Christian McBride: Píšu knihu o Jamesi Brownovi
Vrcholem JazzFestuBrno bylo vystoupení big bandu basisty Christiana McBridea. Před koncertem si udělal čas i na nás.
Americký basista, producent a kapelník Christian McBride (1972) patří k nejuznávanějším hudebníkům planety. Svou virtuózní hrou se etabloval už jako mladý v kapelách takových legend jako jsou Chick Corea, Freddie Hubbard, McCoy Tyner, Herbie Hancock, Pat Metheny a mnozí další. Stejně dobře jako v big bandu nebo v menších jazzových formacích se cítí ve studiu spolu s rockovými a popovými hvězdami.
Během své kariéry nahrál čtrnáct vlastních alb, z nichž tři obdržela ocenění Grammy. V současnosti intenzivně koncertuje se svým Christian McBride Big Bandem, se kterým se představil též na JazzFestuBrno. Před koncertem jsme si popovídali s tímto fenomenálním hudebníkem o jeho aktuálních hudebních i mimohudebních aktivitách.
Podívejte se na reportáž z koncertu v Brně:
Jak hodnotíte vaše velké evropské turné s big bandem?
Právě se nacházíme v jeho závěrečné fázi, zbývají nám už jen dva koncerty. Hrajeme v Evropě poprvé a musím uznat, že to byla fantastická šňůra.
Jak byste charakterizoval hudbu, kterou hrajete s vašim big bandem?
Těžko naši hudbu přesně pojmenovat, jsme tady hlavně od toho, abychom ji hráli. Samozřejmě, najde se i mnoho hudebníků, kteří se ve snaze o co největší zisk předbíhají s vymýšlením různých názvů. Nesnažím se hudbu popisovat, protože jakmile to udělám, lidé začnou mít konkrétní očekávání a pokud je nesplním, mohou být zklamáni.
Jaká jsou asi jejich dnešní očekávání?
Myslím, že by chtěli slyšet, co jsme s big bandem dosud nahráli. Máme dvě alba, Good Feeling a Bringin 'It, která vyhrála Grammy, takže zahrajeme hlavně hudbu z těchto dvou nahrávek. Náš repertoár je poměrne rozsáhlý, jen se podívejte na tyto svazky – to jsou všechno notové zápisy. V zásobě máme nejen starší věci, ale i ty, které jsme dosud ještě nenahráli na žádné album. Takže opravdu máme z čeho vybírat. O konkrétních playlistech se obvykle rozhoduji až dvacet minut před koncertem.
Svá dvě alba s big bandem jste nahrál s odstupem šesti let. Pozoroval jste během té doby ve vašem komponování a aranžování nějaký rozdíl?
Stále se učím. Jakmile se mi naskytne šance být se skutečně dobrým aranžérem, například Slide Hamptonem, Johnem Claytonem, Marií Schneider, Vincem Mendozou, snažím se od nich co nejvíce naučit. Vždy mě překvapí svými nápady a novými koncepty.
Snažím se vždy aranžovat tak, aby hudba nevyzněla směšně. Skladby pro big band skládám s menšími přestávkami posledních patnáct let. Byl bych rád, kdybych viděl jistý pokrok, ať už v kvalitě nebo v rychlosti, ale jak jsem řekl, stále se učím a ze všech sil se neustále snažím zlepšovat.
Vyprofiloval se v průběhu času váš vlastní aranžérský styl?
Nemám žádné pravidlo, podle kterého bych skládal nebo aranžoval. Dokážu ale vycítit, když se v písni žádá groove. Tehdy je třeba se do něj pustit naplno a hrát s plnou sebedůvěrou. Může nastat i okamžik, kdy hudba musí být velmi křehká a zranitelná. Musíte hrát přesně podle toho, jak hudbu cítíte. To je snad jediné pravidlo, které mě napadá.
Jednou ze skladeb vašeho repertoáru je původně country píseň Mr. Bojangles. Jak se zrodil nápad udělat z ní jazzovou píseň a zaranžovat ji pro váš big band?
Nemyslím si, že Mr. Bojangles je skladba zcela mimo jazzový žánr. Já jsem ji slyšel poprvé v podání Sammyho Davise Jr., který ji zpíval dokonce ve swingovém rytmu. Takže bych ji z jazzu až tak jednoznačně nevyčlenil. Na první album jsme nahráli i píseň A Taste of Honey, myslím, že to byl ještě méně jazzový výběr než v případě Mr. Bojangles.
Jak dlouho nosíte v hlavě hudební nápad, než se jej rozhodnete realizovat v podobě aranžmá pro big band?
Znáte to, nápady se někdy objeví zcela nečekaně.
Je o vás známo, že vám není lhostejná otázka lidských práv. V roce 1998 jste složil suitu pro big band, gospelový sbor a čtyři vypravěče – The Movement, Revisited. Inspirovaly vás k ní čtyři osobnosti známé z boje za lidská práva – Rosa Parks, Malcolm X, Muhammad Ali a Dr. Martin Luther King Jr. Později jste do suity přidal také citáty z projevů prezidenta Baracka Obamy. Myslíte si, že se od prvního uvedení suity změnila potřeba umělců reagovat na společenskou situaci?
Jsem rád, že The Movement, Revisited vyjde konečně na cédéčku. Mělo by se tak stát někdy začátkem příštího roku. Jsem velmi zvědavý, jaké na něj budou reakce. Od uvedení suity se společenské klima velmi změnilo, atmosféra je neuvěřitelně napjatá. Společnost je natolik polarizovaná, že netuším, zda moje dílo lidé vůbec přijmou. Suitu jsem nesložil pro nic jiného, než pro mé osobní vyjádření, reflexi mého vnímání pěti významných osobností. Byl bych nerad, kdyby si někdo myslel, že jsem se snažil o něco jiného.
Před třemi lety jsme se spolu bavili o knize, kterou jste začal psát o vašem velkém hudebním idolu – Jamesi Brownovi. V jakém stádiu se momentálně nachází?
Už je téměř hotová, ale stále musím něco dolaďovat, doplňovat a korigovat. Rád bych ji v dohledné době vydal. V těchto dnech se věnuji tolika věcem, že psaní knihy se v žebříčku mých priorit propadlo až někam na dno. Určitě se však k němu vrátím.
Objevil jste mezitím při jejím psaní něco nového?
Příběh původně končil v čase, kdy James Brown zemřel. Rozhodl jsem se ale, že budu pokračovat, protože má zkušenost s Jamesem Brownem pokračovala i po jeho smrti. Řekl jsem si, že přidám ještě několik příběhů, které se staly až po jeho smrti. Sepisování pamětí o Jamesi Brownovi mě velmi bavilo.
Nevěnujete se jen big bandu, jste aktivní také v dalších hudebních formacích, jednou z nich je Christian Bride's New Jawn.
Omar Hakim: Sting potřeboval jazzového bubeníka s duší rockera
Bubeník Omar Hakim nedávno oslnil české publikum. V našem obsáhlém rozhovoru zavzpomínal na začátky u Weather Report, Madonnu i Stinga.
Jde o kvarteto, v němž hraje na saxofon Marcus Strickland, na trubku Josh Evens a na bicí Nasheet Waits. Nahráli jsme již kompletní materiál na album, které by mělo vyjít koncem jara nebo začátkem podzimu. New Jawn je za poslední rok a půl mou hlavní kapelou.
Začali jsme spolu před třemi lety, ale v poslední době hraji s touto formací mnohem více, než s ostatními kapelami. Tato formace je stylově velmi odlišná od všech předchozích. Nemáme klavíristu, jen dva dechové nástroje, basu a bicí. Vznikl tak úžasný prostor pro rytmus a harmonie. Zároveň jako basista přebírám mnohem víc zodpovědnosti, což si opravdu vychutnávám. Autorsky na album přispívá každý z nás, jen jedna skladba pochází od Waynea Shortera.
Jakým dalším aktivitám se v současnosti vedle hudby věnujete?
Mnohé z nich nesouvisí přímo s kontrabasem. Jsem například uměleckým ředitelem Newport Jazz Festivalu, vystupuji ve dvou celonárodních rozhlasových programech, s manželkou Melissou vedeme neziskovou organizaci Jazz House Kids, věnuji se věcem, o jakých se mi před deseti lety ani nesnilo.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
