Bez kostýmu to na Mardi Gras nejde. Jaké byly trendy letošního neworleanského karnevalu?

Hodil by se perský turban, saténové rukavičky, dvoucentimetrové řasy nebo snad růžová paruka? Na skladě je vše zmiňované. Obchůdek stojí na známé ulici Magazine, kde se o víkendu místní scházejí nad dlouhými brunchy. Nakupování v malých krámcích a galeriích většinou následuje.

Muži jsou skvělí zákazníci

New Orleans se připravuje na tradiční karneval. A s ním i stovka swingových tanečnic

• Upravit
• Smazat

K předválečnému americkému muzikálu patřily kromě stepařských sól taky jazzové tanečnice. V New Orleansu tuto starou tradici oživuje skupina žen, které se týden co týden scházejí v tanečním studiu a nacvičují choreografie na tradiční karneval. Navštívila je i reportérka Julie Urbišová.

Vcházím dovnitř a za spoustou oblečení vidím dámu ve zlatých šatech a fialové paruce,. Musí to být majitelka Claudia. Ani se nestihnu moc porozhlédnout, a už mi ukazuje letošní trháky: „Máme třeba třpytivý sprej, který si můžete nastříkat na tělo nebo vlasy, stříbrný nebo zlatý. Máme dlouhé nalepovací řasy všech možných barev a samozřejmě třpytky na obličej,“ popisuje.

Na věšácích jsou roztříděné šaty podle stylu i stáří. Prohlížím si mix docela šílených kousků, které už ale teď v představách vidím na lidech v ulicích během karnevalu. Jeden velký kulatý věšák je určený jen pánským kalhotám. Pánové tady mimochodem nakupují velmi rádi.

„Jsou to skvělí zákazníci, chtějí poradit, vyzkoušet a zároveň chtějí být rychle hotoví. Máme skvělé smokingy ze 40. let, ale taky bláznivé košile ze 70. let,“ popisuje Claudia a už vítá dalšího zákazníka. Podle přátelského pozdravu soudím, že tady není poprvé.

Paní Claudii v jejím obchodě nepřehlédnete|foto: Julie Urbišová,Český rozhlas

Fialový kabát, nebo zlaté kozačky?

Čtěte takéJak se žije v New Orleans? Přečtěte si blog Julie Urbišové

„Chodím sem často, protože se převlékám pořád! Karneval je období v roce, není to jen jeden den, takže je milion příležitostí, kdy je potřeba nějaký kostým,“ popisuje mi se zápalem asi padesátiletý Marco. Právě si prohlíží fialový kabát a zálusk má i na zlaté nízké kozačky.

„Hledám něco vtipného, unikátního, co nakombinuju s tím, co už mám doma. Potřebuju trochu inspirace. Pro mě to není o něčem konkrétním, ale musí mě to zaujmout, abych kolem toho pak vytvořil speciální kostým.“

Originál nade vše

Marco si vybírá, čím ozvláštní svůj letošní karnevalový kostým|foto: Julie Urbišová,Český rozhlas

Výroba kostýmů je jedna z tradic, která neworleanské Mardi Gras doprovází. Někteří členové karnevalových spolků si nechávají šít drahé převleky na zakázku. Ti, kteří jsou sami kreativní, jsou zase schopni strávit měsíce nad procesem, který může zahrnovat šití, vyšívání, výrobu obřích křídel, shánění toho správného make-upu nebo úpravu jinak obyčejných šatů.

Nejvíc se cení originalita, říká paní Claudia: „Každý rok je jiný. Lidé nechtějí mít stejný kostým dva nebo pět let po sobě. Většinou si kupují vždy jeden nový prvek za rok a pak to různě kombinují. Vždy ale musíme mít karnevalové barvy, tedy fialovou, zelenou a zlatou. To jsou stálice.“

Nejlepší roční období

Během festivalu se v New Orleansu denně pořádá několik průvodů, za zvuků živé hudby pochodují středoškolské mažoretky a z barevných vozů padají mezi přihlížející kilogramy plastových korálků a tisícovky drobných hraček pro děti.

České korálky jsou nejlepší, pochvaluje si náčelník kmene Mardi Gras. Vyšívá obrazce z indiánského života

• Upravit
• Smazat

Takzvaní Mardi Gras Indiáni nejsou vůbec Indiáni, ale Afroameričané. Setkávají se vždy v úterý před Popeleční středou v chudinské černošské čtvrti New Orleansu. Někteří jsou potomky původních amerických obyvatel. Většina ale jen vzdává hold indiánským kmenům, které v minulosti pomáhaly uprchlým otrokům.

Je to to nejlepší období v roce, říká nadšeně Marco: „Můžete se chovat jako blázni, můžete se oblékat do kostýmů společně jako rodina. Pro mě je to neskutečná zábava. Baví nás si ze sebe dělat legraci, a i proto každý rok vymýšlíme něco nového.“

Marco je zřejmě mezi pány výjimka, protože vybíral pečlivě a dlouho. S čím ale nakonec odešel, to nevím.