Gamak: nová fúze Rudreshe Mahanthappy
Americký saxofonista indického původu Rudresh Mahanthappa je znám svou náklonností k nejrůznějším kulturním a žánrovým fúzím. Na jeho novém albu Gamak hraje kytarová legenda David Fiuczynski.
Mahanthappa má sice indické předky, ale vyrostl již v Americe, v Coloradu, a nyní sídlí v New Yorku. Věci znalému jazzovému posluchači jej není třeba příliš představovat, vždyť ve výročních anketách časopisu Downbeat se často umisťuje na předních příčkách mezi alt saxofonisty. Do New Yorku se přistěhoval koncem 90. let po studiích na Berklee College.
Gamak je saxofonistovým třináctým albem a představuje na něm novou sestavu hudebníků: basista François Moutin a bubeník Dan Weiss byli součástí již jeho dřívějšího kvarteta, se kterým v roce 2006 vydal desku Codebook. Odlišnou polohu však uskupení získalo s příchozím Davidem Fiuczynskim, kytaristou kreativně využívajícím mikrotonální postupy.
„Dave toho tolik nastudoval,“ připomíná Mahanthappa, „východní hudba, hodně z vážné hudby 20. století. A nesmíme zapomenout na jeho punk-rockovou estetiku v jeho kapele Screaming Headless Torsos.“ Objevil se také na dvou albech pianistky Hiromi.
Poslechněte si ukázky:
Název alba, tedy Gamak, vychází z označení pro melodickou ornamentici v klasické indické hudbě (kde má mnohem větší roli než v hudbě západní). „Zvláště v jihoindické hudbě není ornamentace nahodilá, ale ryze účelná a poměrně dlouho se studuje,“ vysvětluje Mahanthappa. Nová deska má být aktualizací těchto principů v jeho vlastní hudbě: „Obecněji může Gamak znamenat jakoukoli formu zdobnosti. Lze to aplikovat nejen na klasickou indickou hudbu, ale i R&B zpěvačky či cokoli mezi těmito extrémy,“ dodává v bookletu.
Album Gamak vyjde opět u německého labelu ACT, a to 7. ledna.
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
