Anthony Braxton se vrací do Prahy, tentokrát s multimediální operou
Hudební experimentátor Anthony Braxton uvede v pražském Centru DOX premiéru multimediálního operního projektu Trillium X. Akce proběhne 1. srpna v rámci festivalu Prague Music Performance.
Na díle o čtyřech dějstvích pracoval Braxton pět let a zkoumá v něm témata metafyziky, mystiky i lidského vědomí a s hořkým sarkasmem i osvobozujícím humorem zaostřuje na vysoce aktuální témata. Odhaluje temné vize budoucnosti, ať se týkají globálních katastrof, jaderných hrozeb či soužití robotů a lidí. Celková nálada Trillium X ale není v žádném případě tísnivá.
Světová premiéra zazní v podání PMP Orchestra pod vedením Anthonyho Braxtona a jeho dlouholetého asistenta a dirigenta Rolanda Dahindena. Pěveckých partů se zhostí dvanáct mladých zpěváků, kteří mají zkušenosti s experimentálními projekty.
Český rozhlas Jazz jako pozvánku na premiéru odvysílá záznam Anthony Braxtona z Prahy z roku 1984. Tehdy zde vystoupil se svým kvartetem na Mezinárodním jazzovém festivalu, s nepříliš velkým pochopením české hudební kritiky (Petr Žantovský vystoupení označil za „dvouhodinovou plejádu dodekafonie a samoúčelnosti“). Legendární koncert vysíláme v sobotu 29. července ve 20:00.
Operní projekt Trillium lze bez nadsázky označit za Braxtonovo životní dílo. Vytvořil celkem dvanáct filozofických tříaktových oper, které umožňují vzájemné propojení. V Praze bude ve světové premiéře uvedena jeho část Trillium X.
Trillium se stylem vyprávění nepodobá klasické italské a německé opeře. Neexistuje jediná dějová linie, posluchačům je předkládán víceúrovňový sled událostí. Dílo je vystavěno spíše jako série dialogů založených na logických konstrukcích čtyř (nebo více) výjevů, v nichž postavy rozehrávají řadu scén nebo situačních detailů.
Letos osmasedmdesátiletý Anthony Braxton se díky svému vizionářství, ale i mentorství a inspiraci, které zprostředkoval generacím mladých muzikantů, těší nejen v komunitě experimentální hudby velké úctě. Jako saxofonista a skladatel prolomil nové konceptuální i technické hranice americké jazzové a experimentální hudební tradice.
Braxton rovněž rozpracoval vlastní koncepce techniky hry na nástroje, témbru, metra a rytmu, vedení hlasů a nástrojového složení souborů, harmonie a melodie, improvizace a notového zápisu do osobní syntézy těchto tradic s evropskou uměleckou hudbou 20. století, jejíž základy položili skladatelé jako Schönberg, Stockhausen, Xenakis, Varèse a další.