Jacky Terrasson míří do Brna, poslechněte si jeho oblíbence

Pianista Jacky Terrasson nedávno představil své nejnovější album Moving On, které reflektuje dvě zásadní změny v jeho životě. Po třiceti letech se vrátil z USA zpět do Francie, kde vyrůstal, a zároveň založil vlastní nezávislý label Earth Sounds. V Česku zahraje po delší době; 22. ledna sólově v brněnském Besedním době, v rámci jazzové řady Filharmonie Brno.

1. Arturo Benedetti Michelangeli – Ravel: Piano Concerto in G / Rachmaninov: Piano Concerto No. 4 (1958)

Podle mě jde o jednu z nejlepších interpretací tohoto nádherného koncertu. S tímto dílem žiji už od svých dvanácti let. Co mě pokaždé uchvátí, je Michelangeliho úhoz a volba tempa v adagiu (pomalejšího než u většiny ostatních). Podle mého názoru nikdo jiný nevěnoval úvodu tolik potřebného času, aby ho interpretoval s takovou nenuceností a zároveň neuvěřitelnou krásou.

2. Keith Jarrett – Facing You (1972)

Nejde pravděpodobně o nejpřístupnější Jarrettovo album, ale dnes už rozumím tomu, proč mě tak hluboce uchvátilo. Jsem velkým obdivovatelem Buda Powella, Theloniouse Monka a Billa Evanse. Na tomto albu slyším fantastický „překlad“, jazyk a směs všeho, co mě k těmto mistrům přitahuje. Bez jakéhokoliv napodobování nebo i jen náznaku jejich vlivu Keith Jarrett prokazuje vášeň, lyriku i neuvěřitelnou preciznost, jež odráží jeho absolutní oddanost nástroji. 

3. Billie Holiday – Lady in Satin (1958)

Chceme-li se oprostit od veškeré upjatosti a hledáme úplné odevzdání hudbě, upřímnou, procítěnou a hluboce autentickou výpověď, Billie Holiday nás nemůže zklamat. Hudba, emoce, feeling, křehkost… nikdo to nedělá tak jako ona. 

4. Duke Ellington & John Coltrane (1963)

Zde je řečeno vše. Láskyplné, anti-trumpovské, ryze americké poselství plné velkorysosti, altruismu a jazzové vášně. 

5. Bobby McFerrin – Bang! Zoom (1995) 

Dobře, přiznávám, že jsem tohle album nevybral jen proto, že ho miluji a poslouchal jsem ho snad stokrát, ale také kvůli jeho rozmanitosti. Má trochu popovější nádech, ale pevně věřím, že když hudba obsahuje to podstatné – melodii, rytmus, formu, vyváženost, feeling, preciznost a další – může mít nekonečně mnoho podob. A tohle je přesně ten případ!