Garana: Za jazzem do rumunských hor

25. červen 2015

Publikum na Garana Jazz Festivalu|foto:Andrei Becheru

Garana Jazz Festival patří k největším jazzovým událostem v Rumunsku i na Balkáně. V unikátním prostředí na úpatí západních Karpat se tento mezinárodní festival koná již po devatenácté. Jaké to je pořádat festival uprostřed lesů, jsme si povídali se Stefanem Girou.

Mezinárodní jazzový festival pořádá Kulturní nadace Jazz Banat, člen asociace Europe Jazz Network. Garana (nazývaná německy Wolfsberg) se nachází uprostřed úchvatné přírody na hranici národního parku Semenic. Přestože z Garany je to do nejbližšího města asi 30 km (Resita), mezi hvězdami současného jazzu je stále oblíbenější: letos (9. - 12. července) se můžeme těšit na Tigrana Hamasyana, Stanley Clarka, Gonzalo Rubalcabu a mnohé další.

Pro české návštěvníky může být lákavá i představa, že jsou zde tak trochu doma. Garana se totiž nachází nedaleko českých vesnic v Banátu. Dramaturgie festivalu je vskutku rodinná, říká Stefan Giura, syn zakladatele festivalu, který shodou okolností žije v Praze. Naráží tím na fakt, že výběr kapel musí uspokojit vkus každého člena rozvětvené „jazzové“ rodiny Giurů, která stála u zrodu této unikátní akce. „Hlavně se dobře oblečte,“ přidává praktickou radu návštěvníkům, přijíždějícím do Garany poprvé.

Jak se daří jazzu v současném Rumunsku? Zažívá svou renesanci a to i díky našemu festivalu. Komunisté vůči jazzu brojili a hodně rumunských jazzmanů bylo nuceno emigrovat, takže v novodobé historii u nás chybělo patřičné zázemí, z něhož by mladí lidé mohli čerpat. Ale časy se mění. Jistý vývoj lze ilustrovat i na našem festivalu: lidé, kteří navštívili náš první ročník před devatenácti lety, dnes přijíždějí se svými dětmi či dokonce vnoučaty. Publikum se tak stále omlazuje, což jde ruku v ruce s mladými kapelami, které se u nás také objevují. V obecném povědomí má u nás jazz stále pověst něčeho elitářského, ale prostřednictvím electro-swingu a dalších žánrů přichází k jazzu stále víc posluchačů. Stejně tak narůstá počet festivalů.

Jak vznikl festival v Garaně? Jaká je jeho historie?

Stefan Giura |foto: Petr Vidomus

Hodně specifik této oblasti souvisí s její historií, v minulosti byla osídlována Čechy a Němci. Část z nich časem odešla, takže zde zůstalo hodně vesnic neobydlených. Záhy po revoluci se tady hodně jazzových hudebníků vracelo na prázdniny, ať do svých vlastních příbytků nebo k příbuzným. Takže netrvalo dlouho a začali zde organizovat jam sessions, ze kterých vzešel první ročník festivalu. Ten se konal několik let v samotné vesnici, z níž se přesunul v pátém roce, jakmile akce získala mezinárodní renomé a do Garany jezdilo stále více lidí. V posledních letech k nám jezdí kolem sedmi, osmi tisíc lidí. Festival je pořád do jisté míry vzdálený civilizaci, což nám někdy lidé vytýkají, ale měnit to nechceme: hodně akcí, které se odehrávají ve městech, se často zvrhnou v pivní festivaly. To se u nás nestane - když k nám lidé cestují nejméně 40 kilometrů z nejbližšího města, je jasné, že jim jde o hudbu a nic jiného.

Charley Lloyd v Garaně v roce 2013:

Jaká jsou největší lákadla letošního 19. ročníku festivalu?

To je velmi těžké říct; jistým specifikem rodinného festivalu tohoto typu je, že každý člen rodiny musí být spokojen, každý z nás má své oblíbence, které chce slyšet. Myslím, že hodně lidí se těší na Stanley Clarka, protože ho zkrátka každý zná. Ale hodně mladších nám psalo, že by rádi viděli americké Snarky Puppy (kteří vystoupí v neděli 12. 7.). Jistým comebackem je koncert Adama Bałdycha a Pawla Kaczmarczyka − každý z nich už u nás s velkým úspěchem vystupoval, ale nikdy v duu. Hrála u nás už spousta Poláků, ale spíše klasičtějšího střihu. K modernějším výjimkám patřili Sławek Jaskułke, a právě Bałdych a Kaczmarczyk.Nikdy jsem nebyl zastánce festivalů s vícero scénami, ale nově jsme je otevřeli v blízkých vesnicích. Na nich budou prezentovány projekty mladých rumunských hráčů, nebo různé mezinárodní spolupráce rumunských hudebníků. Z té oblasti se stává „vesnice plná kultury“, protože hodně dalších akcí se koná v době konání festivalu. Na tuhle atmosféru se těším asi nejvíce. Hodně mě zajímá také hendrixovský projekt pod vedením zpěvačky Eriky Stucky a kytaristy Christyho Dorana.

Na festivalu v minulosti vystupovala řada renomovaných jazzových hudebníků. Jak reagují na pódium v horách a uprostřed lesů?

Hodně z nich bylo v šoku, zkrátka nečekali „jazzový Woodstock“, nebo něco takového. Nicméně ve výsledku mají většinou dobrý dojem a nejraději jsme, když se k nám vracejí. Má to svá specifika: když k nám měl přijet kytarista Stanley Jordan, zabralo nám to osmiměsíční přesvědčování, že Rumunsko není „země hrůzy“ a že se tady nemá čeho bát. Zpěvačka Patricia Barber byla zprvu zaskočena, že bude hrát pro partičku kempařů, ale po koncertě šla mezi lidi, podepisovala desky a velmi si to užívala. Mike Stern teď píše každý rok, že by rád zase přijel. Největší úspěch jsme měli s norskými hudebníky − naše rodina je má ráda a navíc nám vždycky dokázali vyjít vstříc. Občas mi volají a přímo žadoní, že by u nás chtěli hrát. Říkám jim, OK, ale musíš mít nový projekt, byl jsi u nás loni. A oni: není problém, dám dohromady partu kamarádů a přijedu s něčím novým! (smích). Nicméně nejkrásnější vzpomínky mám na Charlese Lloyda: moc se mu tu líbilo a složil o Garaně dokonce skladbu. Později přijel znovu a zřekl se honoráře za vystoupení jen proto, aby zde v horách mohl zůstat o tři týdny déle.

Marius Neset na festivalu v Garaně |foto: Mircea Albutiu

Obecně se dá říct, že zprvu je to pro hudebníky šok, protože festival se nekoná ve městě, které nabízí jiné možnosti; nemám zkrátka pětihvězdičkový hotel, bazén (ale jezero ano!), zázemí scén není takové, jako u velkých festivalů. Ale nakonec si to často pochvalují.

Skupina Pawla Kaczmarczyka v Garaně 2013:

Když to tak poslouchám, pozvat třeba Herbie Hancocka by pro vás nebylo reálné, co?

To je trochu složitá osobnost. Hodně se dá vyčíst z koncertních riderů (požadavků) umělců. Podívám se do nich a když vidím, že jsou úplně z cesty, tak kapelu odmítám. Vemte si třeba Dee Dee Bridgewater − její požadavky jsou prostě šílené. Nejsem schopen je splnit a nestojí mi to za ten stres. Obtížné to bylo s Esperanzou Spalding. Pak jsou jiní, jako Mike Stern nebo Trilok Gurtu, se kterými není nejmenší problém.

Garana leží na jihozápadě Rumunska:

Nějaké další zákulisní historky? Takových je hodně. Když přijel Mike Stern, měl nějaký problém s hotelem. Když se to vyřešilo, ukázalo se, že mu dali povlečení s Mickey Mousem (smích). To ho úplně dostalo, fotil si je, posílal záběry přátelům atd. Jan Bang přijel s dcerou, která zde slavila narozeniny. Je to individuální: Portico Quartet přijeli a hned odjeli, zatímco Norové si to užívají, jako by byli na dovolené a běžně sedí v publiku s ostatními.

Lze-li to zobecnit, jaké publikum váš festival navštěvuje?

Jednak jsou tu skalní návštěvníci festivalu, kolem osmi, devíti set lidí, kterým říkáme „přátelé Garany“: celý rok je sice nevidíte, ale v době festivalu jejich tváře rozeznáváte několik ročníků za sebou. V prvních letech to byli často starší lidé a příbuzní hudebníků. Časté jsou třígenerační rodiny návštěvníků, kteří přijdou i s nejmenšími dětmi. Vídáme tu hard core jazzové posluchače, kteří jezdí od jednoho festivalu k druhému. A pak je tu mladé publikum, které je stále častější, kolem 60 % návštěvníků je pod čtyřicet let, kolem 20 % dokonce pod třicet let. Stále častěji k nám jezdí zahraniční návštěvníci, nebo Rumuni žijící v zahraničí, kteří si festivalem zpestřují svou dovolenou v Rumunsku. Jezdí zde lidé z Izraele, Francie, hodně Maďarů, Srbů, pár Čechů a Němců.

Garana je open-air festival v horách a uprostřed lesů. Jak bychom se měli na návštěvu téhle akce připravit?

Publikum na Garana Jazz Festivalu |foto: Andrei Becheru

To je dobré zdůraznit. Každý rok přicházím plně vybaven oblečením a vracím se jen v tričku, protože mě zimomřiví hudebníci obrali o veškeré oblečení. Přes den je obvykle neskonalé vedro, stačí vám sandále a kraťasy, bez problému kolem 35 stupňů. Naopak večer je zima, když máte štěstí, tak 15-20 stupňů, když ne, tak třeba 7 nebo 10. Takže je dobré mít s sebou teplé oblečení a klidně i gumáky, protože nevíte, kdy znovu zaprší. Do areálu pouštíme lidi s jakýmkoli vybavením, takže není problém si vzít věci na sezení apod. Je zkrátka třeba mít věci do deště i na plavání (smích).

Poblíž se dá i plavat? Je to tak, v okolí jsou tři jezera, z nichž ve dvou se dá koupat. Jedno je nad Garanou a druhé, velmi oblíbené, dole ve vesnici.

Podrobnosti naleznete na www.garana-jazz.ro

Garana Jazz Festival 2015

9. červenceEnzo Favata QuartetNighthawksTigran Hamasyan TrioGonzalo Rubalcaba - Volcán Projekt