Básnická naděje I: Pavel Zajíc a poezie guláše
V Liberatuře se po roce opět bavíme o mladých básnických nadějích. Letos nám přišla do e-mailových schránek spousta rukopisů a výběr byl neskutečně těžký, protože, světe, div se, dobrých mladých básníků je hodně. Vybrali jsme tři autory s co možná nejrozdílnějšími a hlavně nejzajímavějšími poetikami. Pavla Zajíce, Vladana Klementa a Bětku Stančákovou.
Jako první se ve studiu ukázal Pavel Zajíc, student uměnověd a vítěz literární soutěže Františka Halase: „Psal jsem asi od patnácti let, pak jsem na tři roky úplně přestal a věnoval se práci. Pak jsem si jednoho dne zadal do Googlu literární soutěže. Poslal jsem starší věci. A pak prostě soutěž, vyhlášení, vydání knížky. Ten skok zpět do světa poezie byl úplně náhlý.“
Do světa veršů se Pavel Zajíc vrátil s debutem Ona místa, který vyšel v loňském roce a byl velmi pozitivně přijat. Místa, na která vás básně přesunou, jsou nekonkrétní krajiny, popisované útržkovitě, ale sugestivně. Občas jsem se ale v Zajícových krajinách ztrácel, básník jako by před námi pelášil jako… králík. „S tímhle problémem se potkávám ze strany básníků. Když to dám číst lidem, co normálně poezii nečtou, tak nemají problém.“ Zbytečně nehledejte, v Oněch místech se ztrácí velmi příjemně.
Za odměnu navíc dostanete třeba guláš. O tom teď píše Pavel Zajíc v nových textech, ironičtějších, ale také čtenářsky přívětivějších. Jak to vypadá se Zajícovou další sbírkou? A jak se zpětně dívá na sestavování své první sbírky nebo na psaní básní obecně? To se dozvíte v prvním díle z cyklu mladých básnických nadějí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
