Avishai Cohen se naučil s orchestrem dýchat

27. duben 2021

Na albu Two Roses naplnil izraelský basista a skladatel orchestrální ambice. Dvěmi růžemi si přesvědčivě vyslouží celý puget a navíc pomyslné ovace vestoje.

Klasicizující, symfonickou inkarnaci Cohenovy hudby už dávno prověřila řada pódiových provedení. Ostatně měli jsme možnost XXXL podobu Cohenových kompozic zažít i u nás. Povedla se ovšem i studiová albová verze programu, pro jejíž natočení zvolil autor z ověřených orchestrů ten ze švédského Göteborgu.

Důvodem výběru právě tohoto tělesa bylo, krom nesporných kvalit, sídlo ve stejném městě jako basistovo oblíbené nahrávací studio Nilento zvukového inženýra Larse Nilssona. Ten se spolu s Cohenem rozhodl – a jistě nejen z finančních důvodů – točit sice bez přítomnosti publika, ale jako kdyby šlo o záznam koncertu. Bez přemíry cizelování, střihů a náběrů zvuku, v omezeném čase. I to jistě přispělo k přesvědčivé atmosféře nahrávky.

Ohromnou zásluhu na souhře jazzmenů se symfoniky, kde je orchestr účelně využit a jen nemlží, zároveň však nezní „přes míru“ a neválcuje dynamiku jazzového tria, mají určitě také aranžéři, resp. spoluaranžéři. Tedy Jonathan Keren, Robert Sadin, epizodně Tscho Theissing a Per Ekdahl, kteří vypomohli Cohenovi s vynalézavým rozšířením partů.

Ale nejde jen o vkusnou a nápaditou orchestraci. Především funguje společná dynamika a překvapivě dobře se potkává i pojetí rytmu. Což by nešlo ani bez empatických a všestranných muzikantů jako Mark Guiliana a Elchin Shirinov, ani bez klasického tělesa, zvládajícího obdivuhodnou nadžánrovost. A samozřejmě bez dirigenta jako Alexander Hanson, který má krom klasiky bohaté zkušenosti také s filmovou hudbou, nebo dokonce s interpretací avantgardních děl Franka Zappy (s Brussels Philharmonic Orchestra v roce 2014).

SOČR & Avishai Cohen Trio

„Orchestr má vlastní rytmus, 92 lidí samozřejmě nemůže zahrát beaty jako duo či trio. Mají nějakou setrvačnost, na kterou si musíte zvyknout. Musíte pochopit, jak dýchají,“ vysvětlil Cohen. A naučil se dýchat s nimi.

Ne každá hudba se také hodí k symfonickému zpracování. Cohenovy klenuté melodie a členitá struktura dobře vybraných skladeb z bohatého basistova repertoáru dává orchestru prostor. Pozitivní roli sehrál i fakt, že evropská koncertní klasika vždy patřila, spolu s jazzem, tradiční hudbou Levanty a latinou, k Avishaiovým inspiračním zdrojům.

Jedna růže za jazz, druhá za klasiku

Jednotlivé styly se přitom nepřetlačují. Přirozeně souzní dávná sefardská svatební balada Morenika, romantizující Cohenovy autorské kompozice téměř prosté jazzových souvislostí jako Almah Sleeping či Nature Talking, směska arabských lidových melodií, kvalitní pop When I’m Falling (kde si protagonista zahraje i sólko na minimoog) i úpravy jazzových standardů Nature Boy a A Child Is Born. Jako příklad výtečného prolínání jazzových a klasických postupů poslouží skladba Emotional Storm, které stejně dobře svědčí střídmá podoba z alba Continuo (2006) i ta opulentně orchestrální.

Čtěte také

Snahu o přirozenost fúze ostatně popisuje už název alba, respektive výběr titulní skladby Two Roses (Shnei Shoshanim, kterou Cohen nahrál v komorní verzi na album Seven Seas, 2011). Původní verše básníka Yaakova Orlanda (1914-2002) na melodii skladatele Mordechaie Zeiry (1905-1968) sice pojednávají o něčem jiném, ale dobře se hodily i pro zamýšlené podobenství, byť Cohen slova ve svojí úpravě vynechal. Dvě růže z původních veršů, které nemohou být šťastné jedna bez druhé, basista přirovnal ke svému vztahu k jazzu a klasice. Jedno pro něj nelze oddělit od druhého.

Při výběru skladeb Cohen na žánry nehleděl, zvolil prostě svoje nejoblíbenější melodie. Ať už starší nebo novější, ať už je napsal sám, nebo převzal:

„V podstatě se celý život věnuji stejným písním, i když mi to nebrání v psaní a učení se nových. Jenže právě tyto melodie jsou součástí mého života, hrál jsem je znovu a znovu v různých verzích. Setrvávají se mnou celou tu dobu. Někdy je trochu překopu, jindy změním interpretaci, ale nikdy mě nezačnou nudit, protože je prostě miluji,“ vyznává se Cohen.

Hudebník si nehraje na falešně skromného: „Když nahrávku posloucháte, můžete cítit komplexní cestu, vedoucí do mého světa, mnohem hlouběji a intenzivněji,“ pochvaluje si, jak se mu podařilo symfonickými prostředky vyjádřit svoje hudební vize. Netřeba jeho sebedůvěru shazovat, Avishai Cohen má nač být hrdý.

Avishai Cohen & Gothenburg Symphony Orchestra – Two Roses

Avishai Cohen – zpěv, kontrabas, baskytara, syntezátor

Mark Guiliana – bicí nástroje

Elchin Shirinov – piano

Gothenburg Symphony Orchestra řídí Alexander Hanson

Label: Naïve, 2021

www.avishaicohen.com

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.