Jak využít možností hlasu: Allison Wheeler o svých oblíbencích

Allison zanechala studia výtvarného umění kvůli zájmu o jazz. Absolvovala s diplomem z jazzových studií na University of Northern Colorado, kde studovala pod Julií Dollison a uznávaným aranžérem a kapelníkem Kerrym Marshem.

Upozornila se sebe debutem Winterspring, který vyšel v roce 2022 u britského labelu Ubuntu. V Praze spolupracovala například s Davidem Dorůžkou, Danielem Bulatkinem nebo Andreou Šulcovou. Aktuálně hostuje na novém albu kapely Point of Few a vydala EP s kapelou Tour Guide Blonde. Níže rozmlouvá o albech, na kterých vyrostla:

1. Chris Thile & Brad Mehldau – Chris Thile & Brad Mehldau (2017)

Tohle album vyšlo v době, kdy jsem studovala jazzový zpěv v Coloradu, a tehdy to bylo přesně to, co jsem potřebovala slyšet, abych měla inspiraci a chtěla pokračovat ve studiu. Bylo to (a stále je), co na hudbě miluji nejvíc – dokonalá směs folku a amerických stylů s moderním jazzovým zvukem. Hraje zde můj nejoblíbenější pianista a zároveň jsem se zde seznámila s Chrisem Thilem, který se stal také jedním z mých oblíbenců.

S nejlepší kamarádkou jsme znaly všechna sóla nazpaměť a zpívaly je z plných plic, což mě hned vrací do téhle doby a místa v mém životě. Mehldauova bezchybná hra a Chrisův syrový, ale stejně dokonalý zpěv a hra na mandolínu – co víc si přát?

Zbožňuji výběr skladeb, některé pocházejí od mých dalších oblíbenců, jako jsou Elliot Smith, Gillian Welch nebo Joni Mitchell, ale musím říct, že balada I Cover the Waterfront je pravděpodobně mou nejoblíbenější skladbou už od prvního poslechu.

2. Becca Stevens Band – Weightless (2011)

Je opravdu těžké vybrat mé nejoblíbenější album od Beccy, ale myslím, že právě tohle mě ovlivnilo nejvíc a bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěla jít studovat hudbu – abych mohla tvořit něco podobného! Miluji zranitelnost a něhu v aranžmá, stejně jako nedokonalosti a emocionální hloubku, kterou Becca do svého zpěvu vždy vkládá. Canyon Dust byla jednou z mých prvních oblíbených skladeb a její verze There is A Light That Never Goes Out mě dokáže rozplakat.

3. Imogen Heap – Ellipse (2009)

Imogen na mě měla už od začátku velký vliv, objevila jsem ji díky své sestře, která tančila na skladbu Wait it Out během tanečního vystoupení. Toto album jsem slyšela snad už stokrát. Imogen je pro mě dalším hlasovým vzorem – někým, kdo plně využívá všech možností hlasu, a zároveň mě fascinuje svou schopností vrstvení a hravosti v aranžmá. Toto album je prostě kouzelné.

4. Kate Bush – Hounds of Love (1985)

Poprvé jsem slyšela Kate Bush na střední škole, pamatuji si, že to byla Wuthering Heights, spolu s verzí videoklipu, kde tančí na kopcích v červených šatech. Připadalo mi to legrační, ale zároveň jsem nikdy předtím nic takového neslyšela. Brzy poté jsem objevila tohle album a zamilovala se do každé písně.

Kate ve mně vzbudila obrovskou zvědavost, co všechno lze s hlasem dělat, a přiměla mě zamyslet se nad tím, proč považuji určitý způsob zpěvu nebo práci s hlasem za „dobrý“ nebo „špatný“, a obecně zpochybnit svůj hudební vkus. Je tak dramatická a nebojácná, což mi imponuje – s ní se nikdy nenudím. Oblíbená skladba? Pravděpodobně Cloudbusting.

5. Regina Spektor – Soviet Kitsch (2003)

Celé tohle album míří přímo do srdce díky jednoduchým písním a téměř dětskému přístupu ke klavíru. Regina je mistryní ve vyprávění příběhů, které umocňuje emocionálním využitím svého hlasu (což se zdá být častým motivem v mém vkusu). To album znám skrz naskrz a dokáže mě přenést do příjemných, i když trochu smutných zákoutí mé mysli, což je krásný pocit. Myslím, že tohle album a Reginina hudba hodně ovlivnily moje vlastní psaní a možná i mou lásku k hraní v duu nebo v těch nejjednodušších formacích. Právě tehdy se jako zpěvačka cítím nejvíce svobodná.