Česká jazzová sklizeň: čtěte druhou část ankety publicistů
Přinášíme druhou část ankety o nejlepší české jazzové album roku 2024. Čtětě Českou jazzovou sklizeň!
Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno nejlepší album z těch, která vyšla v roce 2024 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci. Nakonec jich ale většina zmínila více. Jejich komentáře si můžete přečíst níže. V následujících týdnech zveřejníme také vítěze naší ankety odborníků a brožuru s kompletním přehledem všech vydaných desek.
Dan Sywala (hudební publicista, ČRo Jazz)
- Nikol Bóková – Feathers
Čtěte také
Obdivuhodná lehkost při psaní, cit pro výpravnost a brilantní spoluhráči.
- Point of Few – Peripheral People
Sympatické, jak členům projektu zdravě stouplo sebevědomí a pochopili, že po spolupráci s Jasonem Lindnerem neexistují žádné limity. Výborný výběr spektra hostů a řada silných skladeb.
- ConTRIOlogy & Tomáš Vtípil – Minulo
Velký objev loňského roku. Čerpají z Janáčkova cyklu Moravská lidová poezie v písních, ale jen určitými a někdy jen drobnými prvky. Na ty úlomky improvizují (zpěv, akordeón, cimbál) a při zapojení Tomáše Vtípila se výsledný zvuk posouvá i do žánrů typu drone. Vrchol desky: Zpěvulenka.
Plus:
Kino Jana Nerudy. Božsky hravá, výpravná, střelená, ale přitom i chytrá avantgarda.
Yo Soy Indigo – II.
Milan Bátor (hudební publicista, hudebník)
- Alf Carlsson & Jiří Kotača Quartet – Our Stories
Tato deska podle mého názoru splňuje nejvyšší standardy světového aktivního přístupu k jazzu. Špičkový zvuk, skvělé, leč střídmé nápady, atmosféra i emoce.
- Point Of Few – Peripheral People
Čtěte také
Toto album se mi moc líbí po zvukové i stylotvorné stránce, nebojí se překročit limity a hranice, je odvážné a napínavé.
- Sakobi – Banzai!
Tohle album mě oslovuje po stránce vtipu a hravosti a jakési srandy, příznačné pro brněnskou scénu. Baví mě, jak dokáže spojit naprosto nesourodá témata tak, že výsledek člověk prostě chtě nechtě akceptuje a dokonce se jím i královsky baví.
Tomáš S. Polívka (hudební publicista)
Přestože porovnávání hudby je věc ošemetná a pouštím se do určování pořadí desek nerad, jsem-li k němu explicitně vyzván, na první místo volím HLASkontraBAS Oktet – Kaleidoscapes. Protože nahrávka na míru nezvyklému obsazení psaných, nadžánrových a smysluplně experimentujících kompozic autorů z Islandu, Norska, Izraele a Česka je nejen světový unikát, ale navíc jde o hudbu emotivní, otevřenému posluchači přístupnou, krásnou.
Jako druhé v pořadí bych momentálně zařadil album MarZ – #silnouzenou. Protože jde o upřímnou výpověď, ve které nechybí odzbrojující (sebe)ironie, srdce na dlani, a co na tom srdci, to i na jazyku. Krása i, ehm, #síla.
Jako třetí bych uvedl desku tria Pudlax – 11mg, s vědomím, že by klidně mohla být i první. Nechybí zajímavé kompoziční techniky i prvek překvapení, svérázné koncepce skladeb („Každý si může první dobu identifikovat tam, kde ji sám cítí,“ prozradil Jenda Pudlák o skladbě Transjender) i svrchovaná interpretace. A k výjimečnému klavírnímu triu přispívají do dobrodružství vtažení hosté (Viktoria Holde Søndergaard – vibrafon, Jana Havláková – housle, Martin Debřička – saxofony).
Ale také by si zasloužila „přední pořadí“ alba Tiburtina Ensemble & Michal Nejtek – Trobairitz neboli fiktivní vzpomínka na středověké, vlastně hodně jazzové písničkářky Okcitánie. Fúze lecčeho zdaleka ne-minulého, nepominutelného a ne-míjeného ConTRIOlogy & Tomáš Vtípil – Minulo. Poťouchlý jazzový šanson Kino Jana Nerudy. Výročí ne-chaoticky slavící Limbo – Spirit Of Chaos. Nadžánrové a nadgenerační trio Miroslav Posejpal, Michal Kořán & Night Note – As In The Wind. Symfonické malování Víta Křišťana – Mandala a další a další a další…
Jiří Švéda (Jazz Brno, Jazz do regionů)
Čtěte také
Hlaskontrabas Oktet – Kaleidoscapes
Alf Carlsson & Jiří Kotača Quartet – Our Stories
Robert Balzar – Around the Bass
Tomáš Katschner (ČRo Hradec Králové, Jazzinec)
Mám velikou radost, že kolekce vyšlých alb je tak pestrá. Co deska, to zcela jiný příběh. Hodně originálních desek a různorodých přístupů, to mě fakt těší.
- Já bych sem napsal minimálně dalších sedm desek, ale dobře – tak výjimečná mi přijde deska dalšího basisty Roberta Balzara – úžasný zvuk, propojení, lehkost a bravurně samozřejmá souhra. Trochu jsem se bál, zda to nebude jen další pokračování Robertových triových desek, ale tady mám pocit něčeho nového a skvělého.
- Hlaskontrabas Oktet – velký obdiv za tenhle projekt, zažil jsem naživo i s Adamem Ben Ezrou a fungovalo to skvěle.
- Kino Jana Nerudy – tento pábitelský projekt mi je blízký, jsem rád, že byl zaznamenán.