Alain Caron – Multiple Faces
Basista Alain Caron není pro fanoušky fusion žádnou neznámou. Jeho novinku Multiple Faces jsme zvolili Albem týdne.
„Se jménem Alain Caron jsem se poprvé setkal někdy koncem 80. let prostřednictvím několikadílného jazzového pořadu Oscara Petersona, který tenkráte uvedla i naše televize. Pamatuji si, jak v poslední části nastoupila jakási partička pod názvem UZEB s neskutečným střelcem za basovou kytarou, který mne uvedl v naprostý úžas.“ Tak vzpomněl před pár roky na setkání s Caronem český mistr slappingu Jaryn Janek.
Caronovými ranými vzory byli Ray Brown, Scott Lafaro z Bill Evans Trio, znatelně byl ovlivněn ale také jazzrockem: Miles Davis, Return to Forever se Stanley Clarkem, Paul Jackson a další. Občas bývá srovnáván s Jacem Pastoriem, který se významně zasloužil o popularizaci bezpražcového stylu hry. Ovšem sám Caron jej od jisté doby přestal poslouchat. Důvod je zřejmý: „Byl prostě jedinečný a hrál velmi působivým a ovlivňujícím stylem hry. Také možná z toho důvodu jsem někdy v této době přestal hrát na baskytaru a asi pět let se věnoval pouze kontrabasu,“ řekl před devíti lety časopisu Muzikus.
Po rozpadu UZEB se Caron dal na sólovou dráhu (ostatně jsme jej mohli vidět loni v Praze a Ostravě), zároveň však často vystupuje jako velice schopný sideman hlavně v jazzrockovém kontextu (kapely Mikea Sterna, Frank Gambale).
Co dělá Alain Caron (1955) v současnosti, ukazuje právě album Multiple Faces. Konceptem i personálně navazuje na předchozí desku Sep7entrion (získala prestižní cenu Felix za rok 2010). Je zajímavé, že Caron už od dob své kapely „Le Band“ (od počátku 90. let) velice rád pracuje s kvartetním formátem kytara-basa-piano-bicí. Nejinak je tomu zde; pouze do výrazně funkových kousků Sfing a Hurry Up and Wait přizval basista i pětičlennou dechovou sekci.
Podívejte se na video z nahrávání:Je to hudba, na kterou jsme u Alaina Carona zvyklí: jazzrockem a funkem silně napájené autorské kompozice nezapřou vkus a rukopis svého tvůrce, jehož znakem je mimo jiné silný cit pro melodiku. Na rozdíl od některých, mírně vyčpělých představitelů fusion nezahlcuje Caron efekty a přílišným balastem, zvuk jeho kvarteta je vlastně dosti syrový a kompaktní.
Ostrý groove, zběsile rychle vedené unisono linky s kytarou či charakteristický bezpražcový rukopis – to jsou zhruba hlavní devizy, které jazzrockoví fanoušci u Caronových alb tolik obdivují. Nesmíme ovšem zapomenout ani na nebývalý respekt k spoluhráčům (nezvyklý u „basistických“ alb), Caron svým sidemanům vždy poskytoval značný prostor a nejinak je tomu tady, viz. pianista John Roney v The Lost Foot, nebo kytarista Pierre Cote v druhé polovině Jazz Pool.
Část Caronových skladeb vlastně nepřináší mnoho nového, zejména rychlejší kousky by snadno mohly vyjít před dvaceti lety na prvních deskách jeho sólového debutu Le Band. Jisté osvěžení známého konceptu přináší exkursy do latiny (Canuba), funku (již zmiňované kousky s rozšířenými dechy), ale hlavně procítěné balady (Then and After, Jazz Pool).
Caron na albu Multiple Faces zůstává po všech stránkách svůj. Mistrovství, na které jsme před dvaceti lety hleděli s němým úžasem, se tu sice do jisté míry stává rutinou, vyznavačům jazzrocku a „basového kultu“ má ale i tak co říct. Jednoduše řečeno, od této novinky nečekejme výraznou dávku hledačství, ale Carona takového, jak jej známe. I to není málo.
Alain Caron – Multiple Faces
Alain Caron – baskytaraPierre Cote – kytaryJohn Roney – klávesyDamien Schmitt – bicí, perkuse
Label: Disque Norac, 2013
Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
