Kdo vydrží v Berlíně? Obyvatelé „chudého, ale sexy města“ se pustili do boje o svoje čtvrtě
Berlín už není cool. V posledních letech nejznámější zdejší klišé. Do Berghainu se nedostanete, nejzajímavější místa si pro sebe zabírají korporáty, restaurace, ve kterých servírují „dekonstruovaný cheescake“, a kavárny pro cool tech bros. Turisty místní nenávidí. Píše se to už pár let, přesto jich do města jezdí pořád víc a nebezpečně moc lidí se sem stěhuje. Pro ty, kdo tu žijí v nájmu, to znamená čím dál větší pravděpodobnost, že je v bytě brzy vystřídá cool bro z nově příchozí firmy. Berlíňané se ale umí bránit. Momentálně ukazují, že ze svých čtvrtí nechtějí jen tak odejít. Co můžete dělat, když je vaše ulice najednou tak atraktivní, že v ní chtějí žít (a vydělávat) všichni?
Pos⋆aná startupová scéna, hroutící se hudební průmysl, pozérští MTV hipsteři, developeři vydělávající prachy – na pomezí Kreuzbergu a Friedrichshainu se na mapce, která zobrazuje data zadávaná místními, objevují kromě tradičních drogových dealerů skoro samá ironická sdělení. Pro spoustu zdejších začínají být místní poměry důvodem k panice. Přestože město před dvěma lety zavedlo „nájmovou brzdu“ a majitelé bytů by tedy až na výjimky neměli zvyšovat nájemné přes danou hranici, není jednoduché přinutit svého domácího, aby se zákonu skutečně podřídil. Podle zprávy vydané v polovině září Berlínskou asociací nájemníků zvyšují tři ze čtyř vlastníků bytů poplatky rychleji, než zákon dovoluje. Zajistit si, aby ho právě váš domácí dodržoval, dá spoustu práce. Často marné.
„Kavárny a malé obchody vystěhovávají majitelé domů ze dne na den, pokud mají zájemce, který zaplatí víc,“ říkají obyvatelé Neuköllnu Sarah Brenner a Ralf Hutter. „Čím dál častěji ale vyhazují i nájemníky z bytů. Snad každý už máme známého, kterého se majitel domu pokouší zbavit, čtete o tom neustále. Pokud váš dům patří velké společnosti, taky se vám to může stát.“
Z hip čtvrti na kraj města
Typický berlínský příběh popisuje z opačné, výhodné pozice zajištěného nově příchozího novinář Gero Schliess. „Najít si byt v Berlíně je jako vyhrát v loterii. Myslel jsem si, že hledáním strávím tak asi jeden víkend. Nakonec mi byt hledalo 6 realitních makléřů a celkem jim to zabralo půl roku.“ Schliess zmiňuje nejenom nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na trhu s bydlením (za posledních pět let se přistěhovalo pětkrát víc lidí, než se postavilo nových bytů), nezapomíná dodat ani to, jak nakonec ke svému bytu v hezké čtvrti Prenzlauer Berg přišel. „Šťastný konec mého hledání je zároveň i trochu smutný. Bývalí nájemníci, mladí rodiče s dítětem, z něj odešli, protože si ho už nemohli dovolit. Teď žijí někde na periferii.“
Berlín je známý mnoha extrémy, nikdy ale nebýval městem boháčů. Na rozdíl od ostatních německých měst jsou tu platy většinou nízké nebo průměrné. V poslední době, kdy do města přichází čím dál víc turistů a velkých společností, se ale stal synonymem pro „oběť svého vlastního úspěchu“. Nájmová brzda byla před dvěma lety zavedena, aby se rychlost, se kterou ceny bydlení stoupají, alespoň snížila – vlastníci bytů od té doby mohou chtít po nájemnících maximálně o 10 % více, než je lokální průměr. Její zavedení umožnil zákon prosazený dosavadní vládou, který platí pro všechny oblasti s nedostatkem bydlení. Po dvou letech, kdy se o Berlínu čím dál častěji píše jako o „novém nejoblíbenějším městu start-upů“, se kterými se do města stěhují lidé zvyklí na jiné platy, se ukazuje, že brzda nestačí. Majitelé si nacházejí způsoby, jak se jí vyhnout, a obavy ze ztráty bydlení se stávají jedním z nejčastějších zdejších námětů k hovoru.
Stěhování Londýn–Berlín
Berlínskou situaci pečlivě sledují kromě německých hlavně britská média. Nejspíš proto, že zatímco jedním ze symbolů Berlína jsou pořád ještě otevřené kluby v přízemí bytovek pomalovaných graffiti, Londýn se stal městem multimilionářů, kde vám salony krásy, pokud na to máte, aplikují pleťovou masku se zlatými částečkami. V německém hlavním městě se pořád ještě dá žít i z malé výplaty, pohybovat se mezi parky, kluby, pouličními festivaly, trhy a věnovat se alespoň částečně něčemu, co sice moc nevydělává, ale vás to baví. Zatímco z Londýna střední třída za posledních třicet let částečně zmizela – počet průměrných domácností ve městě se za posledních třicet let snížil o 43 %, počet chudých a velmi bohatých vzrostl o 80 %. Britský Guardian si s ironií všímá, že v Berlíně začínají být populární události organizované londýnskými foodies, kteří se sem ve velkém stěhují.
„Vybojovali jsme Tempelhof pro lidi, na bývalém letišti můžete dělat, co chcete,“ říká Berlíňanka
„Nechceme letiště nějak měnit, mít otevřený prostor ve městě je parádní,“ říká Esther Witt, Berlíňanka, která se před třemi lety účastnila sbírání podpisů pro referendum o Tempelhofu. Když tu v roce 2008 přestala přistávat letadla, město chtělo na volné ploše stavět. Lidé si ale rychle zvykli na ranvejích jezdit na kolech, pouštět draky, pořádat pikniky nebo párty v provizorních klubech.
„Nájmová brzda byla zavedena přesně kvůli tomu, aby se nám nestalo, co se stalo v Londýně,“ říká deníku manažer Berlínské asociace nájemníků Reiner Wild. Zájem britských novinářů, obzvlášť teď po referendu o brexitu, tedy vystihuje jednoduchá otázka: Stane se z Berlína druhý Londýn? Změní se jeho volnomyšlenkářská atmosféra?
Revival nájemnických spolků
„Tady před pár lety nebyly skoro žádné podniky,“ říká Ralf Hutter na neuköllnské ulici, kde jsou dnes kavárny, restaurace a obchody v každé druhé budově. „Nedalo se tu nikam jít, změna je to obrovská a byla rychlá. Za řekou už je Kreuzberg a tam skoro nenajdete dům, ve kterém by dole nebyl nějaký byznys.“ Je jich tolik, že se vzájemně vytlačují. „Spousta starších kaváren a obchodů teď bojuje, aby nemusely jinam. Velké řetězce nemají problém platit vysoké nájmy, a tak je jich tu pořád víc.“ Kvůli vytlačování starých podniků novými berlínské ulice začínají připomínat vzhled standardních britských high streets, na kterých najdete stejné obchody, ať jste v Londýně, nebo padesátitisícovém Salisbury. I proto je britský tisk Berlínem a jeho dosavadní pestrostí dlouhodobě fascinovaný. Unifikace vzhledu ulic a zvyšování cen se zdaleka netýká jen hlavního britského města.
Sarah a Ralf, krajinná architektka z malého bytu u zahrádkářské kolonie uprostřed Neuköllnu a publicista a sociolog, který za mnou přijíždí na kole před nedaleký bývalý klub, se snaží v případech, které se jich přímo dotýkají, s majiteli domů vyjednávat. Ralf jako novinář a účastník demonstrací, Sarah jako členka vedení místního spolku se snaží před zvyšováním nájmu a případným vystěhováním zachránit svůj blok domů na ulici Framstraße. Na balkonech v jejím domě vlají bannery s názvem sdružení: Unsere Block bleibt (Náš blok zůstane). V turistům známých čtvrtích v blízkosti centra (Mitte), jako je Kreuzberg, Neukölln nebo Friedrichshain, dnes existují desítky spolků, v nichž se nájemníci sdružují a společně se snaží si byty udržet.
„Kdybych přišel o bydlení, vůbec nevím, co bych dělal, neměl bych za téhle situace žádné možnosti,“ říká mi Ralf na lavičce před domem číslo 54 ve Friedelstraße. „Jasně, nemůžou mě vyhodit jen tak, ale oni si hledají různé triky. Hodně lidí žije ve strachu, aby neudělali něco, co by je mohlo dostat z domu.“ Za námi je zapečetěný vchod do bývalého autonomního klubu, kam si chodíval vyzvednout zeleninu od místního farmáře. 29. června prostor vyklidila policie, od té doby tu visí plachta s informacemi o osudu bývalého klubu a hoří svíčky, jako by v domě umřel někdo známý. „To je docela neobvyklé i na Berlín, takováhle smutná výstavka,“ komentuje Ralf. „Dovnitř se už nikdo nedostane, je to zabetonované.“ Majitel podle něj nechal vyklidit dům policií kvůli propojení klubu s nájemníky v horních patrech. „Tvrdí se, že věděl o tom, že lidé z klubu podporují nájemníky, aby se bránili zvyšování nájmu.“ Jeden z nich, který za chvíli vychází z domu, představuje se jako Karl a přidává se k rozhovoru, je o tom také přesvědčený.
„Nebezpečný a špinavý“ Neukölln
Příběh nájemníku z Friedelstraße je skoro stejný jako několik dalších, které ten den slyším. Až na spojitost s klubem v přízemí. „Friedel54 vznikl v roce 2004, když se dva kluci z přízemí nenápadné bytovky rozhodli nechat svůj byt permanentně otevřený sousedům a kamarádům,“ rekapituluje Karl. Rychle se pak prý stal místem, kde se setkávali místní alternativci ještě v časech, kdy se o Neuköllnu říkalo, že je „nebezpečný a špinavý“. Ve dvou dřívějších obývácích a kuchyni s barem, na kterém se nechávaly dobrovolné příspěvky, se od té doby setkávaly různé skupinky místních, každá z nich ho využívala svým způsobem. „Bývalo tu k dostání jídlo a pití zdarma nebo za příspěvek,“ popisuje Ralf. „Scházelo se tu i neuköllnské anarchistické hnutí, otevřeno tu bylo pro všechny. Lidi přicházeli a odcházeli a zakládali spolky a iniciativy, kdy chtěli, jak chtěli. Nebo tu jen trávili volný čas.“
Napojení klubu na anarchistickou scénu podle Ralfa nebylo důvodem, proč jej koncem června vyklízely přes odpor lidí stovky policistů. Postoj společnosti v Berlíně vůči tomuto hnutí je přece jenom jiný než v Česku. (Jak je vidět i na nedávných volebních výsledcích, Berlín se názorově liší i od zbytku Německa.) Veřejné mínění bylo podle Ralfa jednoznačně proti vystěhování Friedel54. „Je to emblematický případ něčeho, co je dnes čím dál běžnější – majitel, který má adresu v Lucembursku a nikdo ho nikdy neviděl, vyhazuje místní klub, kde se schází spolky z celého okolí.“
Těžkooděnci před dveřmi
Dům na Friedelstraße koupila před čtyřmi lety firma z Vídně. „Skoupila tehdy velký počet domů po celém městě a ohlásila, že bude v domě instalovat nové topení. Pokud totiž byty výrazně zrekonstruujete nebo vyměníte energetické rozvody, můžete nájmy zvýšit i přes městem stanovenou hranici,“ vysvětluje Karl. Dům není nový a opravu by prý zasloužil, zdejší nájemníci jsou však podle něj přesvědčení, že jde jen o záminku pro budoucí zvýšení nájmu. Neukölln byl už v té době jednou z typických cool berlínských čtvrtí.
„Podnik můžete na rozdíl od rodiny, kterou máte v nájmu v bytě, vyhodit okamžitě. Přesně tak to chtěli udělat s klubem Friedel54,“ říká Ralf. „S vlastnickou firmou, která má ze zřejmých důvodů adresu v Lucembursku, se nešlo zkontaktovat, vždycky jen řekli, že problém spadá pod jiné oddělení. Pár lidí z kolektivu klubu se tam za nimi dokonce vydalo, ale marně.“ Společnost Pinehill S.a.r.l. nereagovala ani na žádost Radia Wave o vyjádření, k dohledání není ani v záznamech německých médií. Firma nakonec pouze vzkázala nájemníkům, že klub musí svůj prostor vyklidit. Jeho osazenstvo přestalo platit nájem a začalo se připravovat na příchod policie.
„Byla tu blokáda asi 150 lidí, seděli tady na tom plácku před domem, kudy se chodilo do klubu, dalších 80 jich bylo uvnitř. Dohromady tu ale bylo 770 policistů, plus experti odjinud, věděli totiž, že se tu lidi opevnili. Když vstupovali dovnitř, bylo to opravdu masivní,“ popisují vyklízení klubu Ralf s Karlem. „Policie blokovala celou oblast, a dokonce vytlačovala i žurnalisty, ale lidi se sem stejně dostali, protože tu zůstali už přes noc. Když policie přišla, byli tu.“ Videa na internetu ukazují střípky z masivní akce, o které dnes informuje izolepou přilepená plachta na dřívějším vchodu Friedel54.
Náš blok zůstane
„Za původních majitelů u nás nebyly žádné problémy,“ vypráví Sarah v roztomilé kuchyni, připomínající ubytování pro služky. Byt je malý, ale jako celé okolí působí idylicky. „Jsou tu i starší nájemníci, nebydlí tu jen hipsteři. Všichni jsme tu bydleli spokojeně a v relativním klidu. Loni ale majitelé prodali dvě třetiny bloku velkým firmám. Vlastnictví bloku má teď velmi komplikovanou strukturu podílníků a některé byty vlastní velké firmy jako Goldman Sachs. Noví nájemníci platí, prý kvůli provedeným modernizacím, trojnásobný nájem. Takže se tu všichni začali bát, že to samé, co se děje v celém Neuköllnu, se stane i tady. Všude se odehrává ten samý příběh, jen je v různých fázích vývoje. Proto jsme založili skupinu, abychom se mohli vzájemně podporovat,“ vysvětluje Sarah. Dřív se v domech platilo podle sazby nastavené městem za metr čtvereční 6 eur, teď platí nově příchozí 15. „Je to úplně šílené. Jsme jako sprinter, který stojí v blocích a připravuje se, stát se totiž může cokoliv.“ Ani nikdo ze zástupců vlastníků bloku na Framstraße se na žádost Radia Wave o vyjádření neozývá.
Podle Sarah je na jejím bydlišti nejlepší, že tu žijí různí lidé, diverzitu uznává jako základ fungující komunity. „Jsou tu lidé, kteří tu žijí už přes 30 let, ale i nově příchozí, jsou tu hetero lidé, gay lidé, lidé, kteří vydělávají míň, lidé, kteří vydělávají víc, všichni možní. Tak je to zdravé, město by mělo mít co nejpestřejší skladbu obyvatel,“ říká krajinná architektka, která má ve skříni kostým supervčely, ve kterém vystupovala na nedávném pouličním festivalu. „Měli jsme venku pódium, kam přicházeli i lidi z jiných skupin. Abychom se poznali a mohli se bavit i o jejich situaci a problémech, abychom si vzájemně pomohli a dali si najevo, že jsme spolu a vzájemně si nekonkurujeme.“
Lidé tu jsou podle ní zvyklí se o sebe navzájem starat. „Jedné svojí starší sousedce vynáším věci do schodů, protože bydlí ve čtvrtém patře bez výtahu.“ Od té doby, co existuje spolek Unsere Block bleibt, jsou podle ní vztahy ještě intenzivnější. „Společně se snažíme propojit s co nejvíce lidmi, spolupracovat s právníky a s místní pobočkou nájemnické organizace. „Když jste členem, můžete přijít a dostat rady a podporu, pak těžíme z toho, že jsme jako hejno ryb, každý něco ví a něco umí, můžeme čerpat ze znalostí a zkušeností jednotlivých lidí, každý je na něco dobrý.“ Cíl je jasný, dát majitelům bloku najevo, že nájemníci jsou připraveni bránit svůj nárok na nezvyšování nájemného, koneckonců jsou obyvateli města, které pro nájemné vymezilo strop. Unsere Block bleibt je odhodlané majitele donutit, aby se berlínským zákonům podřídili.
Digitální nomádi mezi Kreuzbergem a Neuköllnem
I Sarah si pamatuje, jak okolí jejího bytu vypadalo předtím, než Neukölln začal být trendy a výhodný pro obchodníky všeho druhu, včetně těch s bydlením. „Tady za rohem na hlavní ulici, na Pannierstraße, tam bývala dlouho jen jedna kavárna. Kupodivu tam pořád je, zbytek ulice je teď ale hotový food market, kolem kterého se točí spousta turistů. Když jsem se sem přestěhovala, nikdo sem nechtěl jezdit, říkali ‚je tam hodně přistěhovalců a Turků‘ a bylo to pro ně prý nebezpečné a špinavé. Teďka je to hipstertown a chtějí tu žít všichni.“ Podle Sarah se na čtvrti podepisuje to, že lidé často přichází a odchází. „Jim to vyhovuje, jsou to většinou digitální nomádi, pak tu ale nic nezapustíte a komunita nežije, byty pronajímané přes Airbnb tomu už vůbec nepřidávají. Neříkám, že se mi nic, co přinesla změna, nelíbí, taky jsem ráda, že je tu umělecká scéna a spousta skvělého jídla, musí to ale být nějak vyvážené, teď už jsou ceny přílivem mobilních zajištěných lidí vyšroubované tak, že nechávají v existenční nejistotě obrovskou skupinu lidí.“ Sarah dává jako příklad uměleckou řezbářku, která měla v jejím bloku donedávna dílnu. „Teď se musí stěhovat na kraj města, protože tady už nájem nezaplatí. Start-upy si ho dovolit můžou, takže prostor ovládají. Zrovna pro ni je to dost námaha, pro lidi, co často přenášejí nářadí, je přejíždění hrozné.“
Berlín bojuje novým zákazem Airbnb proti zvyšování nájmů
Berlínská radnice zakázala krátkodobé pronajímání bytů na platformách jako je Airbnb, Wimdu nebo 9Flats. Důvodem je dlouhodobý nedostatek dostupného bydlení ve městě, kde se hledáním nového bytu tráví měsíce v dlouhých frontách zájemců. Platformy jako Airbnb, na kterých obyvatelé nabízejí turistům předražené ubytování, způsobují nejen úbytek bytů pro obyvatele města, ale také růst cen nájmů. (Od roku 2009 do 2014 narostly o 56 %.) Vedení města se s rapidním zvyšováním nájmů, které v posledních letech znemožňují lidem s průměrnými příjmy bydlet ve vnitřních zónách Londýna a dalších evropských měst, snaží bojovat dlouhodobě. Od 1. května tedy Berlíňané vydělávající na krátkodobých pronájmech na Airbnb zaplatí pokutu 10 000 eur. „Homesharingu“ radnice udělila jen několik výjimek. Berlín za loňský rok navštívilo přes 30 milionů lidí, kteří přijíždějí třeba jen na jednu noc – do klubů a na koncerty. Webové stránky podporující sdílené bydlení také silně ovlivnily hotelový byznys. Zákon prošel už v roce 2014 a dal bytným dva roky, aby se na změny mohli připravit, ať už tím, že si najdou nájemníky na dlouhodobou smlouvu, nebo prodejem bytů. Nabídky na Airbnb se už za poslední měsíce snížily o polovinu. Společnost Wimdu podala žalobu s tím, že je zákon proti berlínské ústavě, a 9Flats prý očekává bankrot.
I Ralf má známé, kteří museli přestěhovat dílny ven z města. „Je spousta firem, které přijdou do Berlína s velkým kapitálem investovat. Myslím, že je to prohraná bitva,“ vzdychá a chvíli vyjmenovává společnosti, které se do města mají brzy stěhovat. Google koupil u řeky mezi Kreuzbergem a Neuköllnem budovu, ze které se má stát jeho firemní kampus, další velká firma je prý německá a prodává obuv, podle Ralfa sem taky přivede stovky zaměstnanců, jejichž kupní síla přispěje ke zvyšování cen. „Problém je, že zaměstnanci tohoto typu byznys sektoru mohou pracovat kdekoliv. Všichni mluví anglicky, jsou mobilní, když jste firma, co má peníze, můžete je nalákat, kam chcete. Berlín je pořád atraktivnější a levnější než jiná města této velikosti. I přes růst nájmů. Takže z toho všeho, za co tu lidi posledních několik desítek let bojovali, je teď atrakce pro kohokoliv na světě. Jistě, domy tu jsou opravené, vypadají vesměs dobře. Ale město by nemělo spoléhat na to, že bytové domy opraví velkofirmy. Pak se může stát, že ho ovládnou.“
Berlín zaspal dobu
Podle Sarah měli situaci předcházet politici. „Dnes když chcete investovat, tak peníze nedáte do banky, úrok je nízký, nevyděláte nic. Investujete do realit, u těch máte jistotu, že dostanete mnohem víc než z jakéhokoliv jiného byznysu. Podle mě by takové podnikání mělo být zakázané. S vodou, bydlením, základními potravinami by se nemělo obchodovat.“
Staveništi je Berlín známý, jeřáby už k berlínskému horizontu patří tradičně. „Jenomže většinou staví luxusní apartmá, která skupují společnosti aktivní na trzích s cennými realitami,“ připomíná Deutsche Welle. „Město mělo stavět spíš sociální bydlení,“ komentuje Sarah. „Dávno mělo vyplnit díry v zákonech, zajistit, aby opatření, jako je nájmový strop, fungovala, a pomáhat lidem, jako je naše skupina, aby si mohli svoje byty koupit nebo je udržet. My bychom rádi, ale nemůžeme se ani pořádně zkontaktovat s našimi nájemci, oni prostě nereagují. Politici by měli poslouchat lidi, kteří v ulicích protestují.“ Důvěru mají v Unsere Block bleibt k některým místním politikům, stejně jako ostatní berlínské spolky se snaží pravidelně scházet především se senátorkou pro bydlení a rozvoj města Katrin Lompscher (Strana levice), jejíž úřad situaci monitoruje. Její zpráva z května potvrzuje, že zvýšením nájmu jsou disproporčně zasaženy především domácnosti nájemníků malých bytů a stejně i rodiny s dětmi.
Nová naděje?
Navzdory tomu, že Sarah i Ralf zdůrazňují, jak dlouhé má dnešní krize kořeny, přesto si prý v poslední době dovolují mírný optimismus. „Jsem optimistická, když mám dobrý den, když jsem unavená, tak je to horší,“ směje se Sarah. „Vidím, že se dnes už spousta lidí staví za svoje práva, to je určitě důvod k optimismu, je nás víc a víc, kdo chápeme, že se můžeme účastnit politického rozhodovacího procesu. Investorskou scénu to ale nijak nezajímá a je stále viditelnější, jak silné konexe s politiky má.“
I podle Ralfa je aktivita lidí v Berlíně znát. „Letos můžeme být optimističtější, protože se objevilo hnutí, kterému se podařilo zachránit aspoň 3 obchody – jedno knihkupectví, domácí potřeby a pekárnu. Ve všech případech díky sousedům, kteří demonstrovali za to, aby ty podniky zůstaly. V Kreuzbergu politická reprezentace tyhle iniciativy podporuje, u lokálních politiků můžete pořád něčeho dosáhnout,“ shrnuje Ralf.
Karl, nájemník z druhého patra domu na Friedelstraße, je z trojice Berlíňanů nejrozesmátější. „Prohráli jsme, ale zároveň jsme taky vyhráli!“ komentuje osud svého domu. „Klub sice vystěhovali, ale boj jsme svedli tak tvrdý, že majitel dům prodal. Raději se ho zbavil, než aby s námi dál komunikoval.“ Karl vysvětluje, že majitelé domů obyčejně budovy skupují po klastrech. Ve všech domech obyčejně provedou ty stejné opravy, zvýší díky nim nájemné a potom domy opět prodají dál. „Tenhle dům ale z balíku dokonce vyndal a prodal separátně. Asi proto, že jsme mu jako jediní dělali problémy, většina z nás teď pořád platí stejný nájem jako před lety,“ pochvaluje si Karl. „Navíc jsme inspirovali spoustu sousedů a dalších lidí z okolí, kterým hrozí podobné potíže a také mají svoje spolky. Dali jsme jim podporu, nápady a naději. Dokonce i jeden další dům v téhle ulici, kde se mělo zvyšovat nájemné, si vymohl, že všechno zůstalo při starém.“
Konec nájmové brzdy?
Před dvěma týdny však média přinesla zprávu o tom, že jeden z berlínských soudů rozhodl v případu předneseném vlastníkem domu v jeho prospěch s tím, že nájmová brzda je v rozporu s ústavou. Je pravděpodobné, že se případ dostane až před ústavní soud. Osud klíčového opatření zavedeného před pouhými dvěma lety, na které se momentálně všechny nájemnické spolky v Berlíně odkazují, je tedy nejistý.
Guardian cituje jednoho ze známých německých ekonomů Clemense Fuesta, podle kterého je nájmová brzda „jednou z největších ekonomických chyb“ předchozí vlády vedené Angelou Merkelovou, protože má ve skutečnosti zcela opačné výsledky, než se zamýšlelo – „dává výhodu těm, kteří vydělávají víc“. Podle Fuesta si majitel bytu, kterého při rozhodování ovlivňuje brzda, vždycky vybere nájemníka, který vydělává víc. Angela Merkelová se během kampaně rozhodla zaujmout stejný postoj, brzda se podle ní minula účinkem a problém s bydlením nevyřešila. Do budoucna se kancléřka plánuje zaměřit na zavedení pobídek pro developery, pro které by mělo být snadnější stavět nové byty.
Zda se kancléřce skutečně podaří docílit toho, aby se stavělo méně luxusních apartmá a více menších bytů pro obyvatele se středními a nižšími příjmy, se uvidí nejdřív za několik let. Zatím to ale vypadá, že by plán mohla prosadit – do nové vládní koalice, kterou slíbila uzavřít do Vánoc, nebude muset s bývalými koaličními partnery z SPD, kteří naopak považují za nutné nájmovou brzdu přísněji vymáhat.
Nebýt zticha
Berlín teď tedy pravděpodobně zažije další vlnu pokusů o řešení číslo 2. Do té doby, než skutečně přijde, jsou nájemnické spolky odhodlány bránit se tak jako doteď. Nájmová brzda je pro ně konkrétním opatřením, které mohou na majitelích svých domů aktivně vymáhat. Na tom, že si město zasluhuje komplexnější řešení, by se ale shodla většina z nich.
„Naší hlavní zbraní je prostě jenom ochota se ptát. Ochota nepřijímat, co majitelé oznámí, že udělají. Chodit za nimi a říkat: ‚Vysvětlete mi prosím, proč se tohle děje.‘ Když za majitelem přijdou za týden tři takoví lidi, když nebudeme zticha, snad je to otráví. To, že znáte svoje práva, je někdy dostatečná zbraň,“ popisuje energicky Sarah. „Někdy stačí jen nebýt zticha.“
(Jméno Sarah bylo na její přání změněno, své pravé jméno nechce uvádět v obavě z reakcí ze strany majitele jejího domu.)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
