Zappa stvořil vlastní universum, říká skladatel Michal Nejtek

„Už můžeme - já nechtěl rušit George Duka a jeho geniální Fenderové intro,“ reagoval Michal na jednu z „testovacích“ ukázek, kterou jsme mu naslepo pustili. Byla to skladba z alba Grand Wazoo od Franka Zappy. Že má Michal Zappu rád, to jsme věděli předem. Jaký přesně má k jeho hudbě vztah, nám řekl podrobněji sám:

„Zappa je stvořitel vlastního universa, k tomu se nedá nic jiného říct. Od svých raných let věděl, co chce, jak toho dosáhnout a přes všechny překážky toho skutečně dosáhnul. I když ta tvorba prochází v průběhu let různými peripetiemi, je to pořád Zappa.“

K Plastikům přistupuji pietně

Ukázku z alba kapely Lounge Lizards náš host nepoznal. Nás ovšem inspirovala k otázce na Michalův vztah k rockové avantgardě a zvláště k tvorbě Plastic People, jejichž hudbu Michal upravoval v rámci různých projektů:

„Měl jsem z nich kdysi podobný pocit, jako Michael Kocáb, kterému, když to pustili, tak říkal, jak to je příšerně nahrané, jak neumí hrát a  neladí - a pak to poslouchal celý večer. Protože to má takové fluidum a atmosféru a je to tak hezky složené od Mejly Hlavsy, že tomu v nějaký čas nelze nepropadnout. V Agonu s tím materiálem zacházím pietně v tom smyslu, že tam, kde je důležité zachovat nějaké téma nebo kostru skladby, tak to zachovám, případně obohacuju. Ale pokud jsou tam místa mezihrového nebo sólového typu, tak s tím si dovolím zacházet jinak.“

Michal Nejtek |foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Skladbu Ondřej v podání Pražského Big Bandu Michal bez problémů identifikoval. Autorem skladby je Michael Kocáb, s jehož kolegou Michalem Pavlíčkem náš host léta hraje. Nedalo se tedy nezeptat na Kocábův odkaz:

„My hrajeme především hudbu Michala Pavlíčka, hraju tam jinak a muzikantsky jsem jiný typ. Mám velkou úctu k tomu originálu, ale děláme jinou hudbu, takže se nemusím cítit jako revival. Jsem spíš sideman. Michal Pavlíček je opravdu sopka  - Stromboli - chrlí spoustu nové hudby a spoustu jí má v šuplíku.“

Následující hádanku sice Michal Nejtek konkrétně nerozluštil, ale skladatele George Russella uhodnul. Protože se v hudbě George Russella střetával jazz a vážná hudba, zeptali jsme se Michala Nejtka, jaký má názor na spojování těchto dvou žánrů.

„Když jsem byl mladej, tak jsem měl pocit, že bych to chtěl dělat - a to mě teď už naprosto opustilo. Mám dojem, že to není nic, co by člověk mohl dělat programově. Protože když to budu chtít udělat programově, vždycky narazím na bariéry, které ty žánry staví, ať už jsou sociální nebo ryze hudební. Myslím si, že jazz - stejně jako třeba bigbít - je hudba, která mě formovala v mládí, je pro mě velmi důležitá, ale nemůžu ji roubovat na něco, co je úplně jiné.“

Došlo i na další témata - Michalův vztah k mainstreamovému jazzu, skládání pro big band, nebo jeho někdejší působení v kapele Davida Kollera. Vše je k dispozici v záznamu, k jehož poslechu vás srdečně zveme.