The Bug: Hudební průmysl je v poslední době jen o konformitě, všichni radši volí vyšlapanou cestičku

Jedním z jeho výrazných loňských zářezů bylo debutové album izraelské dancehallové zpěvačky a rapperky Sharon Stern aka Miss Red nazvané K.O., pod které se podepsal jako producent. Právě K.O. přijedou Martin a Stern představit pražskému publiku do prostoru Fuchs2 v rámci festivalu Žižkovská noc.

Jak se těšíš na páteční vystoupení v Praze?

Abych řekl pravdu, těším se – čistě sobecky – především na svůj návrat do Prahy. Nebyl jsem tu několik let, tuším tak deset. Vystupoval jsem tenkrát společně s Flowdanem a bylo to skvělé, příjemná párty, na které bylo spousta lidí. Navíc Praha je moc krásné město, aspoň z toho, co jsem mohl vidět. Celkově, když je člověk na tour, nemá příliš mnoho času poznávat místa, kde hraje. Všechny vzpomínky, které jsem si z Prahy uchoval, jsou zasněné, předpokládám, že si mnoho věcí nepamatuju přesně, a o to víc se těším. Nejsilnější vzpomínkou je hodně živé a roztančené publikum.

Na co se můžeme těšit v rámci vašeho vystoupení s Miss Red?

Miss Red je velmi zajímavá performerka. Oba dva se snažíme během vystoupení vytvářet velké množství energie, sami potřebujeme, aby jí bylo co nejvíc. Naše vystoupení jsou dost nekonvenční, těžko zapadáme do nějakých škatulek, jsme oba podobní blázni. Když to shrnu, většina DJ setů je založená na podobném lineárním vývoji, vyznívají až trochu ploše ve své jednoduchosti, ať už jde o tempo, nebo výběr žánrů. K tomu máme samozřejmě oba taky blízko, soundsystémy a londýnské hudební podhoubí pro mě byly v začátcích důležité a vždycky jsem to měl rád. Zároveň se snažím v rámci hraní s Miss Red, aby to celé bylo co nejzajímavější a nejsilnější. Většina DJ setů mi poslední dobou přijde dost nudná a hloupá, proto se snažíme vytvořit něco odlišného, až extrémního. Miss Red srší opravdu neuvěřitelnou energií, nebojí se lidem nacpat takříkajíc až do obličeje. Hudbu bere jako osobní terapii, podobně jako jsem to měl vždycky já. Sdílíme spolu umělecky hodně. A jediné, co během vystoupení chceme, je, aby publikum zdivočelo a lidé se totálně od všeho oprostili a uvolnili.

Myslím, že se to v Praze povede. A zároveň si myslím, že budeš překvapený, jak moc se Praha za tu dobu, cos tu nebyl, změnila. Dost se na tom podepsala probíhající gentrifikace i současná bytová krize.

Deska týdne: The Bug je temný rytíř kyselinového dancehallu. Sedm fází jeho dubových mutací

• Upravit
• Smazat

Na albu K.O. izraelské dancehallové rapperky Miss Red se výrazně podepsal i britský producent Kevin Martin, známý jako The Bug. Deska vychází ze svébytné estetiky, kterou Martin pod svými různými hudebními aliasy buduje už více než čtvrtstoletí. Zmutovaná verze jamajského dancehallu je páteří, na níž stojí jeho hudba, stejně jako aktuální novinka Miss Red.

Vážně? O tom jsem nevěděl, takže v Praze teď vyletěly ceny nájmů, lidé už nebydlí v centru a město vzdoruje bytové krizi?

Tak nějak, není den, kdy by člověk neřešil nebo nezachytil ve svém blízkém okruhu, že někdo shání nové bydlení, protože se musí vystěhovat kvůli rostoucímu nájmu nebo přeměně starého bytu na Airbnb.

Tak to je úplně stejné jako v Berlíně, kde teď žiju.

Takže jeden z důvodů, proč ses odstěhoval z Londýna do Berlína, tě dostihl i v novém městě...

Z Londýna, kde jsem žil dohromady 25 let, jsem se odstěhoval hned z několika důvodů. A vždycky jsem k němu měl takový rozporuplný vztah na pokraji lásky a nenávisti. V Londýně je všechno strašně drahé a já jsem byl fakt hodně chudý a žil jsem v chudších čtvrtích. Jenže po čase začalo chudých částí ubývat, vše se posouvá dál a dál na periferii a já jsem skončil tak, že jsem téměř deset let žil ve svém nahrávacím studiu. To bylo opravdu peklo. Pak jsem potkal svou přítelkyni, dnes už manželku, která je z Japonska a měla velký problém získat víza. Takže jediná šance, jak zůstat spolu, bylo se odstěhovat. Navrhl jsem, ať zůstaneme v Evropě, a zkusili jsme Berlín. Jsme tady už pár let. Každopádně letos se budeme přesouvat jinam, doufáme, že to bude Portugalsko, ale rozhodně ne Lisabon.

Kdo vydrží v Berlíně? Obyvatelé „chudého, ale sexy města“ se pustili do boje o svoje čtvrtě

• Upravit
• Smazat

Berlín už není cool. V posledních letech nejznámější zdejší klišé. Do Berghainu se nedostanete, nejzajímavější místa si pro sebe zabírají korporáty, restaurace, ve kterých servírují „dekonstruovaný cheescake“, a kavárny pro cool tech bros. Turisty místní nenávidí. Píše se to už pár let, přesto jich do města jezdí pořád víc a nebezpečně moc lidí se sem stěhuje. Pro ty, kdo tu žijí v nájmu, to znamená čím dál větší pravděpodobnost, že je v bytě brzy vystřídá cool bro z nově příchozí firmy. Berlíňané se ale umí bránit. Momentálně ukazují, že ze svých čtvrtí nechtějí jen tak odejít. Co můžete dělat, když je vaše ulice najednou tak atraktivní, že v ní chtějí žít (a vydělávat) všichni?

Ale to, o čem jsme se bavili, co se týká gentrifikace a bytové krize, to je dnes už všude velmi podobné. Je to taková nemoc kapitalismu, kterou trpí každé hlavní město v Evropě. Bytová krize i gentrifikace jsou výplodem kapitalismu. Peníze promlouvají mnohem hlasitěji než sociální interakce. A pokud chceš najít město, které je pro tebe nějak inspirativní nebo krásné, musíš za to zaplatit. Lidé jsou nuceni do jisté míry opouštět venkovské oblasti, ve kterých nemohou najít práci, a stěhují se do měst, kde doufají, že ji najdou. Je to takový nekonečný, zoufalý a bezcílný hon – ať už za penězi, nebo kariérou –, který po čase přestane dávat smysl. Občas mi to přijde trošku jako ve středověku.