Čtyři hlasy, čtyři basy. Hlaskontrabas Oktet vydává severské album

Skladby přímo pro album napsali přední skladatelé soudobé hudby z Norska (Mats Eilertsen, Nils Økland), Islandu (Ragnheiður Gröndal, Pétur Þór Benediktsson), Izraele (Adam Ben Ezra) a z České republiky (Petr Wajsar, Beata Hlavenková). Na nahrávku přispěli také dvěma kompozicemi zakladatelé formace, zpěvačka Ridina Ahmedová a kontrabasista Petr Tichý, kteří tak dotáhli do konce svůj zprvu bláznivý nápad původní dvoučlenný Hlaskontrabas s looperem rozšířit na osmičlennou sestavu.

Název alba vznikl spojením dvou slov: kaleidoskopu - dětské hračky a scapes - krajiny. Petr Tichý to objasňuje:

„Podobně jako barevné kamínky přesypáváním vytvářejí nové a nové obrazce, tak přesypávání hlasů a kontrabasů vytváří nové krajiny.“ Ridina Ahmedová mu přitakává: „Deska mě okouzluje pestrostí a intenzitou - je to průlet barevnými krajinami. Je z ní cítit radost z hudby.“

Dle názoru Petra mají severští skladatelé jiné vnímání času: „Jejich skladby mají pomalejší tempo i vývoj. Všechny jsou spíše meditativní. Doufám, že se nám jejich hloubku podařilo zachytit. Tři z nich jsou také velmi ovlivněné folklorní melodikou.“

Dvojice zakladatelů také oslovila české autory a izraelského hudebníka Adama Ben Ezru, kteří tak přispěli k celkové pestrosti alba. „U Adama je důvod jasný. Skvěle zpívá, hraje na kontrabas, naživo loopuje a patří mezi světovou špičku této disciplíny. Beata Hlavenková jedinečná skladatelka a k tomu naše kamarádka. Napsala pro nás už druhou skladbu. S Petrem Wajsarem se známe také dlouho. Tušil jsem, že pro nás vymyslí něco z jiného soudku než ostatní,“ vysvětluje Petr.

Žádný pevný bod

Deska vznikla ve studiu formou společného živého nahrávání. „Místo postupného nabírání jednoho nástroje po druhém jsme si prostě stoupli do kruhu a spustili. Díky tomu deska předává ten správný ´živý´ pocit,“ myslí si Ridina. Což potvrzuje i Petr: „Ani hlasy, ani kontrabasy nemají žádné pražce nebo klapky. Žádný pevný bod. Všechno souvisí se vším. Jediná možnost, jak zachovat tyto souvislosti, byla nahrávat dohromady.“

Jde o velmi intenzivní, silnou, ale zároveň náročnou hudbu, jejíž příprava i pro členy oktetu přinášela euforické, ale i těžké chvíle. Ridina přiznává: „Pro mě bylo nejtěžší popasovat se se skladbou Sensory Mapping od zpěvačky Raggy Grondal. To byla moje osobní veliká zkouška, jestli to vůbec zvládnu zazpívat. Prolila jsem hodně slz. Nakonec to ale myslím dopadlo dobře.“

Na závěr Petr hodnotí význam celého projektu: „Možnost pracovat na skladbách od někoho jiného jsem už měli, ale tohle nám určitě otevřelo nové obzory. Autoři nám například vymysleli tak těžké skladby, že sám bych je pro nás nikdy tak obtížné nenapsal.“