Donny McCaslin: Základem úspěchu je dřina

McCaslin jezdí do Česka již od devadesátých let a desítky let je respektován nejen milovníky experimentálního jazzu. Na druhou stranu, svůj okruh posluchačů výrazně rozšířil, když si jej a neméně zkušené členy jeho doprovodné kapely, vybral David Bowie na své poslední album Blackstar.

K propojení došlo na základě doporučení skladatelky Marie Schneider, kde saxofonista rovněž působí. Jelikož Donny splnil jarní povinnosti v Maria Schneider Orchestra a další jsou až v létě, naplánoval si na přelom jara a léta evropské turné, u příležitosti vydání nové desky I Want More.

Se svolením časopisu Harmonie publikujeme krátký úryvek:

Jak jste na tom byl s kreativitou během pandemie? Slýchávám, že to byla dost horská dráha, kdy se kreativita dostavovala i mizela, ale občas se pak zase vrátila po vlně frustrace. Zároveň byl konečně prostor studovat a cvičit věci, které byly roky odloženy v sekci „až někdy bude čas“?

Když přišla pandemie a všechno se zavřelo, využil jsem toho, že jsem mohl po dlouhé době konečně intenzivně psát a taky si pár věcí konečně naposlouchat. Zpočátku to bylo vynikající, ale po nějaké době jsem „narazil do zdi“. Kreativita se moc nedostavovala a frustrace rostla. Odložil jsem hudbu a začal i více pomáhat doma. Moje žena je terapeutka a jistě si umíte představit, že to měla během covidu velice náročné. Hodně jsem proto dětem pomáhal se školou, vařil a podle potřeby dělal řidiče do školy nebo po kroužcích (smích). Kreativita skutečně přicházela, ale i nepřicházela, a proto jsem se na to musel adaptovat. Vedle toho jsem se asi nezaměřil na něco konkrétního v rámci studia hudby, ale konečně jsem se donutil ke cvičebním technikám, na které roky nebyl čas. Šlo i o spolupráci s Charliem Parkerem, kdy jsem vzal starší skladbu a pak s tím zkoušel experimentovat určitým způsobem. Jeho doporučení jsem mohl aplikovat už před třiceti lety, ale nikdy na to nebyl čas.

Jak se jinak daří Marii Schneider? Volali jsme si nějak rok a půl zpátky kvůli rozhovoru a byla přetažená a nervózní, jak to vymyslet s evropským turné během pandemie. Raději velice rozumně vše zrušila.

Má se už mnohem lépe. Zrovna nedávno jsme spolu odehráli několik vystoupení na západním pobřeží. Během léta nás čeká několik dalších a má se opravdu dobře. Na druhou stranu, pořád je děsně vytížená a nejde jen čistě o psaní a vystupování. Aktuálně totiž probíhá velké soudní řízení s YouTube a je v tom významně zapojena. Nemluvil jsem s ní teď asi dva týdny, ale vím, že by to teď někdy mělo probíhat. Zabere to zase hodně času, nemluvě o tom, kolik už do toho investovala v rámci příprav. Stejně tak se musí starat o starou maminku v Minneapolis. Maria je velice energická osoba a má obrovskou vášeň pro hudbu. I proto se chce prát za práva autorů. Jakmile se vrátím ze svého turné, naskočím hned do jejího ansámblu, který teď funguje lépe než kdy jindy. Vyřídím pozdravy.

Děkuju mockrát. Mám velkou slabost pro hudební dokumenty a titul David Bowie: Posledních pět let, kde vás Maria vychvalovala, patří mezi mé nejoblíbenější. Co je podle vás základem toho být připraven na životní příležitost?

Má to dvě roviny. Krátká odpověď by byla, že jsem dřel na hudbě tak moc, že jsem si řekl o pozornost. Snažil jsem se pochopit všechny potřebné aspekty a předvést více než sto procent. Když pak začalo nahrávání, cítil jsem se velice uvolněně, abych se mohl sebevědomě vést na vlnách toho, co hudba potřebuje. Disciplína a hodiny příprav. Když se na to dívám z širšího pohledu, tak tu zase hraje významnou roli cvičení a vylepšování řemesla. Album Blackstar je v podstatě hybrid všemožných vlivů a cítil jsem, že já, Jason Lindner, Tim Lefebvre a Mark Guiliana máme cit a vztah ke všem těm žánrovým odstínům. S pomocí praxe a nekonečných hodin dřiny jsme mohli plánované zvukové spektrum přenést i na desku, ale základem je opravdu zmáknutí svého nástroje. Jedině tak je možné improvizovat a chytit se „v debatě“, pokud někdo otočí při hře jiným směrem.

Plnou verzi rozhovoru najdete v červnovém čísle měsíčníku Harmonie.