Daniel Zimmermann – Bone Machine
Francouz Daniel Zimmermann má natolik rád zvuk trombónu, že jich má na CD Bone Machine až čtyři najednou. Tuto novinku jsme zvolili Albem týdne.
Tak tento hráč u nás opravdu není moc známý, nicméně ve Francii je oceňovaný sideman ve formacích mnoha odlišných žánrů. Jeho jméno najdeme na nahrávkách Pařížského jazzového bigbandu, v kapelách Manu Dibanga, Davida Linxe, Archie Sheppa a dalších. Také v oblasti popu a rocku je jeho jméno stabilní součástí bookletů různých umělců (většinou coby člen širší dechové sekce).
Nicméně Zimmermann nabízí také své sólové projekty, jako například kvartet DPZ, nebo právě aktuální Daniel Zimmermann Quartet/Septet. Je pro ně typické absorbování vlivů, se kterými přišel do styku ve funkových či rockových kapelách, ovšem v nutné symbióze se sofistikovaností současného jazzu. To vše pojí dohromady Zimmermannova pozoruhodná osobnost schopného aranžéra a skladatele.
Nové album Bone Machine staví na Zimmermannově stávajícím koncertním programu: vystupuje buď v kvartetu (trombón, el. kytara, kontrabas, bicí) nebo v septetu (kde zmiňovaný kvartet rozšiřuje ještě o další tři přizvané trombonisty). Jak k tomu výstižně poznamenává aranžér Fred Pallem, čtyři trombóny v kapele jsou v současném jazzu značně nezvyklou instrumentací. „Přitom tato sestava (na rozdíl od čtyř trubek nebo saxofonů) poskytuje výbornou iluzi jazzového orchestru.“ Je to tak, rozsah odstínů, které mohou čtyři trombóny (případně s bastrombónem) poskytnout, je neskutečně široké a snadno napodobí svou mohutností alespoň malý bigband. O to potěšující je, že Zimmermann s tímto úžasným spektrem dokáže aranžérsky výborně pracovat.
Nahrávka se ovšem od koncertního provedení liší v jednom podstatném ohledu: nejsou zde čtyři fyzicky přítomní trombonisté, ale pouze jeden (Zimmermann), který trombónové party nahrál přes sebe do několika stop a vytvořil tak sám iluzi mnohem mohutnějšího zvuku. Nezbytné je zmínit také hosta Lionela Séguie, jehož jméno je sice v bookletu uvedeno malým písmem, ale na doplňující bastrombón hraje hned v pěti skladbách.
Repertoár alba se lehce liší od koncertního pojetí. Staví na osmi Zimmermannových autorských kompozicích – v provedení pro čtyři, nebo dva trombóny (samozřejmě plus rytmika).
Zimmermannův záměr začínáme tušit už při prvních tónech CD. Klíčem k úspěchu jsou zde poměrně jednoduchá, ale průrazná témata, vznášející se nad dosti razantní, někdy až agresivní rytmikou. Hlavní téma úvodní Flying Pachydermes přímo oslňuje bigbandovou mohutností, ačkoli, jak bylo řečeno, jsou zde pouze navrstveny čtyři trombónové party. Skladba však hned po druhé minutě přináší skvělé improvizační vstupy, nejprve Zimmermannovo relaxované sólo, a pak kytaristu Maxima Fougèrese, který může připomenout odkaz Wese Montgomeryho.
V následující Reggatta De Bones dovedně využívá možností, které mu čtyři vlastní (a jeden hostující) trombón poskytují – v polovině skladby nechává ztichnout rytmiku a pouští se do vynikající konverzační výměny „se sebou samým“ (tedy s ostatními vrstvami jím nahraných trombonových partů). Postupné přidávání vrstev vrcholí razantním nástupem rytmiky a takřka rockovým kytarovým sólem.
Po těchto razantních, funkem napájených kouscích přichází na řadu Open Letter To Charles, kterou lze považovat spíše za jazzovou baladu. Skrývá unikátní možnost ocenit soustředěné Zimmermannovo sólo v pomalejším tempu.
Schizophrenia se opět vrací k rockové energii, i když v jazzovém hávu. Ostinátní linka (nejprve vedená paralelně všemi hlasy, pak pouze basa s kytarou, střídavě i party trombonů) prostupuje vlastně celou skladbu. Sólový Zimmermannův hlas sice občas vystoupí do popředí, ale záhy je pohlcen mohutnou kolektivní energií kapely.
Recept následující Taxi Noche en Yaoundé je podobný, staví ovšem na neustále opakovaném staccato trombónovém motivku – ten je rytmickým prvkem, od kterého se následně rozvine první, velice nosné kytarové sólo.
Zimmermannova „trombónová exploze“ má velice podstatnou vlastnost; vrstvení stop a dokonalá přesnost při jejich složení poskytuje celku nesporně orchestrální rozměr, ovšem při zachování předností malého jazzového komba – ohled na individualitu jednotlivých členů, svobodu i flexibilitu při vzájemné interakci.
Zimmermannovy inspirační zdroje jsou značně široké, vedle soudobé klasiky a jazzu je to hlavně rock a funk. Paralely bychom sice mohli najít (různé groove-jazzové kapely dechařů, jako má momentálně Chris Potter nebo Dave Douglas), zároveň bychom však museli uznat, že tato srovnání mnohdy pokulhávají.
Daniel Zimmermann totiž přináší značně osobitou směs hudby, která se těmto škatulkám vzpírá. Podobně jako kdysi Erik Truffaz (deska Mantis) se snaží o delikátní propojení akusticky generovaného groovu se zvukem elektrické kytary. Na rozdíl od známého trumpetisty má však Zimmermann, zdá se, mnohem větší ambice, směřující k sofistikovanějším aranžérským celkům.
Pokud rádi hudebně objevujete, nenechte si desku Bone Machine proklouznout mezi prsty.
Daniel Zimmermann – Bone Machine
Daniel Zimmermann – trombónMaxime Fougères – el. kytaraJulien Charlet – bicíJérôme Regard – kontrabas
Host:Lionel Ségui – bastrombón (skladby 1, 2, 3, 4, 8)
Label: Gaya Music Production, 2013
www.danielzimmermanntrombone.com
Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
