. Takhle vznik celého projektu popisují autoři Nico, Chris a François:

„Všechno začalo v roce 2006, když jsme se my tři fanoušci Jaca Pastoria rozhodli ve vlastní produkci vytvořit film k uctění památky tohoto mimořádného hudebníka. Sledovali jsme muzikanty, kteří přijížděli do Francie, snažili se k nim dostat a pravda, trochu nervózně, s nimi natočit o Jacovi interview.“

Před kamerou nadšených amatérů nakonec vypovídala řádka skutečných osobností: Marcus Miller, Joe Zawinul, Peter Eskrine, Dave Carpenter a Paco Seri. Protože samotní tři fandové nevlastnili profesionální vybavení, spoléhali na dobrou vůli firem, které jim ho zapůjčovaly. Slibně rozběhnutá práce ovšem byla přerušena v roce 2008, když se veškeré natočené materiály ztratily při stěhování jedné z těchto firem.

Tím mohl celý sen smutně skončit. Naštěstí letos Nico objevil při prohrabávání věcí na půdě zaprášený hard disc, a na něm – zálohu veškerých ztracených záběrů. „Náš projekt jsme restartovali a dovedli do konce,“ uvádějí autoři hrdě.

Fanouškovský film přitom neznamená, že by šlo o snímek pirátský. „Ke všem archivním a koncertním záběrům, které jsme shromáždili, jsme si zajistili souhlas s použitím,“ vysvětluje trojice nadšenců a dodává: „Rádi bychom zdůraznili, že jsme film vytvořili bez jakéhokoliv finančního rozpočtu, všichni pracovali zdarma jako dobrovolníci, jen z lásky k muzice. A film také nebude žádným způsobem a na žádné platformě jakkoliv monetizován. Naším jediným cílem bylo sdílet obdiv k panu Pastoriovi.“

Což pochopitelně znamená, že film může oficiálně a zdarma zhlédnout kdokoliv. Netřeba ho tudíž příliš popisovat, udělejte si na třiasedmdesátiminutový snímek a skutečnou „labour of love“ vlastní názor. Jen vypíchněme, že autoři mimo jiné velmi zasvěceně vybírali hudební ukázky, kterými „prostřihují“ a ilustrují vyprávění Jacových spoluhráčů a kolegů. A abychom navnadili, ocitujme kousek prvního z rozhovorů:

„Poprvé jsem Jaca potkal… muselo to být v roce 1975. Měli jsme koncert v Miami a ten kluk ke mně přišel, brejlil na mě přes ohromný čočky, povídal, jak se mu líbí naše muzika a tak dál a tak dál, a pak najednou prohlásil: ‚Mimochodem, já se jmenuji John Francis Anthony Pastorius III a jsem nejlepší basista na světě‘,“ zahájí vyprávění příběhu Joe Zawinul. Všichni víme, jak to dopadlo. O pouhý rok později přijal Zawinul sebevědomého basistu do sestavy Weather Report.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?