Alexi Tuomarila Trio – Seven Hills

Alexi Tuomarila byl někdy kolem roku 2003 vycházející evropskou jazzovou hvězdou, které se záhy podařilo získat kontrakt u prestižního labelu Warner Music (jeho francouzské pobočky). Jak k tomu došlo? Vlastně shodou vícera náhod.

Alexi se hudbě věnoval již od mládí, jak klasice (kterou studoval na Espoo Music Institutu), tak jazzu (v tomto ho ovlivnila hlavně otcova sbírka desek). Protože jeho rodiče pracovali v Belgii, časem se pro něj stalo praktičtější studovat právě tam, na bruselské Královské konzervatoři. Na této škole vznikl v roce 1999 také kvartet, s nímž pianista záhy sbíral jednu cenu za druhou, hlavně ve francouzsky hovořících zemích.

Tehdy ho spozoroval i Brad Mehldau, pravděpodobně nejvýznačnější jazzový pianista poslední dekády 20. století. Zprostředkoval mu smlouvu s Warner Music a vybavil kapitálem v podobě často medializovaného citátu: „Budoucnost tohoto pianisty mě zajímá víc než cokoli jiného.“

Mezinárodnímu věhlasu Alexi Tuomarily však zasadilo ránu samotné vydavatelství Warner: po dvou velice úspěšných labech se rozhodlo zrušit svou jazzovou divizi, čímž se mladý Alexi ocitl téměř přes noc téměř bez podpory či nějaké jasnější vize do budoucna. Právě z těchto důvodů Tuomarila následně ustoupil do pozadí a vydával spíše u menších skandinávských labelů.

Podívejte se na klip k albu Seven Hills:

Novou šanci dal pianistovi věhlasný polský trumpetista Tomasz Stanko, který jej přizval nejprve do své nové kapely a pak s ním nahrál i oceňované album Dark Eyes (ECM, 2009). „Alexiho trio jsem slyšel v Oslu, když jsem tam byl s Bobo Stensonem. Líbila se mi Alexiho melodická vynalézavost a jeho způsob myšlení; vždy věděl, co bude následovat a co bude chtít hudebně vyslovit za několik minut. Když pak na jeden koncert nemohl přijet můj klavírista, s radostí jsem přizval Alexiho do kapely,“ vzpomíná Stanko.

Tuomarila v posledních letech buduje svou sólovou kariéru s novou razancí a albem Seven Hills vlastně navazuje na své úspěchy u zmiňovaného velkého labelu Warner. Na novince se představuje jako suverénní leader vlastního pianového tria, stavícího na silně melodické práci a výrazně skupinové alchymii, podpořené dlouhodobým přátelstvím všech zúčastněných.

Alexi Tuomarila |foto: Tim Dickeson

S basistou Eilertsenem ani s bubeníkem Louhivuorim totiž tento pianista rozhodně nehraje poprvé. Vždyť Olavi Louhivuori byl kmenovým hráčem zmiňovaného Stankova bandu Dark Eyes, ve kterém účinkoval i Tuomarila a všichni tři hráli v minulosti jak v triu, tak na kvintetním Eilertsenovu albu Sky Dive (Hubro, 2012). Zároveň jde o přední severské hráče se zkušeností u kultovního labelu ECM.

Pokud mluvíme o Tuomarilovi jako o leaderovi, má to určité opodstatnění: navzdory znatelnému kolektivnímu duchu nahrávky je to totiž právě pianista, kdo jí udává směr. V jeho pečlivě vystavěných dlouhých improvizačních bězích (např. Skuld) ho basa a bicí v pravém slova smyslu podporují a nutí k nové úrovni uvažování, která by se sólově sotva projevila.

Jde tak spíše o pianové trio hlavního jazzového proudu, rytmicky i melodicky přístupnější než „typická“ skandinávská tria koketující často s volnou improvizací. Tuomarilovo trio je tak možné vidět v jisté kontrapozici k nedávno recenzované desce Matse Eilertsena: také tam šlo o pianové trio, hierarchie nástrojů však byla setřena a imperativem byla takřka samozřejmá komplementarita jednotlivých hráčů. Tak daleko Alexi Tuomarila ve své kapele nikdy nejde.

Úvodní a titulní track Seven Hills svou výstavbou snadno připomene tria Avishaie Cohena. V celku alba je ale spíše výjimkou. Pro většinu snímku jsou totiž typické hymnicky meditativní balady s důrazem na zvukovou pestrost, ale zároveň znatelnou snahu o střídmost a jednoduchost (skladby jako Cyan, Jibeinia nebo Pearl). Free-bopově laděné téma Visitor Q je patrným (a potřebným) vyrušením z této zasněné atmosféry.

Přizvaný portugalský kytarista (a zvukový inženýr nahrávky) André Fernandes hraje pouze ve dvou skladbách. Jak v Prologue, tak v závěrečné Ceremony svou kytarou citelně „špiní“ celkově uhlazené výrazivo zbytku kapely a vnáší tak do alba příjemné pnutí a neklid.

Triová deska Alexi Tuomarily je příjemným návratem „ztraceného finského syna“ na scénu. Není to deska přespříliš objevná nebo experimentální (skandinávská scéna se ubírá trochu jiným směrem), přesto stojí za pozornost a hlubší poslech. O tomto pianistovi totiž v budoucnu zcela jistě ještě uslyšíme.

Alexi Tuomarila Trio – Seven Hills

Alexi Tuomarila – pianoMats Eilertsen – kontrabasOlavi Louhivuori – bicíHost: André Fernandes – kytara

Label: Edition Records, 2013

www.editionrecords.com

Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.