Ztracený fanouškovský film o Jacu Pastoriovi nalezen na půdě
Francouzští fanoušci svůj film nazvali The Lost Tapes Documentary a přestože jde o zdánlivě „amatérskou“ práci, je odvedena nejen s láskou, ale i kvalitně a hlavně důkladně. Vedle archivních koncertních záběrů obsahuje původní rozhovory s Joe Zawinulem či Marcusem Millerem.
Vážně docela dobrodružný příběh. Za dokumentárním filmem o legendárním průkopníkovi hry na bezpražcovou baskytaru nestojí žádné produkční firmy a profesionální filmaři, vše opravdu vzniklo z nadšení tří francouzských fandů. Takhle vznik celého projektu popisují autoři Nico, Chris a François:
„Všechno začalo v roce 2006, když jsme se my tři fanoušci Jaca Pastoria rozhodli ve vlastní produkci vytvořit film k uctění památky tohoto mimořádného hudebníka. Sledovali jsme muzikanty, kteří přijížděli do Francie, snažili se k nim dostat a pravda, trochu nervózně, s nimi natočit o Jacovi interview.“
Před kamerou nadšených amatérů nakonec vypovídala řádka skutečných osobností: Marcus Miller, Joe Zawinul, Peter Eskrine, Dave Carpenter a Paco Seri. Protože samotní tři fandové nevlastnili profesionální vybavení, spoléhali na dobrou vůli firem, které jim ho zapůjčovaly. Slibně rozběhnutá práce ovšem byla přerušena v roce 2008, když se veškeré natočené materiály ztratily při stěhování jedné z těchto firem.
Tím mohl celý sen smutně skončit. Naštěstí letos Nico objevil při prohrabávání věcí na půdě zaprášený hard disc, a na něm – zálohu veškerých ztracených záběrů. „Náš projekt jsme restartovali a dovedli do konce,“ uvádějí autoři hrdě.
Fanouškovský film přitom neznamená, že by šlo o snímek pirátský. „Ke všem archivním a koncertním záběrům, které jsme shromáždili, jsme si zajistili souhlas s použitím,“ vysvětluje trojice nadšenců a dodává: „Rádi bychom zdůraznili, že jsme film vytvořili bez jakéhokoliv finančního rozpočtu, všichni pracovali zdarma jako dobrovolníci, jen z lásky k muzice. A film také nebude žádným způsobem a na žádné platformě jakkoliv monetizován. Naším jediným cílem bylo sdílet obdiv k panu Pastoriovi.“
Což pochopitelně znamená, že film může oficiálně a zdarma zhlédnout kdokoliv. Netřeba ho tudíž příliš popisovat, udělejte si na třiasedmdesátiminutový snímek a skutečnou „labour of love“ vlastní názor. Jen vypíchněme, že autoři mimo jiné velmi zasvěceně vybírali hudební ukázky, kterými „prostřihují“ a ilustrují vyprávění Jacových spoluhráčů a kolegů. A abychom navnadili, ocitujme kousek prvního z rozhovorů:
„Poprvé jsem Jaca potkal… muselo to být v roce 1975. Měli jsme koncert v Miami a ten kluk ke mně přišel, brejlil na mě přes ohromný čočky, povídal, jak se mu líbí naše muzika a tak dál a tak dál, a pak najednou prohlásil: ‚Mimochodem, já se jmenuji John Francis Anthony Pastorius III a jsem nejlepší basista na světě‘,“ zahájí vyprávění příběhu Joe Zawinul. Všichni víme, jak to dopadlo. O pouhý rok později přijal Zawinul sebevědomého basistu do sestavy Weather Report.
Související
-
Jaco Pastorius: Když basa zpívá
Zdál se to být bláznivý nápad, ale první album Jaca Pastoria se stalo mezníkem v náhledu na možnosti basy. Poslechněte si příběh desky v červnovém Vinyl Story.
-
Hudba Jaca Pastoria ožila ve Francii
Multiquarium Big Band natočil poctu Jacu Pastoriovi. Album Remembering Jaco se povedlo i díky vzpomínkám na dávné přátelství, které si hýčká virtuózní kytarista...
-
Tomáš Liška v poslechovém testu: Po Pastoriovi je těžké hledat nový zvuk
Dozvěděli jsme se mnoho nejen o Liškových hudebních kořenech, ale zazněla i jedna z nejnovějších nahrávek jeho kapely Invisible World. Poslechněte si celý pořad!
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka