Rozhovor měsíce: Nikol Bóková – jazzový start klasické pianistky

„Nikdy jsem neměla žádné jazzové vedení, nikdy jsem nebyla na žádných přednáškách o jazzu,“ přiznává virtuózní klavíristka hned v úvodu Rozhovoru měsíce a dodává s úsměvem: „Moje přednášky jsou to, že chodím na pivo s jazzmany a poslouchám, jak si oni o tom povídají, a pak se zapojuji do debat.“ Avšak právě to, že k autorské „jazzové“ tvorbě přistupuje z jiné strany, než jsme u vystudovaných jazzmanů zvyklí, je na Nikolině albu zajímavé. 

Do klavíru se Nikol Bóková zamilovala už v dětství. Tvrdí, že od svých šesti let byla přesvědčena, že bude „nejdříve paní učitelkou klavíru a někdy od osmi nebo devíti let klasickou pianistkou“. Klasická hudba je pro ni stále prioritou číslo jedna a nezměnilo se to ani s napsáním a vydáním autorského „neklasického“ alba. „Je to moje hlavní doména, na níž chci stavět svůj profesní život,“ říká, ale dodává: „Trio a vlastní tvorba jsou ovšem čím dál víc součástí tohoto mého světa.“ 

Nikol Bokova |foto: Jan Vala

V roce 2018 Bóková absolvovala studium na JAMU v Brně, ale má za sebou také rok studia na Hudební akademii Karola Szymanowského v polských Katovicích. Tam studovala mimo jiné klasický klavír a komorní hru, ale především čas využívala k aktivnímu hraní. Dnes toto období oceňuji mimo jiné proto, že se jí profesoři v Polsku individuálně věnovali a snažili se porozumět jejímu vnímání hudby. 

Na koleji s jazzmany

Na otázku, zda na akademii, kterou navštěvovala také řada českých a slovenských jazzmanů, jako klasická klavíristka přišla s jazzem do kontaktu, Bóková odpovídá: „Spolu se spolužačkou, která byla také klasická klavíristka, jsme bydlely na patře se samými jazzmany. Jamovalo se tam, chodili jsme do klubu. Ale i v Brně jsem pravidelně v pondělí chodila poslouchat do Music Labu, jak jazzmani hrají.“ 

Poté, co si vymyslela vlastní koncept tria a složila první čtyři skladby, hledala Nikol Bóková vhodné spoluhráče. V rozhovoru vypráví, že nejprve oslovila kontrabasistu Mariana Friedla. Ten ji nasměroval na rytmické duo Martin Kocián a Michał Wierzgoń. „Oslovila jsem je, kluci přišli na JAMU, zahrála jsem jim své skladby a jim se to líbilo. Měli absolutní respekt k mým myšlenkám,“ líčí klavíristka a skladatelka. 

Nikol Bóková je známa jako hráčka vážné hudby:

Na otázku, jak by se dál chtěla v hudbě profilovat, Nikol Bóková odpovídá: „Mám v plánu určitým způsobem spojovat klasickou hudbu a jiné hudební odnože.“ Svou tvorbu nevnímá jako čistě jazzovou. O jazzu hovoří v tom smyslu, že nejlépe se tyto skladby budou hodit právě na jazzová pódia. „Budu hledat průsečíky,“ říká s tím, že za ideální by považovala možnost hrát koncerty, jejich první polovinu bude tvořit klasická hudba a druhou polovinu hraní autorských skladeb s triem. 

Koncerty s vlastní tvorbou má zkušená klasická pianistka teprve před sebou. Říká: „Jsem zvědavá, jak se mi bude hrát moje hudba, když půjde o oficiální koncert. Je to jiná zodpovědnost, i co se týče díla a jeho interpretace. Ale moc se na to těším.“ Rozdíl vnímá v tom, že zatímco chybně zahraný tón při interpretaci klasické hudby ji trápí, protože výkon je tím pádem nedokonalý, u vlastní tvorby takové pochybení není tak silné. „Je to přece aktuálně moje hudba,“ uzavírá.