Bruce, Reid, Medeski, Blackman - Spectrum Road
Slovní spojení „all-stars band“ či „super-kapela“ bývají často nadužívána či zneužívána. V případě projektu Spectrum Road, ve kterém hrají Jack Bruce, Vernon Reid, John Medeski a Cindy Blackman však mají své opodstatnění. Jejich CD jsme vybrali za Album týdne.
Síla téhle kapely pramení ze společně sdílené lásky k jazzrocku 70. let, především pak k legendární kapele Lifetime bubeníka Tonyho Williamse. „Jako hodně lidí jsem měl o jazzrocku trochu zkreslené představy,“ přiznává kytarista Vernon Reid v červencovém Down Beatu, „Myslel jsem, že s tím vším začal Miles Davis, ale Tony byl prostě první. Jeho deska Emergency vyšla dříve než Bitches Brew.“
Reid, známý z rockových Living Colours, se pro poctu Tonymu Williamsovi nadchnul na základě debat s basistou Jackem Brucem (v jehož kapele Reid sám začátkem milénia hrál). „Ptal jsem se ho, jaké to bylo hrát v kapele Cream a potom v Lifetime. Pochopil jsem, že měl pro Williamse slabost a čím déle o tom mluvil, tím více jsem chápal, jak jazzrock opravdu vzniknul. Nakoplo mě to a začal jsem přemýšlet, jak atmosféru těch let znovu oživit,“ vysvětluje Reid počátky projektu Spectrum Road.
V roce 2009 pak kapela ve hvězdném obsazení vyjela poprvé na turné. Šlo o klasickou poctu a seznámení s možnostmi vzájemné interakce. Ostatně, formace se tehdy jmenovala prostě „Tony Williams Lifetime Tribute“. Něco se však změnilo, když se kvarteto znovu sešlo loni. „Už jsme nehráli jen Tonyho muziku – vznikla kapela, která jeho hudbu brala pouze jako odrazový můstek. Mám na mysli improvizaci, a tu nemůžete dělat, pokud jen napodobujete někoho jiného, aspoň ne v sólech,“ říká k tomu další člen John Medeski (třetina tria Medeski, Martin & Wood).
Podívejte se, jak to před pár dny kapele šlapalo na North Sea Jazz festivalu:Nejde pochopitelně o první, ani poslední pokus vzdát hold Williamsově Lifetime. Velmi kompetentně tak učinil v roce 2004 (sedm let po Williamsově náhlém úmrtí) Jack DeJohnette v Triu Beyond s Goldingsem a Scofieldem (záznam později vyšel na dvojalbu u ECM). Tehdy šlo však přinejmenším o hráče, mající blíže k jazzové straně barikády.
Nová kapela Spectrum Road má zjevně mnohem blíž progresivnímu rocku, ačkoli to nic neubírá jejím improvizačním schopnostem. Přímou spojkou na Lifetime je basista Jack Bruce (s kapelou nahrál dvě desky), který je známější od Erica Claptona nebo Cream. Bubenice Cindy Blackman hrála post-bop u Joe Hendersona, ale mnohem víc se proslavila po boku pop hvězdy Lennyho Kravitze. O Reidovi již byla řeč v souvislosti s Living Colours a Medeski – ten má k neortodoxnímu jazzu asi nejblíže (MMW).
Kolekce deseti skladeb na albu staví povětšinou na rané tvorbě Williamsova Lifetime (kolem let 1969 – 1971), ale dovedně ji přetavuje pomocí novějších vlivů přicházejících nejen z jazzu, ale i prog-rocku, blues, funku, či dokonce metalu.
Už z úvodní Vuelta Abajo je znát, že úroveň skupinové alchymie stoupla na nový level, ale hlavně: hlasitost, groove a nespoutaná energie naznačují, kam se bude zbytek nahrávky ubírat – možná i tam, kam Williams nestihl ve své době zajít.
Poslechněte si Vuelta Abajo v koncertní verzi (původně na albu Turn It Over z roku 1970):
Zklidnění v podobě There Comes a Time představuje Jacka Bruce coby vokalistu – dlužno dodat, že s mnohem jistějším hlasovým projevem, než měl kdysi při zpěvu Tony Williams.
V McLauglinově Where destiluje Vernon Reid to nejlepší z esence hry slavného kytaristy Lifetime. Bluesrockové téma představuje varhaníka Medeskiho v tradičnější doprovazečské roli – pro někoho jistě usedlejší než v jeho domovském triu MMW, ale skvěle zapadající do kontextu doby, ke které Spectrum Road odkazuje.
Ke kytarové exhibici se Reid vrací ve skladbě Vashkar, známé již z alba Emergency (1969). Bubenice Cindy Blackman ji mimochodem již zařadila na své sólové poctě Williamsovi v roce 2010 (Another Lifetime), proto jistě stojí za srovnání. Kolektivní kapelová improvizace Blues for Tillmon je vlastně jedinou novou kompozicí: naneštěstí nikterak zajímavé blues nepřináší nic nového ani objevného.
V Allah Be Praised se John Medeski dostává jistě do svízelné pozice: jak s úctou odehrát part, který hrál jeho vzor Larry Young, a zároveň se vyhnout klišé? Verze sestavy Spectrum Road nemá tak ostrý groove, jaký čišel z nahrávky již zmiňované pocty Tria Beyond (2004), ale staví spíše na intenzitě sólových nástrojů, vystavění zvukové hradby mezi hráči a posluchačem.
Album uzavírá snadno zapamatovatelný retro-funk Wild Life (z pozdního alba Believe It, 1975). Stylově jej dotváří zejména Medeski sólem na hammondky a funky přihrávkami clavinetu. Podívejte se na koncertní verzi:
Z alba Spectrum Road čiší především nostalgie po starých jazzrockových časech. Na rozdíl od jiných poct Williamsově Lifetime má však tahle kapela zřetelnější prog-rockový náboj. Improvizace a složitějších struktur je méně, na prvním místě je groove, přímočarost a intenzita zvuku. Pro někoho je to málo, pro někoho moc, rozhodně však stojí za poslech.
Spectrum Road
Jack Bruce – baskytara, zpěvVernon Reid – kytara, zpěvJohn Medeski – klávesy, pianoCindy Blackman-Santana – bicí
Label: Palmetto Records, 2012
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
