Inner Place: Dvě tváře Nikol Bókové
Vážná hudba a jazz se navzájem ovlivňují a někdy prolínají, což naznačil už koncem 50. let minulého století třetí proud, zůstávají však svébytnými světy. To potvrzuje i první autorské album Inner Place, kterým se prezentuje Nikol Bóková.
Repertoár absolventky Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, jež vystupuje pravidelně s našimi předními orchestry, sahá od baroka po současnost, ale jeho těžiště spočívá v dílech 19. a 20. století. U vlastních skladeb, jež proti klasice vnímá jako „přímočařejší a v jistém smyslu jednodušší vyjádření svých emocí“, čerpá však také z minimalismu a hlavně jazzu. Po prvních pokusech v duu s kontrabasistou Jurajem Valenčíkem na jaře roku 2017 ji okouzlil zvuk jazzového tria, pro něž loni nalezla spoluhráče z nastupující jazzové generace, kontrabasistu Martina Kociána a bubeníka Michała Wierzgońe. Oba od roku 2015 hrají v kvartetu Purple Is The Color, působícím ponejvíce v Rakousku.
Jedenáct původních skladeb (když nepočítáme Intro a Outro, jež album rámují) nezapře hlubokou zkušenost Nikol Bókové s vážnou hudbou, ať už jde o kompozici nebo interpretaci, když zvláště její technika hry je v jazzovém klavíru výjimečná. Nehledejme však žádné paralely s cyklem Children's Songs, který v polovině 80. let představil obdobně rozkročený Chick Corea (jeho „artificiální“ nahrávky mají sice okrajové zastoupení, ale zvláště ty mozartovské s nástrojovým kolegou Friedrichem Guldou nemají s jazzem nic společného). Nadžánrového pianistu tehdy inspiroval Bartókův Mikrokosmos, čítající šest sešitů krátkých klavírních skladeb, aby vznikly dvě desítky miniatur, jež příslušely hájemství hudby vážné.
Prostor pro improvizaci na albu Inner Place otevírají skladby, které Nikol Bóková často zapisuje nestandardně, s důrazem na harmonické funkce a důležité melodické prvky. Všechny nahrávky jsou jejím dialogem s pulzující jazzovou rytmikou, byť ani ta nezapře klasickou hudební průpravu (namátkou smyčcem hraný kontrabas ve skladbě The Weight of Light Thoughts), protože Kocián i Wierzgoń studovali v rakouském Linci na Anton Bruckner Privatuniversität, jež vznikla už koncem 18. století.
Nahrávka alba představuje povedenou hudební vizitku studia brněnského Divadla na Orlí, které je „hudebně-dramatickou laboratoří“ studentů JAMU. Velký kus práce na ní odvedl zvukový mistr Jan Košulič, aktivní muzikant i vystudovaný muzikolog. Barevná fotografie na obalu ze Studia Najbrt, působící z důvodu menší saturace až monochromaticky, nabízí artový dvojportrét Bókové, když u toho pravého se kontury vytrácejí do ztracena. Odpověď na otázku, která z obou tváří je jazzová, už v tomto případě záleží na každém posluchači.
Nikol Bóková – Inner Place
Nikol Bóková – piano
Martin Kocián – kontrabas
Michał Wierzgoń – bicí
Label: Animal Music, 2019
Související
-
Rozhovor měsíce: Nikol Bóková – jazzový start klasické pianistky
Klasická pianistka Nikol Bóková natočila album Inner Place. Přestože nemá jazzové vzdělání, použila formu jazzového klavírního tria. Poslouchejte Rozhovor měsíce!
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
