Eric Legnini & the Afro Jazz Beat - The Vox

Eric Legnini se narodil v roce 1970 v Belgii italským rodičům. V polovině 90. let již coby talentovaný pianista exceloval v kvartetu Stefana Di Battisty. Jeho piano bylo výborným protipólem k energií sršícímu alt saxofonistovi. Jeho čisté a smyslné frázování s výrazným citem pro melodii i vokalisty z něj pak učinilo jednu z hvězd pařížské jazzové scény a otevřelo mu cestu do oceňovaných projektů bratrů Belmondových (Stéphane a Lionel).

Legnini původně odrostl na klasické hudbě, k jazzu ale přešel již v polovině 80. let, když poprvé slyšel album Errolla Garnera. Strávil pak mnoho času studiem techniky hry velkých pianistů jako McCoy Tyner, Chick Corea, Keith Jarrett a samozřejmě Herbie Hancock. Koncem 80. let strávil dva roky v New Yorku, kde hrával s umělci typu Vincenta Herringa, Branforda Marsalise či Kenny Garretta. Vedle prohloubení svého vztahu k post-bopu si zde však oblíbil také funk a hip-hop.

Od poloviny 90. let Legnini vydává autorská alba v Belgii a Francii. Ta jsou sice zakotvena spíše v straight-ahead jazzu, nicméně možná právě newyorská zkušenost vysvětluje, proč se nikdy příliš neuzavíral před fúzemi s jinými žánry. Hostoval tak např. v projektech na pomezí jazzu a elektroniky (Julien Lourau, Alexandre Tassel) či R&B a hip-hopu (DJ Cam, Dominic Ntoumos).

Legniniho nová kapela The Vox má razantní rytmickou sekci (Frank Agulhon na bicí, Thomas Bramerie na kontrabas, dva funkoví kytaristé Daniel Romeo a Kiala Nzavotunga), která skvěle slouží v rychlejších funkových kusech, kterých je na albu většina (s podporou dechové sekce), ale v užší akustické sestavě je schopna i přesvědčivého přednesu v baladách

Podívejte se na sestřih z koncertu The Vox na festivalu Jazz à La Villette 2010:

The Vox pracují s jazz-funkem à la Brecker Brothers, ale tu a tam do něj přimíchávají prvky soulu, hip-hopu, samplů a smyček. „Taková hra mezi hranicemi žánrů,“ říká k tomu Eric Legnini, „chtěl jsem zůstat jazzový v harmoniích, ale funkčně směřovat k afro-beatu.“

V Paříži a Londýně usazená americká zpěvačka Krystle Warren dodává desce svůj nezanedbatelný šarm (v šesti z jedenácti skladeb), přičemž její barva hlasu může vzdáleně připomínat třeba Cassandru Wilson. Warrenová dodává Legniniho kompozicím bezpochyby nový rozměr (na jaký jsme nebyli u předchozích alb zvyklí); její výraz je bezprostřední, vřelý, prosycený swingem a gospelem, ale zároveň originální a plně současný.

Podívejte se na ukázku, skladbu Near the House of the Hill:

Eric Legnini & the Afro Jazz Beat - The Vox

Eric Legnini – piano, el. piano, Hammond B3 Krystle Warren - zpěv Thomas Bramerie - kontrabas Frank Agulhon - bicí Daniel Romeo - kytara Kiala Nzavotunga - kytara Boris Pokora - saxofony Julien Alour - trubka Jerry Edwards - trombón Okutu Moses - perkuse

Label: Discograph 6105695, 2011 http://www.myspace.com/ericlegnini

Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.