Erik Truffaz - El Tiempo de la Revolución
Svá alba vydává francouzský Švýcar Erik Truffaz s téměř železnou pravidelností odstupu dvou let. CD El Tiempo de la Revolución (Čas revolucí) je pak desátou nahrávkou pod křídly Blue Note.
U nás dobře známý trumpetista rád říká, že pro podpis si na jeho koncerty teď chodí potomci generace, která jej poslouchala v 90. letech. Dlužno podotknout, že za tu dobu se změnilo nejen Truffazovo publikum, ale i jeho hudba. Naučnou stezkou přes delikátní akustický „drum'n'jazz“ konce 90. let, syrový jazzrock přelomu milénia, experimenty s elektronikou a etnickými vlivy se v posledních letech přikláněl stále více ke své lyrické části osobnosti – pop jazzu, vokálům a spíše uhlazenému písničkářství.
Ta proměna se započala někdy kolem roku 2007 s vydáním alba Arkhangelsk. Po setkání s anglickým písničkářem Edem Harcourtem (příznačně na koncertní poctě Chetu Bakerovi) se rozhodl pro spíše vokálně střiženou nahrávku. Pro někoho Arkhangelsk znamenal zklamání – jazz křížený se šansonem a indie-popem byl prostě slabším odvarem kdysi kultovních Truffazových alb. Sám jsem je tehdy nazval jeho nejpopovějším snímkem, i když s odstupem času bych byl v hodnocení mírnější.
Následující „cestovatelská trilogie“ Rendez-Vous (s třemi disky Paris, Benares a Mexico) měla slabší a nepříliš objevná místa, nicméně zejména Paris (duo s beat-boxerem Sly Johnsonem) ukázala, že Truffaz stále umí překvapovat a bylo by chybou se domnívat, že spojení s hlasem u něj musí nutně znamenat úkrok k pop-jazzovému mainstreamu.
Další In Between (2010) představovala v některých ohledech přešlapování na místě, recyklování starších (dříve úspěšných) postupů. Na druhou stranu byla patrná i změna: s novým pianistou (Benoît Corboz, který velice často využívá hammondky) získala kapela lehce retro jazzovou příchuť, jež občas (jakoby omylem) sklouzla do psychedelických vod. Písničkářský protipól zde sehrála švýcarská zpěvačka Sophie Hunger.
Pro Truffaze je typický kolektivní způsob kompozice – také na nové El Tiempo de la Revolución vznikly všechny skladby společně, z větší části až ve studiu. Výjimkou je např. úvodní titulní skladba – dlouhé táhlé tóny trubky nad setrvale výbušnou rytmikou mají až hymnický charakter a snadno připomenou, že motivem alba jsou jak dnešní velké revoluce (arabské jaro, neklid v Řecku či Španělsku), tak revoluce všedního dne (tzv. „malé“). Truffaz i nadále připomíná, že jeho úspěch netkví v množství a rychlosti odehraných tónů, ale v celkové úspornosti (podobně jako Davis) a náladě.
Kousek Istanbul tango začíná jako typická „truffazovská“ balada. Poměrně razantní zvrat v ostrý groove ve čtvrté minutě a hammondkářský zvukový obal jí dodává poněkud překvapivý retro-funkový nádech (nesmíme zapomínat, že basista Marcello Giuliani kdysi velmi rád poslouchal desky Motown).
Hostující švýcarský objev Anna Aaron nedávno s úspěchem vystoupila také v Praze. Tři skladby s jejím zpěvem jsou bezpochyby rádiové hity, resp. Truffazovou cestou do jiných, než jen jazzových stanic. Zpěvaččina hlasová výbava je veskrze podobná jako u Sophie Hunger na předchozí desce. S kapelou však působí o poznání autentičtěji a jistěji.
Podívejte se na klip ke skladbě Blow Away:
Instrumentální African Mist stojí na zdvojené basové lince (basy a piana). „Do nekonečna“ opakovaný rytmický motiv s klenutými šmouhami trubky navozují lehce minimalistickou či cestovatelskou atmosféru, kterou známe např. z desky Mexico. Ještě víc se do této zádumčivosti ponoří Truffaz v baladě Un Souffle qui passe, v níž trubku doprovází pouze hammondky Benoîta Corboze.
Razantnějším kouskem je Mr. K. – skladba věnovaná Truffazově tour managerovi ještě zřetelněji odkazuje k idolům Motown Records, bohužel jí však chybí odvaha: vykročit ze svého stínu, zaskočit pohodlnější část obecenstva, vzpomenout na syrovost a improvizační nespoutanost, jakou představovala kdysi třeba deska The Walk of the Giant Turtle (2003).
Před rokem v rozhovoru pro Harmonii Truffaz řekl, že ryze instrumentální alba už nedělá taky proto, že je to umělecká sebevražda – bez zpěvaček nelze proniknout do rádií. Mám však pocit, že nejde jen o zpěvačky, ale nedostatek kuráže či invence vytvářet skutečně nová a konceptuální alba jako tomu bylo dříve. El Tiempo de la Revolución má sice ucelenější tvar než předchozí CD In Between, převážně baladický charakter, v trumpetistově diskografii však nepůjde o výrazný milník.
Erik Truffaz - El Tiempo de la Revolución
Erik Truffaz – trubkaBenoît Corboz – klávesové nástrojeMarc Erbetta – bicí Marcello Giuliani – baskytara, kontrabashost: Anna Aaron – zpěv
Label: Blue Note France, 2012
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
