Uloveno na síti: Jazzmeni nemají prázdniny

Buselli/Wallarab Jazz Orchestra – The Gennett Suite

K prázdninám patří i trocha sentimentu, tenhle ale není vůbec „pustý“. Jde o výsledek několikaleté skladatelské a aranžérské práce a detailního studia jazzové historie, do kterého se pustil profesor Indiana University a jazzman Brent Wallarab. Inspirací osmdesátiminutové suity byla legendární gramofonová firmička Gennett Records z Richmondu v Indianě, jedna z prvních, která od roku 1917 začala šířit do světa jazz. V „primitivních“ Gennett Studios vznikaly první nahrávky legend jako Jelly Roll Morton, Bix Biederbecke, New Orleans Rhythm Kings, Louis Armstrong…

Wallarab uchopil témata století starých kompozic, ovšem tak, aby něco říkala mladým hráčům orchestru i dnešním posluchačům. „Aplikoval jsem anachronické techniky – funkem nakopnuté basové linky, pokročilé harmonie a vycizelované orchestrální textury, které ty dávné skladby přenášejí do 21. století,“ vysvětluje pan profesor. „Oddechový“ mix nostalgie a současných postupů se poslouchá výborně.

Casper Hoedemaekers with Rob Rockway – Heim

Profilový debut nizozemského, v Londýně působícího basisty a skladatele Caspera Hoedemaekerse by měl působit jako protipól předchozí big bandové nahrávky. Vždyť jde o intimní duo piana s kontrabasem. O soudobé skladby, inspirované krom americké i evropskou jazzovou školou. Podtématy skladeb jsou evropská identita či izolace za lockdownu. Ale paradoxně, deska evokuje stejně příjemnou starosvětskou nostalgii. Možná díky hlavní koncepci alba, kterou je „ideál domova“. Ale především proto, že Casper píše elegantně líbivé melodie, mající dar připomínat chytlavost prověřených meziválečných standardů.

Shakti – This Moment

Za událost nejen pro pamětníky lze označit 50. výročí založení stylotvorné world jazzové formace Shakti. Neúnavní hudebníci John McLaughlin a Zakir Hussain (jen oni dva zůstali z dávné první inkarnace Shakti) navíc oslavují jubileum nikoliv jen výběrem nebo záznamem slavnostního koncertu, ale poctivým novým studiovým titulem.

Dodejme, že v roce 1997 reinkarnovaná sestava pod názvem Remember Shakti sice vystupovala (ostatně výtečně zahrála i v Česku) a vydala několik živých alb, ovšem This Moment je první studiová nahrávka po 45 letech pod hlavičkou Shakti. I když jistý odrazový můstek představovala studiová deska Is That So? (2020), přestože byla publikována jen pod jmény John McLaughlin, Shankar Mahadevan a Zakir Hussain. Most mezi jazzem a klasickou indickou hudbou, v širším smyslu vlastně mezi Okcidentem a Orientem, stále pevně stojí.

Soft Machine – Other Doors

Zajímavě aktivují i další pamětníci. Spolutvůrci britských podob jazzrockové fúze, provázané s prog-rockem. Tentokrát vsadili na věru letní, lenivě meditativní nálady. S nezaměnitelným kytarovým čarováním Johna Etherigde.

Ačkoliv Etheridge nebyl členem prvních sestav Soft Machine v 60. letech, prvně nastoupil do „Jemného soukolí“ v roce 1975, dnes je služebně nejstarším členem a nositelem nezaměnitelné estetiky kapely a tím i památné canterburské scény. Zásadní vliv na sound má ovšem také o generaci mladší saxofonista, flétnista a hráč na elektrické piano Theo Travis, který vnáší do tvorby současnější podobu fusion.

No Fast Food III – Coda(s)

Americké trio No Fast Food, tedy iniciátor a bubeník Phil Haynes, saxofonista a flétnista David Liebman a basista Drew Gress, vydává třetí album Coda(s) jako součást většího cyklu bubeníkových prací. V rámci svého boje s depresí a onemocněním rukou si totiž Heynes naplánoval mezi svými 62. a 65. narozeninami, tedy do roku 2025, obnovit několik stěžejních spoluprací i zaznamenat projekty nové.

Nahrávku Coda(s) si po právu pochvaluje. „Jakmile jsme začali znovu hrát, dostavila se ohromná spokojenost, protože jsme jako kapela vyrostli. Rozšířili jsme naši estetiku. Dotýkáme se zároveň volné improvizace i harmonie, dotýkáme se abstrakce i horoucího jazzování. Všechno je ve hře. Nikdy jsem neměl rád, když se jazzová tradice rozřezává na jednotlivé kousíčky.“

Melody Gardot & Philippe Powell - The Paris Sessions EP

Na závěr si dopřejme ještě jednu letní pohodu. Loni překvapila Melody Gardot zvukově příjemně „strohou“ deskou Entre eux deux, natočenou jen v duu s pianistou Philippem Powellem. Po čase se ovšem protagonistům zastesklo po přece jen plnějším aranžmá, vybrali čtyři vhodné kousky z alba a natočili je znovu. Tentokrát s doprovodem smyčců. Jasně, že to podtrhlo sentimentální vyznění písní. V tom dobrém smyslu.